Bohové

Bělboh představuje takzvanou světlou část roku – jaro a léto – které stráží před vlivem svého bratra Černoboha
a jiných „temných“ bohů, od nichž společně se „světlými“ na konci zimy přebírá vládu nad Javem, světem lidí.
Je Černobohovou protivahou, není však čisté dobro a ani se nesnaží zničit vše špatné, neboť jedno bez druhého nemůže existovat.
Jako bůh nabízí smrtelníkům ochranu před démony, nosí štěstí a radost, pakliže tedy sestoupí z Pravu, což se však děje jen málokdy.
Jako otec je tedy jen málokdy přítomen a potomků také nemá mnoho. Povahově je poněkud naivní a mírný
a přestože patří k nejstarším slovanským bohům, stále připomíná svým chováním spíše mladého chlapce. Přestože si váží míru, jeho morální kompas jej dokáže rozdráždit natolik, že se do boje vrhá s jinošským nadšením – hlavně ale ve jménu povinnosti, samozřejmě!

Jeho děti mohou podědit tyto povahové rysy. Naivita, laskavost, dobrota a možná trochu idealistický pohled
na svět často bývá jejich druhou přirozeností, takže se také snaží s tím, co mají, k té utopické ideji dopracovat všemi možnými prostředky.

Pakliže je Bělboh božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Lightkinesis, Overseer, Shield a Light’s Army (body navíc).

Trénink získaných dovedností útok na blízko a útok na dálku (body navíc).

Pokud je Bělboh božským ochráncem, jakákoli práce s očarovanými předměty je účinnější a výsledky uspokojivější. Obzvláště ochranné amulety a talismany získávají na síle, nicméně i předměty s jiným účelem jsou účinnější. Očarování v tento den vydrží déle než v jiné dny, než je nutné očarování opakovat.

​

Bělbohovi potomci:

Černoboh představuje takzvanou temnou část roku – podzim a zimu – jimž vládne po boku dalších „temných“ bohů a nastoluje tak rovnováhu ve světě, sleduje cyklus smrti a zániku, zatímco obnovu přenechává schopnějším v oboru. Je Bělbohovou protivahou, nedá se ovšem nazvat čirým zlem, poněvadž každý jeho počin proti Javu
je učiněn v rámci zachování rovnováhy.
Je tomu tak i přesto, že díky jeho síle vzniklo mnoho krvelačných a nebezpečných démonů. Jedná se spíše o trest, který na lidstvo uvrhl za jejich černá svědomí a zlé skutky. Nad těmito démony má nezpochybnitelnou autoritu.
Jako otec se mnohdy neprojevuje, dokud není jeho potomek v bezpečí tábora. Sice se také přespříliš neukazuje, čas od času ale o sobě dá vědět, přestože to není zrovna… vhodný způsob, řekněme. Bývá vážný a mlčenlivý, dokonalý prototyp někoho, kdo neví, jak vyjádřit své emoce, z čehož vznikají vypjaté a kuriózní situace.

Jeho děti nejspíše nebudou v některých věcech o moc rozdílné. Přirozeně je to táhne k temnějším stránkám lidskosti nebo asi lépe řečeno, mívají o nich větší povědomí než ostatní, vyznají se ve své stinné stránce a dokáží
s ní pracovat snadněji než jiní lidé nebo polobohové.

​

Pakliže je Černoboh božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Deathbringer, Battlecry, Shadows a Demon Familiar (body navíc).

Trénink získaných dovedností útok na blízko a démonologie (body navíc).

Démoni v okolí tábora bývají méně aktivní a pakliže by táborník na nějakého narazil, bývají i méně agresivní – nezaútočí, pokud nejsou vyprovokováni.

​

Černobohovi potomci:

Dažboh je slunečním bohem v pravém slova smyslu. Stráží den a podle mytologických příběhů po obloze táhne sluneční kotouč, a chrání tak smrtelníky před nástrahami noci. Je to také bůh znovuzrození, který s příchodem zimy slábne a umírá, aby mohl být v den zimního slunovratu znovuzrozen a pod vedením Bělboha opět převzít vládu nad dnem.
Není sice vševědoucí, ale vševidoucí ano – alespoň dokud se země dotýkají sluneční paprsky. Jeho vědomosti jsou tedy skutečně obsáhlé v mnoha, mnoha směrech.
Podobně jako mnozí jiní, ani on svou identitu neprozrazuje na potkání. Vzhledem však k jeho povinnostem slunečního boha, má k Zemi poměrně blízko, což také podává vysvětlení k počtu jeho potomků.

Povahově to je poměrně kliďas, pokud se tedy člověku nepovede ho vyvést z míry – to se dokáže rychle urazit
a vést osobní vendetu proti tomu jednomu chudákovi. Ale jinak? Jinak je vřelý, doslova, milující otec, který je pro každou vylomeninu.

Jeho děti na tom mohou být charakterově dost podobně. Jakkoli dokáží být přátelské a milé, stejně tak je zde dostatek prostoru pro vztahovačnost a horkou hlavu. Bývají energičtí, vždy s nějakým akčním plánem, aby
se náhodou nenudili.

​

Pakliže je Dažboh božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Lightkinesis, Sun’s Weaponry, Thermokinesis a Overseer (body navíc).

Trénink získaných dovedností útok na dálku a historie (body navíc).

Zbraně, amulety a talismany se v dnech Dažbohovy ochrany mohou nechat nabít sluneční energií. Získávají tak nejrůznější atributy: zbraně jsou například účinnější proti démonům a ochranné očarované předměty jsou účinnější.

​

Dažbohovi potomci:

Děvana má pod dohledem veškerou divokou přírodu, která je jejím chrámem a v obsáhlejším slova smyslu
i celým jejím bytím. Nic jí není svatější než klid v lesích, rovnováha v přírodě a život lesní zvěře, což také diktuje její povahu kruté lesní paní, pakliže někdo vstoupí do jejího království se špatnými úmysly.
Svou moc a vládu rozdělila mezi mnohé lesní démony, nejbližšími z nich jí jsou však lešijové, kteří plní její vůli do poslední hlásky. Jsou jí bezmezně oddaní a ona jim, stejně jako celému lesu, horám a jejím obyvatelům
a naopak.
Však stejně jako příroda, i Děvana dokáže být tak moc krásná jako krutá, vstřícná jako neúprosná. Celé své bytí zasvětila volnosti a to natolik divoké, že se její rozmary pokusili někteří bohové svázat, však marně. Svéhlavá lovkyně má na vše svůj názor a dokáže být tvrdá jako skála i ke svým vlastním dětem, jakkoli dobře to s nimi myslí.

A její děti? Jejich povahy bývají mnohdy ovlivněny právě tou její – energičtí, přizpůsobiví a divocí, tak by se dali krátce popsat její potomci. Podobně jako jejich matka, mívají blízký vztah s přírodou, do níž by se nejradši většinu času vrhali, jen aby unikli v místa, která jim nejvíce připomínají domov.

​

Pakliže je Děvana božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Wild Blood, Animamorfing, Hunter’s Instinct a Hidden in Sight (body navíc).

Trénink získaných dovedností útok na dálku, stopování a plížení (body navíc).

Některý z táborníků má možnost najít Děvaninu lesní píšťalku, vyrobenou z několika druhů dřeva a bohatě zdobenou rytinami lesních motivů. Tuto píšťalku slyší pouze lesní démoni, kteří danému táborníkovi přijdou po zapískání na pomoc. Samozřejmě i to má ale svou cenu…

​

Děvanini potomci:

Jarilo je synem dvou světů – původně pocházející z Pravu, vychováván však v Navu, zdědil schopnosti korespondující s oběma sférami. Podobně jako Dažboh, i Jarilo prochází cyklem znovuzrození – jeho procitnutí
s sebou přináší příchod jara, zatímco jeho spočinutí ohlašuje pomalu se blížící zimu. Jeho vliv opouští Jav
v období první sklizně, tedy ještě v létě, přibližně v období letního slunovratu.
Jaro ohlašuje svým příjezdem na krásném bílém koni, s těmi má ostatně velice kladný vztah a je jejich patronem. Mimo to je také ochráncem všeho lidstva, zejména ještě mladých, naivních dětí a dospívajících, kteří potřebují ochranu ze všech nejvíce.
Povahově je mírný, veselý a také krapet nestálý. Přestože zastává jako bůh válku mírnou, spíše diplomaticky řešenou, jeho chování zapříčinilo mezi bohy mnohé rozbroje a jen s málokým se nepustil do křížku pro svou rozpustilost a bezstarostnost, s níž se vrhá do desítek životních zkušeností. Ve správné chvíle však ví, kdy zapojit tu správnou dávku starostlivosti a klidného, nezjančeného přístupu, aby situaci ještě nezhoršil.

Jarilovi potomci mohou být stejně tak společensky jako samotářsky založení, v tomto směru spíše záleží
na prostředí, v němž vyrůstali, neboť obzvláště oni bývají spíše ovlivněni svým okolím a rodinou. Obecně však platí, že nemají zrovna kladný přístup k násilí, přestože, kdyby to zkusili, zjistili by, že jim obzvláště sebeobrana jde poměrně od ruky.

​

Pakliže je Jarilo božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Swiftness, Silver-Tongued, Calming Touch a Shield (body navíc).

Trénink získaných dovedností útok na blízko, útok na dálku a jezdectví (body navíc).

Rychlý krok – v době, kdy je Jarilo božským ochráncem, získává každý polobůh 15 bodů do statistiky v rychlosti.

​

Jarilovi potomci:

Kostroma je bohyní vody, přinášející hojnost a ochlazení v horkých letních dnech. Byla vychovávána v Javu, ve světě lidí, k němuž se pevně vážou její schopnosti, dnes už se však nelze nazývat patronkou lidí ani označovat za světlou bohyni. Kostroma totiž zemřela, přičiněním ostatních světlých bohů, k nimž nyní chová hlubokou zášť.

Stala se první rusalkou, neb se utopila pro svou nešťastnou lásku, a byla to jen její božská krev a snaha bohů odčinit své pochybení, co jí propůjčilo dostatek životní síly, aby mohla nadále zastávat své místo jako vodní bohyně – nebo alespoň tak se to vypráví. Od té doby ovšem náleží Navu a řadí se mezi temné bohy, vládnoucí nad vodními démony, které nemilosrdně posílá vraždit kohokoli, kdo by ničil její vodní království. Její existence a schopnost projevovat se v Javu je limitována ještě více než u ostatních bohů. Její návraty probíhají vždy stejně: několik let tráví v jakési stázi ve vodách Navu. Když se konečně probudí, dalších několik let sbírá síly, než je vůbec schopna se manifestovat, přičemž tento stav a fyzickou podobu je schopna udržet jen krátce, sotva pár let, než opět upadne do bezesného spánku. O to kratší bývají tato období, pokud pod srdcem nosí dítě.

Jedná se o bohyni, která plyne jako voda. Stojatá voda. Není schopná se přes některé věci přenést, ovšem to jí může mít jen málokdo za zlé, pakliže zná její příběh do posledního detailu. Tvrdohlavá, neoblomná, nemilosrdná… Kdokoli upadne v její nevoli, jen velice těžce se z ní dostává, a její soudy bývají kruté. Jediný, ke komu chová hlubší cit, jsou „její dcery“, rusalky. Jen s nimi a s jejich nešťastnými osudy dokáže hluboce soucítit. A jen k rusalkám chová jakékoli mateřské pudy, které byste v jejím vztahu s jejími polobožskými dětmi jen marně hledali. Napříč absenci jejího mateřského pudu však své potomky navštěvuje: skrze odrazy ve vodě a jen za jediným účelem… Aby je navedla k její pomstě.

Radostná, jemná bohyně, jíž byla za života, je nejspíše navždy ztracena…

Kostrominy děti mohou být poznamenány dualitou jejich matky – tím, kým byla za života, a kým se stala po smrti. Nejspíše v jejich souboru charakterových vlastností budou převládat její temnější stránky: tvrdohlavost, krutost, neústupnost… Stejně jako Kostroma ale nejspíše mají svou tajnou, jemnější tvář, kterou ukazují jen málokomu. Přesto se ale čas od času může najít výjimka, její dítě, v němž září bezstarostnost a láska k životu, taková, jaká dřív zářila v jejich matce samotné.

​

Pakliže je Kostroma božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Aquakinesis, Liquify, Necromancy a Siren’s Voice (body navíc).

Trénink získaných dovedností plížení, hudbu a rituály (body navíc).

Vodní démoni jsou v tento den mírumilovní (pakliže nepřekročíte jisté meze, samozřejmě).

​

Kostromini potomci:

Lada patří mezi bohyně náležící Pravu. Tráví zde mnoho času, spřádáním částí lidských osudů dohromady skrze lásku, svazky a vzplanutí touhy, ráda lidský svět ale také pozoruje zblízka, a tak jej navštěvuje, kdykoli
má možnost. Jelikož se jedná o královnu bohů, někdo by mohl její jednání pokládat vzhledem k situaci
za nezodpovědné, jak jinak se však měla přesvědčit o aférách a krásných malichernostech lidského života než
z první ruky?
Lásku přirovnává k bouřlivému, bujarému létu, které je také její doménou. Neoplývá sice vyloženě přírodní magií, toto roční období pro ni však vždy mělo hluboký význam, a tak se její vláda nad bohy i lidmi oslavuje právě v létě.
Jako osobnost je Lada mírná a laskavá – a jako ztřeštěná po všem, co se třpytí, nebo jen trochu zavání románkem. Pod palcem má lásku, tak by to také bylo, aby se neřadila mezi ty nejlepší dohazovačky, i když s tím občas může být maličko… moc. Jako matka není sice přítomna neustále za každé situace, ale jak již bylo řečeno, vyhrazuje
si speciální chvilky na návštěvu Javu, a tak není neobvyklé, že by její potomci (nebo přinejmenším jejich otcové) věděli o jejím božském původu.

Její děti pak bývají velice okouzlující, ať už vzhledem nebo povahou. Po matce většinou dědí přirozené charisma
a sebevědomí, které by se však s nedostatkem výchovy mohlo zvrtnout v narcismus a egoismus. Na druhou stranu se však jedná o starostlivé jedince, kteří si rádi užívají života plnými doušky.

​

Pakliže je Lada božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Leader’s Voice, Calming Touch, Ifatuate a Metamorfing (body navíc).

Trénink získaných dovedností hudba a umění (body navíc).

Lásku a touhu – Ladin vliv se může dotknout nejrůznějších vztahů, v nichž lásku či touhu podpoří, zažehne nebo obnoví. Nejedná se pouze o romantickou lásku. Dodává odvahu zamilovaným, aby vyjevili své city.

​

Ladini potomci:

Mjesac nahlíží do lidského světa skrze okno měsíčního kotouče. Spadá mezi bohy přebývajícími v Navu pro svou „temnou“ podstatu, o níž by se však dalo diskutovat, neboť stejně jako Měsíc i ona mění své tváře.
Prolínají se v ní prvky jak světla, tak temnoty, což z ní činí zcela jedinečnou bohyni, v podstatě nezaujatou
v případě afér mezi Pravem a Navem, přestože Nav je její domovinou. Myšlenkami bývá vždy v Javu, kde shlíží
na noční život bdělým, nikdy únavou nezastřeným pohledem.
Jako bohyně noci má sílu nahlédnout a zasahovat do snů – a bývá to právě ona, skrze koho prochází žádosti jiných bohů o zjevení se někomu ve snu, zejména ve snu svého potomka či jakéhokoli jiného poloboha, který
je schopen zachytit božskou zprávu pod rouškou noci. Ochraňuje nejen spící, ale také bdící duše a dohlíží
na jejich noční cesty.
Jak již bylo řečeno, je proměnlivá a mnohdy nezaujatá – tak by se dala velice krátce shrnout její povaha, ač kdo
by se odvážil nahlédnout podrobněji, zjistil by, že je Mjesac neskutečně komplexní bohyní, sic trochu osamělou, neboť pro svou nevyhraněnost vůči jedné či oné straně se za ní sice chodí pro rady, málokdy však pro obyčejný, božskou politikou nesvázaný pokec. Je moudrá, jistě, ale stejně jako Měsíc, dokáže být velice vzdálená, tajemná
a podivná… A přestože přesně tímto způsobem figuruje i v životech svých potomků, dává na ně pozor, tvoří
si k nim vzdálené pouto skrze sny utkané jen pro ně – a s některými mnohdy i skrze písničku, kterou jim
po nocích našeptává do ouška.

Její děti dokážou být stejně tak podivné jako ona. Mírné a jemné nebo čilé a bujaré, její potomci jsou roztodivnou směskou snad všech charakterových rysů – a není ani nevídané, že by se zdálo, že by některý z jejích uzlíčků měl více tváří, nastavující je okolí podle situace či nutnosti. Obecně se však dá říct, že její děti kypí zvědavostí
a hlubokou obrazotvorností, zřejmě díky čemuž mají téměř neustále nějaké zvláštní, nekonvenční nápady.

​

Pakliže je Mjesac božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Lightkinesis, Storyteller, Night’s Veil, Sleep Tight (body navíc).

Trénink získaných dovedností historie a rituály (body navíc).

Když je Mjesac božským ochráncem, každý obyvatel tábora se tuto noc velice dobře vyspí. Kromě toho je tuto noc pro ně mnohem jednodušší vklouznout do lucidního snění, skrze nějž mohou meditovat i ve spaní a cvičit
se ve svých schopnostech. Tuto drobnost Mjesac obzvláště požehnává a ochraňuje každého před nočními můrami a běsy, aby nerušily jejich odpočinek či studium.

​

Mjesačini potomci:

Přestože se přivdala do Navu a její doménou je pozdní léto a poté obzvláště podzim, Mokoš patří mezi „světlé“ bohyně, a tak přebývá zejména v Pravu, přestože je to právě ona, kdo dokáže bezproblémově putovat mezi všemi třemi sférami. Jakožto bohyně osudu má moc nad lidskými životy, zaplétá do nich různé události, vztahy, šance – – a stejně tak tyto nitě poté také odnáší Moraně, aby je mohla přetnout, jakmile dojde k názoru, že nastal jejich čas.
Mimoto je také považována za bohyni země a je to právě ona, kdo chrání a pečuje o úrodu. Přestože za bohyni rodiny by se dala považovat spíše Lada, Mokoš hraje důležitou roli v životech lidí nejen kvůli osudu, který pro
ně spřádá, ale také kvůli potravě, kterou jim zařizuje. Kdo si získá její přízeň, ten se nemusí obávat strádání, komu se však podaří ji rozhněvat, tomu Mokoš neváhá ukázat, že stejně jako umí dávat, umí i brát.
Povahově je Mokoš unikát. Její moudrost a takřka vševědoucnost přesahují mnohé hranice, a tak může občas jednat nepochopitelně, dokonce až krutě a to i k těm, na kterých jí hluboce záleží. Není zlá, jen několik kroků napřed, a i když se zdá, že vám jen hází klacky pod nohy, kdo kráčí po cestě, kterou mu předestřela, na toho čeká hojná sklizeň. Však, na druhou stranu si cení těch, kdo neváhají rozhodovat za sebe a nenechávají veškerou osudovou práci za ní. Dá se tedy říci, že zavděčit se jí není úplně jednoduché a občas dost zmatečné.

Mokošiny děti se za svůj život mohou potýkat s mnoha překážkami, nemluvě o tom, že jim je tam mnohdy staví samotná bohyně osudu, nejspíš aby upevnila charakter. Celkově se dá její vztah k vlastním potomkům popsat spíše jako… experimentální. Na základě mnoha různých situací, před něž jsou postaveny, jsou její děti poměrně různorodé: i když tvrdohlavost, svéráznost a umíněnost se zřejmě dostala do vínku všem bez rozdílu.

​

Pakliže je Mokoš božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Divination, Chlorokinesis, Weaving, Life-Bound (body navíc).

Trénink získaných dovedností herbologie a rituály (body navíc).

Věštění ze semínek nejrůznějších plodů – stačí je sesbírat, rozhodit a poté už jen sledovat vizi budoucnosti.

​

Mokošini potomci:

Zřejmě je nad slunce jasnější, že Morana patří mezi „temné“ bohyně, a tak je její doménou Nav – a v něm konkrétněji ledový palác uprostřed vody, osamělý a chladný, stejně jako ona. Bývaly doby, kdy měla Morana zapovězen vstup do Javu, dokud nenastal čas na otočení kolovratu ročních období, aby nastolila zimu. Občas, zejména ve svých mladších letech, tato bohyně rebelovala, a tak sníh zavál kopce a dědiny i dříve, než
by se slušelo a patřilo. V současné době, kdy je tok magie prazvláštně regulovaný, může navštívit Jav i mimo
své roční období, však není jí to moc příjemné.
Jako paní zimy bývala obávaná a ne zrovna oblíbená. V časech dávno minulých, kdy se o sebe lidstvo ještě neumělo tolik postarat, s sebou její vláda přinášela i mnoho nemocí a nevyhnutelně znamenala smrt, čímž bohyně získala i své další dva atributy. Pomocí svého srpu přetíná Mokošiny nitě života, čímž zastavuje tep lidských srdcí. Někdo si holt tuto nepříjemnou práci vzít musel…
Není však zlá, zapšklá baba, i když krutá být také dokáže. Ze všeho nejvíc bere vážně svou práci, neboť bez
ní by ve světě neexistovala rovnováha, země by neměla čas si odpočinout, a tak je Morana i bohyní znovuzrození. Její povaha dokáže být proměnlivá jako sněžení, některé rysy ale přetrvávají neustále: ta osamělá uzavřenost. Bývaly doby, kdy se bohyně zimy snažila lidem zavděčit – vložila jim do rukou moc získat vlčí sílu, aby ochránili svá obydlí, však jejich vděk byl vypočítavý, a tak se z daru stala kletba a Morana získala další titul: královna vlkodlaků.

A její děti? Stejně jako ona, bývají spíše introvertní povahy. Nemusí být hned chladné a odtažité, dokonce ani osamělé po vzoru vlastní matky, sklouzávat k takovým charakterovým rysům ale mohou. Spíš dříve než později si také uvědomí svůj vztah se smrtí, které se zpravidla nebojí a zkrátka a dobře ji vnímají jako přirozenou, nevyhnutelnou součást života – a svým způsobem je smrti i fascinuje. Ne snad takovým způsobem, který
by vyžadoval z bezpečnostních důvodů návštěvu psychiatra, ale spíše v jistém… filozofickém smyslu! Morana svým dětem také zpravidla neprozrazuje svou identitu, dává na ně však pozor celoročně a maluje jim námrazou na okna, aspoň tak je stále s nimi.

​

Pakliže je Morana božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Frostbite, Shapeshifting, Necromancy, Deathbringer (body navíc).

Trénink získaných dovedností démonologie a symboly (body navíc).

Nemoci a úrazy – ať už je počasí tam venku jakékoli, v době, kdy Morana ochraňuje tábor, dává si záležet na tom, aby polobohové nepřišli k úhoně.

​

Moranini potomci:

Perun náleží k „světlým“ bohům – také aby ne, dalo by se totiž říci, že je hlavou slovanského panteonu. Nebo alespoň nejvyšším bohem v Javu, když už se nejedná o krále bohů (i když o to místo se taky snažil, ctižádostivost mu zkrátka a dobře nechybí). Je to bůh bojovník, zkušený válečník se sekerou a lukem, z něhož prý střílí své blesky – nemálo po bratru Velesovi, vzájemně se totiž hašteří jako malé děti. Je vzýván jako stratég, bojovníkům dodává kuráž a odvahu (někdo říká, že také sílu, ale to je diskutabilní).
Mimo boj je ale jeho doménou déšť, bouřky a hromy! Tyto atributy z něj dělají ve své podstatě i boha úrody, neb bez vody, jíž svlaží zem, by nic nevzrostlo – to mu ale nesmíme připomínat, jinak by mu to stouplo do hlavy. Říká se, že pokud svými blesky nemetá po bratru Velesovi, udeří tam, kde mají hnízdo démoni, s nimiž podobně jako další bohové neúnavně bojuje.
Přestože vše, co bylo doposud řečeno, Peruna maluje jako krvelačného boha, ve skutečnosti taková jeho povaha není. Vlastně… je až překvapivě lidský. Není sice lidem tak blízko jako jiní bohové, jeho charakter by se dal ale popsat jako otec prožívající krizi středního věku, což do jisté míry asi i je sám o sobě, buďme k sobě upřímní. Občas impulzivní, občas si zase dává záležet na svém úsudku a rozhodnutích, každopádně odvaha mu nechybí
a srdce má veliké. Tak veliké, že ho musí občas vytvarovat i z blesků, aby to viděly jeho děti! I když se občas může jevit jako bezstarostný, své povinnosti božské záležitosti bere velice vážně, jinak by nemohl nadpřirozené
i pozemské spory řešit přece zrovna on.

​

Když se jeho děti potatí, je to pak něco: smysl pro zodpovědnost jim nechybí, odvaha taky ne, musí se však naučit, jak svou impulzivitu krotit, jinak by se mohly do nebezpečných situací dostávat víc, než by pro ně bylo úplně dobré. Jejich energie, akčnost a rozhodnost z nich činí přirozené vůdce. Nedá se asi také úplně říct, zda jsou spíše introvertní, nebo extrovertní, u nich to je v tomto ohledu taková různorodá směska, bez ohledu na to však
v sobě mají vůdcovské kvality a když se pro něco nadchnou, málokdo je schopen je zastavit.

​

Pakliže je Perun božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Stormkinesis, Overseer, Battlecry, Leader’s Voice (body navíc).

Trénink získaných dovedností útoku na blízko a útoku na dálku (body navíc).

Když je Perun božským ochráncem, s naprostou jistotou přijde bouřka. Pozorování blesků či hledání místa, kam udeřily, je v tyto dny obzvláště výhodné pro stopaře a vojáky – na rozdíl od jiných bouřek, tentokrát mířil přesně.

​

Perunovi potomci:

Simarglovu podstatu je složité charakterizovat, neboť stejně jako oheň, i on má dvě stránky. Ničil, i ochraňoval, zabíjel i hřál. Jako takový je jeho pozice skutečně nevyhraněná, neboť se nedá popsat ani jako „světlý“, ani jako „temný“ bůh, nemluvě o tom, že stejně jako Mokoš, i on je schopný bezproblémově (co se týče Javu tedy
do jistých mezí) cestovat mezi sférami.
Simargl je ztělesněním ohně, jemuž bezmezně vládne. Způsobuje požáry a žije v každém založeném ohníčku, kousek jeho moci je i v obyčejném zapalovači nebo sirce, díky čemuž má přehled o všem, co se děje. Nebo… spíš dělo. V současné době to asi není tak účinné jako dříve před zavedením elektřiny – alespoň v táboře se staré tradice ctí, proto je třeba ve svatyni oheň, který nikdy nevyhasíná. Jako poslíček bohů je schopen na sebe brát podobu okřídleného vlka, aby se mu pohodlněji cestovalo mezi sférami, mimoto tak ale také občas vstoupí
do boje – a jeho odvaha a bojovnost se šíří jeho spojenci jako oheň.
Jeho osobnost je poté stejně nepředvídatelná jako to, co představuje: tedy oheň. Dokáže být hřejivý a milující, stejně tak ale vznětlivý, impulzivní, zničující… Kontroluje se, jistě, nechce opakovat chyby mladších let, přesto ale musí být opatrný, aby náhodou nezpůsobil nějakou katastrofu a neohrozil lidstvo nebo bohy. Z toho důvodu
je nejen na sebe, ale i na své potomky poměrně přísný, klade důraz na povinnost a zodpovědnost.

Jeho děti o jeho identitě neví, neb ji Simargl nikdy neprozrazuje a angažuje se do jejich života zejména až poté,
co se dostanou do tábora – však kdyby se měly jejich schopnosti vymknout z rukou, bez váhání by zasáhl.
A vzhledem k tomu, že jeho ratolesti spíše dědí jeho ohnivý temperament a výbušnost, nebylo by to vlastně nic překvapivého. Na druhou stranu jeho potomci bývají velice vášniví, ať už se to týká vztahů, zájmů nebo ambicí; jakmile si najdou „to svoje“ jdou si za tím, ať už by je to mělo stát cokoli.

​

Pakliže je Simargl božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Shapeshifting, Ignikinesis, Firetalker, Firebird (body navíc).

Trénink získaných dovedností útoku na blízko a démonologie (body navíc).

Když je Simargl božským ochráncem, zbraně jsou požehnány ohněm, což je činí mnohem účinnějšími proti většině démonů. Stejně tak je požehnána i bariéra kolem tábora, aby zajišťovala o to větší bezpečí obyvatelům Alatyru.

​

Simarglovi potomci:

Striboh se dá zařadit mezi „světlé“ a „temné“ bohy stejně tak složitě jako Simargl. Jedná se o živelného boha, podobně nespoutaného, divokého, ale také mírného a příjemného. Přestože pobývá v Pravu s ostatními bohy, jeho síla je tak velká, že jí jednou ve svých mladistvých letech ohrozil osudy Javu a jeho obyvatel. V lidské sféře
se proháněl a stále čas od času prohání v bezhmotné větrné podobě, jindy shlíží na lidi jako mrak, které vlastnoručně vytváří.
Je pánem větrného počasí – ovládá vichřice a tornáda, hurikány, stejně tak ale pohladí svěžím jarním vánkem. Jeho schopnosti jsou stejně vrtkavé jako jeho povaha a využívá jich nejen v souladu s přírodou, občas také jako maličkou pomstu pro provinilce, odměnu pro snaživce a také jako maličké výzvědy. Díky své větrné podobě dokáže totiž cestovat velice rychle a dostane se tak do nejrůznějších zákoutí, mnoho slyší – a mnoho ví.
S tím mu pomáhají i jeho synové, větrní démoni.
A o své vědomosti se rád dělí! Striboh patří do klubu božských drben společně s Dažbohem, prohodí ale slova
s kýmkoli, občas i s obyčejným smrtelníkem, jen aby se mohl vykecat nebo zjistit něco zajímavého. Je ale dosti roztěkaný a jeho pozornost lze udržet jen velice krátce, tudíž to musí být skutečně téma, aby člověk donutil větrného boha vnímat déle než několik vteřin. Je také velice akční a musí se držet, aby do všech svých lumpáren nezlanařil vlastní potomky, než se ti dostanou do tábora. Na to si totiž dává záležet – aby se nejdřív seznámili
se svým původem, než bude moct pořádně dramaticky nastoupit na scénu.

​

Jeho děti bývají podobně naladěné: akční a energické, sic každý svou energii zvládá jinak a zaměřuje ji do jiných věcí. Někdo je stejně jako jejich otec ukecaný, jiný se rozhodne svou energii vybít fyzickou nebo tvůrčí aktivitou. S tím, jak mají jeho potomci hlavu v oblacích, není zrovna těžké být kreativní, třeba právě ve směru hudby pro jejich citlivý sluch. Nicméně, stejně jako Striboh, i jeho ratolesti mohou být dost nepředvídatelné, rozlítané
a mohou mít problémy se soustředěním.

​

Pakliže je Striboh božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Aerokinesis, Swiftness, Illusions, Levitation (body navíc).

Trénink získaných dovedností historie a hudby (body navíc).

Fyzická zdatnost táborníků získává za Stribohovy ochrany významný bonus, neboť bůh větru požehnává krok veškerých obyvatel. Dočasně je tedy do statistiky postav přidán bonus +15 k rychlosti a +15 k obratnosti.

Stribohovi potomci:

Svarog je jednoznačně „světlým“ bohem, přebývajícím v Pravu jako král bohů se svojí královnou Ladou. Říká se, že při stvoření světa ukul alatyrský kámen, díky němuž byla regulována magie bohů, kteří sestoupili na zem. Mimo to se Svarog zasloužil také o mnoho dalších divů, které lidem představil, naučil je umění zpracování kovu
a používání zbraní k obraně, podporoval jejich kreativitu a učenlivost.
Přestože je jeho bratr Perun vnímán významněji než Svarog, je to právě jeho slovo, které je zákon v božských sférách. Jemu je podřízen každý ze slovanského panteonu – bůh kovář však vládne benevolentně, a z dvojice vládců se angažuje rozhodně méně, tudíž mnoho dohlížení spadá na Ladu, zatímco Svarog si v poklidu pracuje na svých nových vynálezech a v tichosti přemýšlí nad aférami, do nichž se ještě nestihl namočit.
Není ale nezodpovědný nebo neschopný vládnout, spíš trochu introvertní a hlavně přemýšlivý a kreativní,
na vymýšlení řešení potřebuje klid, kterého se mu dostává jen za kovadlinou. Je přirozeně laskavý a mírný, vždy vyslechne všechny strany jednoho příběhu a ve své moudrosti přednese možnost, jak by se dala situace řešit. Přestože jedním z jeho aspektů je taktéž válka, Svarog patří mezi mírumilovné bohy, smířlivé – a tak veškeré rozpory spíše ukončuje a vynáší rozsudky.

Jeho děti pak bývají podobně kreativní jako on a často tíhnou k umění nebo k boji – hlavně co se týče sebeobrany, protože spíše ano než ne mají i jeho shovívavou povahu a nevyhledávají spory. Mohou na ně být ale rádi připraveny. Střelka jejich morálního kompasu míří hlavně k pozitivním věcem, kompromisům a zdravé komunikaci s ostatními, přestože mohou být také spíše introvertní, stejně jako jejich tatík.

​

Pakliže je Svarog božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Creator’s Touch, Heroism, Ferrokinesis, Thermokinesis (body navíc).

Trénink získaných dovedností útoku na blízko a umění (body navíc).

V dny, kdy je Svarog božským ochráncem, se vyrábí a rozdávají zbraně táborníkům s dokončeným základním tréninkem. Tyto zbraně jsou požehnány jeho tvůrčími a bojovými schopnostmi, a tak jsou pevnější, odolnější
a v případě ostří se otupí pouze málokdy.

​

Svarogovi potomci:

Veles je poměrně všestranným bohem, dohlížejícím na nemálo aspektů lidského života i času po něm. Jako Svarog vládne Pravu a Perun Javu, Velesovou doménou je jednoznačně Nav, který má na starost, a tak také jednoznačně patří mezi „temné“ bohy. Je slovanským převozníkem zemřelých a také jejich strážcem, dohlíží
na duše lidí, které prve odvedl do podsvětí, a dělají si vzájemnou společnost, než nadejde jejich čas posunout
se zase o dům dál.
Mimo to ale ovlivňuje Jav také v mnoha směrech, je totiž bohem lesa a také dobytka, což diktuje tří z jeho podob: had, medvěd a býk. Veles je vskutku vášnivý měňavec a strážce magie, zejména té přírodní, ač bezmeznou vládu nad lesy od něj zdědila Děvana. Pro dávné Slovany byl obzvláště důležitý, neboť v zimě ochraňoval dobytek před Moranou a jejími nemocemi, a na základě jeho vzhledu rohatého boha se konaly nejrůznější maškary, které jim měly zařídit ochranu před bohyní smrti a jejím dosahem.
Tento bůh se tedy těšil značné oblibě i přes to, že některé jeho aspekty nejsou zrovna růžové, stejně jako jeho povaha. I on je velice podobný lidem, nejvíce ze všech bohů, neboť se sám snaží lidem co nejvíce přiblížit, vždy
to tak dělal – a nějaký malý problém, že do Javu téměř nemůže fyzicky vstoupit, ho v tom nemůže zastavit! Pokud tedy někdo zná Velese z Tik Tiku (Tik Tok nevedeme, pouze Tik Tik), ano, až tak jde s dobou se svými prank videi „Kradu krávy vlastnímu bratrovi, část 1“ a „Uspávám bratrovy krávy hrou na žalejku (krádež krav část 2)“. Z toho zřejmě vyplývá dostatečně, jaké je Veles povahy: šprýmař otevřený každé nové lidské volovince. Je ale velice dobrosrdečný a za hravým úsměvem a jiskřením v očích se skrývá moudrost muže, který prožil, viděl a byl součástí mnoha, mnoha životů.

​

Jeho potomci mají taktéž potenciál se k této moudrosti dopracovat, co je však jistější než vrozené filozofické sklony, je jistý smysl pro humor, radost z vystřelování si z ostatních, drzé a často nemorální vtípky. Žijí možná trochu na hraně, zkouší, kam až daleko mohou zajít, vyhraněné meze jim občas nemusí vůbec nic říkat, hlavně, že se u toho dobře baví. Velesovy děti zbožňují zábavu a s nudou, jejich úhlavním nepřítelem, bojují všemožnými prostředky – pokud k nim však nemají přístup, mohou být poněkud nabručené. Jsou to zkrátka takoví bezstarostní rebelové, kteří vlastně nic moc nemyslí špatně, jen je jejich způsob zábavy trochu nekonvenční.

​

Pakliže je Veles božským ochráncem, jeho energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Witchery, Shapeshifting, Silver-Tongued, Necromancy (body navíc).

Trénink získaných dovedností hudby a stopování (body navíc).

Když je Veles božským ochráncem, k obyvatelům tábora se mohou dostat zprávy z podsvětí – skrze sny, meditace nebo obyčejné představy. Svůj vzkaz jim může díky setřené hranici mezi světy poslat zemřelý příbuzný, kamarád nebo neznámá duše a táborníci jej budou schopni v tento den vyslyšet, aniž by potřebovali schopnost Necromancy.

​

Velesovi potomci:

Vesna patří mezi „světlé“ bohyně, jakožto přímá protiváha Morany, od které přebírá vládu nad ročními obdobími, jakmile přijde čas ke zlomu mezi zimou a jarem. Do Javu ji dle pověstí nosí na svých větrných křídlech Striboh, její otec, a společně s Jarilem zvěstuje jaro a obnovení přírody, která pod dotykem těchto dvou bohů znovu nabývá na síle a své svěží, rozkvetlé kráse. Jako bohyně znovuzrození svou magií také sklouzává
k léčitelství – její přírodní magická povaha dala vzniknout mnoha léčivým bylinám a plodům.
Její příchod sice neohlašuje už z dálky dusot kopyt, Vesnu však doprovází hejna ptáků, které dle slovanských pověstí vyvádí z Navu, kam se stěhovaví ptáci a duše zemřelých v ně proměněné uchylují přes zimu. Královna jara je přivádí zpět do Javu, ukazuje jim cestu a s jejich společností vítá nové roční období v plné síle.
Vesna jako taková by se dala popsat velice jednoduše podle informací uvedených výše. Stejně jako jaro je čilá, tak trochu nezbedná, ale stejně jemná a křehká. V její přítomnosti vše rozkvétá a v případě lidí a zvířat můžeme mluvit o náhlém rozkvětu dobré nálady, neboť její smích a optimismus bývají záležitostí stejně neodbytnou jako pyl. Je také přirozeně starostlivá a přestože o její identitě potomci mnohdy neví, zbožňuje je celým svým srdcem – a posílá jim k oknům ptáčky zpěváčky, aby jim donesli ty nejkrásnější písně a občas i vzkazy, kupříkladu
co se týče jejich příchodu do táboru.

​

Její děti pak bývají v mnohem po ní: veselí, citliví a starostliví. Bývají nakloněni k přírodě, ať už zbožňují zvířata nebo rostliny, o něž velice rádi pečují. Jejich povaha bývá v jádru jemná, málokdy nemyslí v první řadě na dobro ostatních a jejich počiny bývají vedeny zejména nutností pomáhat a starat se. Někteří z nich mohou být ale skutečná kvítka – je jich všude plno, dokáží být hlasití, bujaří a plní elánu. Stejně jako ptáčci by dokázali štěbetat celé hodiny bez ustání, a tak si musí najít někoho ochotného, kdo by je poslouchal. Není to ale tak, že by neuměli naslouchat. Pro svou empatickou povahu jsou na tento úkol více než jen lépe stavění.

​

Pakliže je Vesna božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Chlorokinesis, Day-Dreaming, Chirping, Healing (body navíc).

Trénink získaných dovedností hudby a herbologie (body navíc).

Všechny rostliny natrhané v tento den vydrží mnohem déle čerstvé – třeba jen pro radost. Nasbírané byliny mají také silnější léčivé účinky.

​

Vesnini potomci:

Živa patří jednoznačně mezi „světlé“ bohyně se svou domovinou v Pravu, odkud dohlíží nad Javem a jeho prosperitou. Ona představuje život a její síla dala vzniknout mnohým rostlinám a tvorům, to se alespoň říká, něco málo pravdy na tom ale nejspíše je. Přinejmenším je s nimi Živa v takovém souznění, že bez ní by okolní příroda nebujela tak silně, jak tomu je nyní – alespoň tedy v místech, kde nebyla zeleň zapuzena betonovými džunglemi obcí.
Mimoto je také patronkou léčitelů, nad nimiž drží ochrannou ruku a předává jim své vědomosti, ať už se jedná
o léčivé byliny nebo postupy, jak ošetřovat raněné a nemocné. Živa, jakožto hlavní studna života a stvoření, také oplývá kreativními schopnostmi, tudíž také zcela přirozeně zbožňuje nejrůznější umělce a tvůrce, jimž také předala část své moudrosti a obdarovala lidi kreativitou podobně jako Svarog.
Jako osobnost je Živa, inu, velice živá. Chvilku neposedí, neustále musí něco dělat, i kdyby si třeba jen pohrávala
s květinkami. Její radost je nakažlivá, optimismus bezbřehý a láska cítěná k lidstvu bezedná. Je velice starostlivá
a vždy se snaží pomoci, ať už to stojí cokoli, takže jí občas dělá problém říct ne. Vlastně nedokáže být úplně přísná, na to je možná až moc milující. Přesto ale své děti nezatěžuje znalostí jejich původu odmalička, uvědomuje si, že by to s sebou mohlo nést možná více starostí než několik let prožitých v nevědomosti. Jakmile má však možnost se s nimi konečně po celé té době osobně setkat? Nemůže být asi šťastnější matky.

​

Její potomci bývají podobně hyperaktivní, ne-li více, vezmeme-li v potaz třeba jejich čerstvě probuzenou magii, která občas nemá jinou možnost se vyjádřit, než zásobovat své nositele energií. Pravděpodobně často poletují sem a tam, s myslí roztěkanou a plnou neotřelých nápadů, hýřící úsměvy do všech stran. Většinou, jistě, mohou se najít i trochu klidnější výjimky mezi Živátky, které takhle úplně neřádí. Obecně se však dá říci, že optimismus a starostlivost jim nechybí, ať už jsou tyto vlastnosti jakkoli skryté.  

​

Pakliže je Živa božským ochráncem, její energie ovlivňuje:

Trénink a studium magických schopností Healing, Creator’s Touch, Life-Bound, Life Language (body navíc).

Trénink získaných dovedností léčení a umění (body navíc).

Když je Živa božským ochráncem, přirozená regenerace všech táborníků se na dočasnou dobu zvyšuje, stejně jako jejich imunita proti nemocem.

​

Živini potomci: