Gwendoline Solas
Základní informace:
Božský rodič
Pizmar
Datum narození
2. Předjaří 2005
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Gwen je mladá dívka, která na první pohled zaujme svým vzhledem. Její výška činí sto padesát devět centimetrů, takže nepatří úplně mezi největší. velikány, ale zároveň má štíhlou postavu s křivkami na správných místech. Na tváři se jí téměř neustále objevuje vřelý přátelský úsměv. Její pleť není úplně bledá, ale k dokonalému opálení má přesto ještě daleko. Slunce jí totiž z nějakého nevysvětlitelného důvodu nedělá moc dobře a vždycky se - když se dlouho opaluje - celá se osype
Vlasy tvoří rezavě hnědá, lehce vlnitá čupřina střední délky. Nejčastěji je nosí rozpuštěné, takže volně rámují její jemný obličej. Její oči, jsou naopak poměrně velmi výrazné – mají čokoládově hnědou barvu. Celkový obličej pak často doplňuje falešný stříbrný septum, jímž si Gwen ráda zdobí nos. Jednou by si Gwen chtěla septum píchnout, ale furt si na to nedokázala najít čas.
Pokud jde o oblékání, nedá se u ní mluvit o jednom konkrétním stylu. Její šatník je slátaninou nejrůznějších módních prvků a kousků, které kombinuje podle nálady. Nosí jednoduše to, na co má chuť a v čem se cítí dobře. Přesto existuje jeden kousek oblečení, který je pro ni naprostým favoritem – tím je sako. Ať už ho zkombinuje s čímkoli, vždy se v něm cítí pohodlně.
Rodina:
Matka: Eveline Solas - momentálně se s ní Gwen nebaví
Otec: Ian Solas - taktéž s ním přerušila veškerý kontakt
Teta: Dara Solas - poté co od rodičů utekla jí vychovávala
Minulost:
Tuto malou energickou bytůstku jen těžko lze ve společnosti přehlédnout a jak se říká její pověst jí vždy předchází.
Sama Gwen toho moc o svých pravých rodičích neví. Vlastně? O nich neví nic. Do dětského domova se dostala už jako novorozeně a v 1 měsíci si jí adoptoval mladý přemotivovaný pár. Její matka byla bývalou profesionální houslistkou, která kvůli její drogové minulosti přišla o místo a musela si najít práci v korporátu.
Otec byl celkem dobrým hráčem na klavír, ale jelikož ho nepřijali na konzervatoř nikdy se z něj profesionální klavírista nestal a místo toho se z něj stal vyhořelý učitel hudby na základní škole.
Jedno však její rodiče měli společné. Chtěli, aby se jejich adoptovaná dcera měla dobře. Aby neskončila jako oni. Jejich snem bylo, aby se z Gwen stala profesionální houslistka hrající nejlépe v londýnské filharmonii. Proto jí taky už od dětství nutili hrát na housle. Zprvu to Gwen hodně bavilo. Přeci jen byla to zábava.
Jenže čím víc byla starší tím menší zábava to byla. Například nikdy nemohla chodit normálně do školy. Musela mít individuální plán. A tak si nikdy nevytvořila žádné kamarády. Od jejích osmých narozenin musela pravidelně navštěvovat nejrůznější hudební soutěže pro malé houslisty. A pokaždé obsadila první příčku. Ale jejím rodičům to nestačilo. Chtěli po ní víc. Víc cvičit, víc chodit na soutěže, víc se snažit.
Pak přišla ta osudová rána.
Regionální kolo, když jí bylo 11 let. Byla to mladá dívka zhruba stejného věku jako byla i Gwen. Tehdy zažila Gwendoline poprvé chuť prohry. Její rodiče mimochodem taky. A od té doby začalo pro Gwen to „pravé peklo“.
Gwen chtěla s hraním na housle skončit. Jenže její rodiče jí to za žádnou cenu nechtěli dovolit. Jediná osoba, která měla pro Gwen alespoň trochu pochopení, byla její adoptivní teta Dara. Ta se jí i snažila zastat. Jenže jakmile se o to pokusila matka Gwen s ní přerušila jakýkoliv kontakt.
Další rok uběhl a s tím se blížilo i další regionální kolo. Tentokráte Gwen vyhrála. Její rodiče však nebyli s jejím výsledkem spokojeni. Gwen za to schytala několik facek. Podle nich to bylo až moc „těsné“.
Tohle už bylo na Gwen moc. Cítila se jako absolutní nic. Jako to největší zklamání pro své rodiče. Začala si ubližovat a taky to chtěla ukončit. Dny potemněli a Gwen už nevěděla kudy kam.
V té době si Gwen založila svůj první facebookový účet a po dost náročném hledání se jí na něm podařilo nají jedinou osobu, která se kdy za ní dokázala postavit. Ano, správně její tetu.
Začala se jí svěřovat. Shodou okolností byla její teta psycholožka. Konečně její dny zase získaly světlo. Se svojí tetou si denně vyměnily desítky zpráv.
V jejích 14 letech se proto rozhodla pro poměrně odvážný kousek. Věděla, že její rodiče jí nedovolí skončit s hraním. Rozhodla se proto vymyslet troufalý plán.
Zrovna hrála Niccolò Paganiniho – č.14 v rámci národního kola. Jednu z nejtěžších skladeb. Uprostřed hraní však měla v plánu housle pustit a zničit.
Věděla, že to bude obrovský skandál. Přeci jen porotu národního kola tvořili přední houslisti z celého světa.
Měla strach. Jakmile však zahrála první tóny věděla, že není cesty zpět.
Uprostřed skladby opravdu pustila housle a s rázností do nich dupla.
Bylo to pompézní? Dramatické? Hysterické a možná taky trochu trapné? Samozřejmě, že ano. Ale bylo to přesně to, co Gwendoline potřebovala.
Její rodiče jí za to brutálně seřvali.
Ale Gwenin plán tím neskončil. Ještě téhož večera nastoupila na bude a odjela ke své tetě do Edinburghu. U tety už zůstala bydlet. Rodiče s ní už nikdy nemluvili a veškerý kontakt s Gwen zavrhli - ne, že by to Gwen vadilo.
Její teta jí pomohla najít ve svém životě zase smysl, naučila jí jak správně korigovat své vlastní emoce a stala se pro Gwen tím největším vzorem. Měla velký sen být psycholožkou. A to alespoň z poloviny tak dobrou jako byla její teta.
Jednoho dne, když byla u své tety v kanceláři se tam zjevila mladá ubrečená nešťastná blondýnka. Gwen jí neznala, ale i tak jí objala a pokusila se jí uklidit. Jakmile se jí dotkla tak z nějakého nepochopitelného důvodu se blondýnka uklidnila, a dokonce se na Gwen i usmála?!?
Jen pár dní po této prapodivné události se před bytem, kde s tetou žila objevil bílý kůň s dopisem o tom, že se dostala do tábora Alatyru.
S tetou to obě braly jako příležitost, aby Gwen mohla poznat další nové lidi. Proto spolu napekly několik pekáčů skořicových šneků a Gwen se mohla vydat na cestu.
Mazlíček:
Malý raubíř, který Gwen věčně vykukuje z kapsy. Nebojte se – je to jen její gekon, kterého před pár týdny dostala jako dárek. A jak Gwen už stihla zjistit, je naprosto posedlý jahodami. Když jde o jahody, nemá sebemenší problém opustit její bezpečnou kapsu a udělat všechno pro to, aby ti byl právě on kdo se k jahodě dostane. Jinak je však docela hodný mazlivý společník.
