Charakteristika:

Lešije je velice jednoduché přehlédnout i v jeho pravé podobě, ač je doslova nejvyšším stromem lesa, který ochraňuje. Jeho zevnějšek dokonale kopíruje své okolí, a tak se můžete setkat s pány lesa, kteří připomínají nejrůznější druhy stromů, každý podle toho, jaký druh je nejpočetnější v jejich království. Obecně lze však jejich vzhled popsat v několika bodech: jejich tělo je ze dřeva a jejich kůže jako kůra stromu, kterému se podobají, mohou být porostlí mechem či lišejníkem, zejména v místech, kde byste na lidském muži očekávali vlasy a vousy. Listí či jehličí také nejsou nezvyklými znaky lešijů, stejně jako typické plody stromů, jimž se podobají. Mimoto dokáží však díky svým magickým schopnostem svou podobu měnit – a to v nejrůznější zvěř či rostlinstvo, může tak být občas obtížné lešije v jeho mnohých podobách poznat. Co mají však naprosto všechny jeho podoby společné? Žádná z nich nemá stín.

Povahově jsou lešijové spíše samotářští a vyhýbají se společnosti lidí, které vyhledávají jen v případě, že narušili klid lesa. Jinak se poměrně rádi věnují společnosti dalších lesních démonů a samodiv, jejichž zpěv a hudbu většina lesních strážců zbožňuje. Jsou od přírody ochranářské povahy, a tak brání svůj domov a jeho obyvatele veškerými svými prostředky a je nesnadné s nimi smlouvat v případě provinění. Není radno se s nimi pouštět do křížku, neb páni lesa neodpouští a málokdy nechají viníka odejít bez trestu. A věřte, že za trest mohou být ještě rádi – jinak dokáží lešijové zajít velice rychle k poněkud… drastickým koncům. Kdo však dodržuje pravidla lesa, může si být jist o lešijově přízni ať už v případě ztracení se nebo v nouzi v jeho království.

Lešijové jsou páni a ochránci lesa. Spadají pod vliv bohyně Děvany a boha Velese, kterým slouží a jejichž rozkazy pečlivě plní. V lese mají nezpochybnitelnou autoritu vládce, vzhlížejí k nim samodivy a další lesní démoni, v některých případech i například strigy lesní, které mohou lešijové využívat jako další strážce lesa. Přirozeně však, sešla-li by striga z cesty a napadala i ty, kteří klid lesa nijak nenarušují, byla by spravedlivě potrestána. Lešijové se starají o bezpečí a prosperitu lesa, jehož stav fyzicky i magicky zrcadlí. Silný les bude mít silného lešije, zatímco les chátrající bude mít lešije slabého.

Výskyt:

Lesy, hvozdy a háje. Každý les či lesu podobný přírodní útvar má jednoho svého lešije, kterému je podřízená alespoň většina démonů, kteří toto místo obývají.

Obětiny:

Lešij nepřijímá mnoho obětin. Zaručeným způsobem, jak si naklonit jeho přízeň a ochranu, je modlitba před vstupem na jeho území.

Mimoto podobně jako jiní démoni nepohrdne krví, přijímá však i jiné tekutiny a úlitby.

Zajímavosti:

V současné době, kdy jsou běžné umělé parky a obory, byla zaznamenána existence takzvaných „palešijů“, kteří se velice podobají pánům lesa, jak je známe, jsou však mnohem slabší.

Lešijova kůra má léčivé účinky. Stačí ji přiložit na ránu, kde se sama přichytí a stane se z ní „náplast“, která postupem času splyne s kůží člověka. Vývar z lešijovy kůry má antibakteriální a dezinfekční účinky.

Mladí lešijové ožívají s vyrašením prvního stromu budoucího lesa. Tento strom je pro ně stěžejní v prvních letech jejich života, než se jejich tep napojí na ostatní stromy. Přestože tento strom poté již není jediným zdrojem jejich životní síly, má pro ně hlubokou hodnotu – a to i třeba stovky let poté, co tento strom již padl. Místo, kde stojí (či stál) tento první strom, se stává lešijovou svatyní; takzvaným srdcem lešije.

Srdce lešije je posvátné místo, v němž se soustřeďuje veškerá moc pána lesa – jedná se tedy o magicky střežené místo, které je téměř nemožné najít, natož do něj vstoupit. Jsou v něm střežená mnohá tajemství…

Při setkání:

Pakliže jste narazili na klidného lešije, chovejte se s úctou. Poklona a zdvořilý pozdrav není od věci.

Doporučuje se lešije nezdržovat při jeho obchůzce lesem. Je-li v dobré náladě, můžete ho však následovat a kdoví, třeba zodpoví nějaké vaše všetečné otázky.

Pakliže jste narazili na rozzuřeného lešije, a jste si jisti, že jste to nebyli vy, kdo ho rozzuřil, vykliďte pole, abyste předešli újmě na zdraví nebo hůř. Nesnažte se s ním bojovat. Pakliže jste ho rozzuřili vy, s trochou štěstí usmlouváte vlídnější osud…

Charakteristika:

Dvanáct Měsíčků – skupinka od mladíků, kteří sotva dosáhli puberty, až po staré kmety. Čím pokročilejší měsíc, tím starší daný Měsíček vypadá – a berte v potaz, že slovanský rok začíná v březnu, nikoli lednu, tudíž nejmladší je Měsíček Březen a nejstarší naopak Leden. Jejich vzhled se různí nejen podle jejich konkrétního měsíce, ale také jeden od druhého mají své vlastní rysy, tudíž, i když se nazývají bratry, musí být jasné, že mají ve své krvi společného jen pramálo. Mladí a staří, různých velikostí, všech přírodních barev vlasů a očí.

Povahově jsou podobně rozmanití jako svým vzhledem. Stejně jako svými schopnostmi i vzezřením však do jisté míry naplňují i charakterově povahu daného měsíce: někteří jsou vřelejší než jiní, energičtí a hraví, zatímco

na druhé straně máme pomalejší, trpělivější nebo vyloženě depresivní jedince. V tomhle kroužku najdete oba konce spektra a všechno mezi.

Měsíčci jsou démoni času a přírody. Podobně jako jejich vzdálený bratranec Mrazík, i oni se starají o průběh daného ročního období, nebo spíše v jejich případě měsíce, a pomáhají tam, kde je potřeba. Ve své podstatě

se jedná o největší autority kolovratu, neb byli speciálně vybráni bohy, když těm byl před stovkami let upřen volný průchod do Javu – zastávají tedy jejich práci v době jejich nepřítomnosti. Nebo spíš v ní výrazně vypomáhají, abychom byli přesnější.

Výskyt:
Všude a nikde. Kdo je hledá nebo je potřebuje najít, ten je najde.

Obětiny:
Měsíčci přijímají ze všeho nejradši alkohol. A to opravdu různý. Všeobecně nejoblíbenější je nektar

z kapradinového květu, ale kde by k němu přišel pouhý smrtelník? I polobůh!

Zajímavosti:
Říká se, že Měsíčci dříve bývali pouhými lidmi. Jestli to je pravda, to už nemůže nejspíše nikdo vědět, neb

se po světě pohybují již stovky let – a od té doby z nich rozhodně vyprchala část jejich lidství, pakliže tedy lidmi někdy skutečně byli. Tak či tak, i když mají lidské tváře a lidská těla, při pohledu na ně si nemůžete nevšimnout, že na nich je cosi nelidského, i když třeba nedokážete říct, co přesně to je – možná to je v jejich očích?

Nebo způsobu, jakým se pohybují? Jak mluví?

Měsíčci znají mnohá tajemství minulosti, současnosti i budoucnosti. Musíte se však umět správně zeptat – a pak možná dostanete odpověď, kterou potřebujete.

Při setkání:

Chovejte se k nim uctivě a hlavně je neurazte.

Charakteristika:
Jak již bylo popsáno, Mrazík má několik podob. Nejčastěji se setkáte s obrazem vysokého starce s dlouhým bílým vousem a stejně tak dlouhými a bílými vlasy. Bývá trochu shrbený, nedělá tak čest své úctyhodné výšce, a hledí na svět ledově modrýma očima zpod hustého bílého obočí. Jelikož mu zima nedělá žádné potíže, nemusí být většinu času oblečen zrovna… vhodně do tak studeného období. Můžete ho potkat bez bot, v tunice a pouhém kožichu, jindy, snad když si to žádá příležitost, jako by vám vypadl z pohádky v bohatě zdobeném kabátci a v dalších takových kouscích. Jeho mladší podoba se od té starší liší skutečně jen tím, že je mladší. A ne tak zarostlá. A shrbená. Ale ve výsledku se setkáte se stejným pohledem, se stejnou tváří, jen méně vrásčitou. V obou případech však Mrazíkovi nesmí chybět jeho hůl, která je vydatným zdrojem jeho magie, stejně jako může být i zbraní.

Svou povahou je pak stejný jako roční období, kterému vládne. Většinu času chladný, ale může být mírný a krásný – nebo řádí jako sněhová bouře. Nepochybně každý rozumí, že není vhodné si s ním zahrávat a pokoušet jeho temperament, neb by to s ním nemuselo dobře dopadnout.

Mrazík je pánem zimy. Velí svým zimním bratrancům Měsíčkům, jak se má která zima odvíjet – sám však ve větším hledisku nic moc nedělá, co se počasí týče, ty dny už má dávno za sebou. Kontroluje ale, že vše běží, jak má, a udržuje krvelačné démony v lati, jak jen to jde, aby byli lidé přes zimu v bezpečí.

Výskyt:
Všude a nikde. Kdo ho najít potřebuje, budiž jeho přání vyslyšeno.

Obětiny:
Mrazík nepřijímá obětiny. Pouze obyčejnou laskavost a statečnost.

Zajímavosti:
I o Mrazíkovi se říká, že býval kdysi člověkem. Kolik na tom je pravdy, těžko říct. Podobně jako Měsíčci, i na něm je cosi nelidského, přestože jako člověk ve většině případů vypadá.

Jak praví různé pohádky, ano, Mrazík doopravdy nosí dary o zimním slunovratu. Těm, kteří jsou obzvláště laskaví nebo odvážní.

Při setkání:

Chovejte se uctivě a nijak Mrazíka neurazte.

Charakteristika:
Rákosník je přímým odrazem svého domova: močálu. Šlachovité, anatomicky člověku podobné stvoření s hlavou bez nosu, drobnýma pichlavýma očima a tlamou plnou ostrých zubů. Jeho tělo vzdáleně člověka připomíná, zároveň však jeho vzhled čerpá přímo z jeho prostředí a to v každou chvíli i bez úplné kamufláže. Těžko lze tedy rozeznat, co je skutečnou součástí jeho vzhledu a co pouhou kopií močálu. Není tedy nezvyklé vidět rákosníka, porostlého nejrůznější flórou, zejména pak rákosem a vodními rostlinami. Nenechte se také zmást jeho trochu křehkým vzezřením – ve skutečnosti je rákosník velice silný a jeho horní končetiny s dlouhými prsty jsou ideálním nástrojem na lapení kolemjdoucích nebožáků a topení v jeho močále.

Povahově jsou rákosníci trochu zapšklí a rozhodně nepříjemní. Rozhodně byste si s nimi čajový dýchánek neužili, pakliže nesdílíte stejně temný smysl pro humor a brutalitu, patří však mezi vysoce inteligentní démony. Jedná se o strážce močálů a bažin, kteří vycházejí možná tak s bludičkami a to ve výsledku jen proto, že kromě cíle ochrany svého přirozeného životního prostředí mají společný koníček a metody: topení svých obětí. Jen oni nemají tu výhodu vzhledu svůdných mladých dívek, a tak spíše využívají pastí, plížení a útoků z úkrytu. Jedná

se taktéž o samostatné tvory, kteří neutváří žádné rodiny – naopak jsou velice teritoriální a pakliže

by se v jednom močále objevili dva rákosníci, rozhodně se budou víc zabývat svým sporem o to, kdo zde bude bydlet, než aby se věnovali možným obětem.

Výskyt:
Močály, bažiny a mokřady.

Obětiny:
Rákosník v tradičním slova smyslu obětiny nepřijímá. To však neznamená, že by nebylo možné ho uplatit

a zabavit nějakým jídlem či předmětem. Obzvláště má-li sentimentální hodnotu, nebo dokáže rákosníka zabavit na intelektuální úrovni.

Zajímavosti:

Při setkání:
Pakliže máte možnost se rákosníkovi vyhnout, udělejte tak – přecházet přes jeho území bez ochrany rozhodně nepatří mezi nejmoudřejší rozhodnutí, ať už by touto ochranou měly být zbraně, amulety, ochranná kouzla nebo symboly, které by upozornily na jeho blízkost či odháněly jeho zlotřilá kouzla.

Rákosník se pohybuje plíživě a tiše – a každému, kdo přechází přes jeho území, se doporučuje to samé.

V případě, že na vás zaútočí, pravděpodobně se vás bude snažit hned utopit – buďte připraveni na blízkou fyzickou konfrontaci. A snažte se neutopit.

Charakteristika:
Sporiš vypadá docela jako obyčejný lidský muž. Mladý, vysoký a štíhlý – možná ve všech těchto třech ohledech až jaksi… nadpozemsky. Jeho mládí je stálé, a tak, i když ho potkáváte již desítky let, vypadá, že nezestárnul ani

o den. Kvůli jeho výšce a štíhlosti může jeho tělo působit až trochu nepřirozeně s jeho dlouhými končetinami. Nedá se mu však sebrat nepopiratelný půvab v mladistvé tváři se zářivě pomněnkovýma očima, do kterých

mu neustále padají blonďaté kadeře. Podíváte se na něj letmo a zdá se jako obyčejný člověk – začnete-li však zkoumat jeho vzhled blíže, rozhodně vás nemine pocit, že na něm je cosi znepokojivě nelidského. Sporiše zahlédnete oděného do bílé košile a lněných kalhot, chodí bos. Není nezvyklé vidět ho s květinami ve vlasech.

Jedná se o mírumilovného démona polí a luk a také úrody. Pomáhá se sklizní a bývá přátelský k lidem, s nimiž pracuje, vůbec si však necení lenosti a flákání při práci. Pokud by snad usoudil, že se někdo fláká, neváhá

mu vyvést nějakou lotrovinu, aby ho opět poslal do práce. Když se mu někdo zalíbí charakterem a pracovitostí, bývá odměněn nejrůznějšími dary.  

Výskyt:
Sporiše naleznete na loukách a polích obzvláště v období sklizně. V Alatyru je k nalezení celoročně v sadu, kde

se stará o rostliny.

Obětiny:
Tento démon zbožňuje květiny a čerstvé ovoce a zeleninu.

Zajímavosti:
Sporiš přes zimu upadá do zimního spánku. Přikryt sněhem přetrvá zimu v absolutním nevědomí, než opět nadejde jaro.

Jedná se o přírodního ducha stvořeného z životní energie rostlin – nejedná se tedy o duši zemřelého. Pakliže

by se ovšem přestalo pečovat o pole či louku, které opečovává, zahynul by společně s rostlinami, které zde rostly.

Při setkání:
Při setkání se Sporišem se není čeho bát. Chovejte se uctivě a mile a přidejte ruku k dílu a Sporiš bude zcela spokojený.

Charakteristika:

Stribohovi synové jsou větrní elementálové tvoření jen a pouze vzduchem a jeho magií, která nabyla vědomí.
Ve svém základě nemají hmotnou formu, jsou pouze jakousi přítomností, kterou nelze zrovna dobře vysvětlit, pakliže jsou ale kdesi ve vaší blízkosti, rozhodně to prostě víte, ať už kvůli pocitu, jako by vás někdo sledoval, nebo jednoduše proto, že jste na tuto magii citliví – obzvláště tedy další Stribohovi potomci budou vědět, že se kdesi v blízkosti nachází stvoření jim v jakémsi slova smyslu podobné. V tom se zkrátka a dobře mýlit nebudou. Nicméně, kromě své základové, neviditelné a nepolapitelné formy, se mohou Stribohovi synové proměnit
do podoby ptactva. Vánek, nejmladší a nejslabší z nich se proměňuje do drobných ptáčků, zejména sýkorek
a slavíků. Větříka můžete potkat v podobě vlaštovky nebo holuba a Vítr jako jestřába. Vichr si pro sebe zabral podobu majestátního orla. Přestože jejich ptačí podoby mohou znít poměrně obyčejně, nenechte se zmást
– každý z nich si nese jakýsi ukazatel, že se ve skutečnosti jedná o větrné démony: jejich peří může mít namodralé a nafialovělé odstíny.

Povahově je každý z bratrů jiný. Vánek je mírný a jemný, možná trochu stydlivý. Z bratrů je nejmladší a také nejslabší – dřív z toho měl trochu těžkou hlavu, za staletí svého života si však uvědomil svou jedinečnou
a nezaměnitelnou funkci. Větřík je o trochu divočejší než miloučký Vánek, stále je mu ale velice podobný. Také nemá moc síly, využívá ji však k tomu, v čem je nejlepší. Vítr má různé tváře – dokáže být příjemný, ale stejně tak prudký a útočný. Jako druhý nejsilnější elementál mu sebevědomí trochu stouplo do hlavy, ač se svým nejstarším bratrem by se nikdy nemohl věřit. Vichr je z nich nejstarší, nejsilnější a nejmoudřejší. Je velice hrdý a není radno ho rozzlobit – ale k tomu byste potřebovali udělat opravdu hodně. Nebo něco hodně špatného. Ví, že se svou mocí musí zacházet opatrně, a tak jí využívá jen zřídka. Ostatně, kdykoli ji využije, je poté potřeba zasloužený odpočinek.

Stribohovi synové dostali tvar a rozum v dobách, kdy byl Striboh, bůh větru, spoután ostatními bohy za své činy. On nemohl svou funkci vykonávat, ne bez své magie, svět ale nemohl zůstat bez tohoto elementu, a tak
se manifestovali jeho synové, aby jeho funkci zastali – a v současné době mu opět v mnohém vypomáhají. Mají spousty úkonů v rámci ročních období a počasí, které plní do puntíku tak, jak jim je zadáno. A občas i tak, jak jim zadáno není… podle toho, jestli se někomu podaří bratry rozladit nebo umírnit.

Výskyt:
Stribohovi synové jsou nalezení v podstatě úplně všude. Tedy, nejsou vždy na všech místech zároveň, to nelze, ale dopravit se z jednoho místa na druhé zvládnou v mrknutí oka.

Obětiny:
Bratři přijímají různé druhy obětin, ať už se jedná o úlitby alkoholu (obzvláště pak medoviny) nebo drobky pečiva poslaného po větru nebo jím můžete nakrmit ptactvo a vyslat k nim modlitbu, abyste je uctili. Všichni
do jednoho také zbožňují hudbu, ať už se jedná o zpěv nebo nejrůznější nástroje – ocení dokonce i velikou spoustu stylů (Vichr by to sice nikdy nepřiznal víc jak strohým a uznalým komentářem, ale dost si libuje v metalu). Vánek je pak obzvláště rád za chmýří pampelišek, která společně s přáním rád odnáší do dalekých krajů. Větřík zase přijímá poměrně hojně nejrůznější tajemství, chtěli-li byste se tedy někdy vypovídat do větru, zkuste radši nejdřív přivolat Větříka a třeba vám z toho ještě kápne někdy v budoucnu dobrá vůle. A Vítr? Zasvěťte mu papírového draka a bude šťastný jako malé dítě.

Zajímavosti:
Pakliže vám některý ze Stribohových synů ve své hmotné podobě věnuje jedno ze svých per, daruje vám také částečnou moc nad jeho bytím – a to v tom smyslu, že ho můžete kdykoli přivolat. Tato pera nelze získat násilím proti jejich vůli, jednoduše by vám to znemožnili, a tak si jej musíte zkrátka a dobře zasloužit.

Při setkání:
Podobně jako při setkání s jinými démony, i k nim se chovejte uctivě a nerozhněvejte je. Nebo, pakliže máte
tu čest s citlivějšími z nich jako s Vánkem či s Větříkem, neraňte jejich city. Mohli byste si na sebe přivolat mnohem větší bouři, než dokážete snést…

Charakteristika:
Vodník svým vzhledem připomíná lidského muže. Jejich kůže může být neživě bledá až zelená,

a to v nejrůznějších odstínech, a jejich tělo nese animalistické znaky: žábry, ploutve, šupiny, jindy se podobají spíše žábám (ať už v obličeji nebo končetinami). Někdy bývají také porostlí vodními řasami a dalšími rostlinami.

Povahově se jedná o hrdé tvory, to je však asi jediný charakteristický rys, který sdílejí snad všichni vodníci. Jinak bývají rozliční stejně jako lidé a do jisté míry si udržují vlastnosti, které měli ještě za obyčejného lidského života. Někteří bývají laskavější než jiní, obecně vzato se však ale dá říct, že většina z nich se odpoutala od emocí, aby

si tím ulehčili svůj neživot. Naprostá většina vodníků je však již natolik stará, že si na svůj lidský život ani nepamatuje.

Jejich úlohou je chránit vodní plochy a toky před těmi, kteří by chtěli jejich domovům uškodit, ať už se jedná

o znečišťování nebo přílišný rybolov. Nebo jen obyčejné rušení klidu, to už záleží, jak je který vodník přísný. V jejich území se také většinou pohybují rusalky, které vodníci přirozeně chrání a vnímají jako svou démonickou rodinu.

Výskyt:
Vodníky naleznete v jezerech, rybnících a ve větších vodních tocích.

Obětiny:
Pakliže se toužíte vodníkovi zavděčit, určitě neuděláte chybu s nějakou hezkou nádobou nebo hrníčkem. Záleží, jestli poté unesete tíhu svého svědomí, že mu poskytujete prostředky pro provoz jeho vězení.

Libují si také v předmětech se silnou sentimentální hodnotou.

Dále se mu můžete pokusit vetřít do přízně jídlem, vodníci však bývají velice vybíraví.

Nikdy samozřejmě ale nepohrdnou krví.

Zajímavosti:
Největší obdiv si u vodníka získáte, pokud se prostě nenecháte utopit. Vzhledem k jejich síle a schopnosti manipulovat vodou se nejedná o lehký úkol, a i když to pánové vody berou tak trochu s nelibostí, že jste unikli jejich spárům, rozhodně k vám pocítí jistý respekt. A kdybyste od něj někdy něco potřebovali, bude rozhodně ochotnější, než kdybyste k němu přišli jen tak.

Každopádně i tak vás bude mít od té doby v merku – taková silná duše by se mu rozhodně mohla někdy hodit, buďte tedy opatrní. I když se vás nejspíše nepokusí utopit znovu, vždy má připravený způsob, jakým vás napálit

a dostat do svých služeb podvodem.

Většina vodníků byla stvořena velice, velice dávno, když si bohové uvědomili, že budou potřebovat své zástupce k ochraně vodních ploch a toků. Stali se jimi muži i mladíci, nešťastné duše, které se v daném místě utopili. Jak již bylo zmíněno, většina vodníků je v současné době tak stará, že si už ani nevzpomíná na svůj lidský život – veškeré jejich vzpomínky jsou uchovány ve speciálním předmětu, který chrání zuby nehty. Kdo tento předmět získá,

má nad vodníkem moc. Došlo-li by ke zničení onoho předmětu, byla by uvolněna i vodníkova duše z jeho služeb a tedy by se i uvolnilo místo pro nového, mladšího vodníka.

Při setkání:
Pakliže se vás hned nepokusí utopit, chovejte se uctivě a nijak ho neurazte.

Pokud na vás zaútočí… hodně štěstí, podobně jako při setkání s rákosníkem.