Thadeo Valentino Jiménez
Základní informace:
Božský rodič
Mokoš
Datum narození
3. Polétí 2005
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Na první pohled? Ztělesněná nevinnost. Jakmile Taviho poprvé zahlédnete, pravděpodobně vám bude připomínat kolouška. Se svou nepříliš výraznou výškou 172 centimetrů, bezednýma očima a plnými rty působí jako něco křehkého, co je třeba opatrovat. Ale na druhý pohled? Pečlivě učesané kudrnaté pramínky v barvě čerstvě pražené kávy, rovný nos, tvrdohlavý pohled v očích, snad nejvíce připomínajících ryolit se všemi jejich hnědými, zelenými, zlatými a bronzovými tóny a vzpurně zvednutá brada - to všechno může být známkou skutečnosti, že první dojem zdaleka není správný.
Přidejte bezchybně upravené oblečení, zlatý křížek kolem krku a drahé hodinky na zápěstí a obrázek je kompletní a dokreslující Taviho roli - student soukromé školy se svěřeneckým fondem tak velkým, že by si mohl koupit menší přímořské městečko… nebo možná dvě.
Jen málokdo má to štěstí, že získá i náhled i na Taviho druhou podobu. Nesvázanou pravidly a společností. Provázenou vůní zimolezu, zelených jablek a citrusů. Chlapce s kůží políbenou španělským sluncem, jizvičkou po náušnici v levém uchu a s pihami rozmístěnými po těle v takovém množství, že pokaždé když ho uvidíte, odhalíte novou - za zmínku určitě stojí trojúhelník pih na pravé tváři a další pak na levé straně klíční kosti. Dlouhé štíhlé prsty a úzká zápěstí se šmouhami od hlíny nebo inkoustu. Úsměv s dolíčky ve tvářích, útlý pas a Apollonovy dolíčky na zádech. Brýle s tenkými obroučkami, které používá jenom na čtení, když už má příliš unavené oči, rámované hustými dlouhými řasami. Pokud se vám poštěstí Taviho vidět takhle, nemáte daleko od toho, abyste zjistili, jaký skutečně je.
Rodina:
S otcem téměř nekomunikuje. Jsou pro sebe cizinci z mnoha důvodů, ať už těch, za kterými stojí Tavi nebo těch, za kterými stojí jeho otec. Stejným způsobem se staví i k otcově ženě a svému mladšímu nevlastnímu bratrovi. S dědou má komplikovaný vztah. Uznává ho a váží si ho, nedá se ale říct, že by ho měl rád. Tavi je vůči němu spíše v pozici někoho, kdo by měl na slovo poslouchat, splnit své úkoly a pak se možná dočkat zasloužené odměny. Na hřejivý rodinný vztah tak nezbývá žádný prostor. Je to spíše vztah založený na dohodách a trestech za jejich nesplnění. Jako jediného dalšího člena Taviho rodiny by se dala považovat Carmen, tu už ale několik let neviděl a z dědečkovy iniciativy jsou mimo kontakt.
Minulost:
Rodinná situace, jak už to tak bývá, není ideální téma, jaké před Tavim otevírat. Otec byl mladý, vychoval ho dědeček. Konec příběhu, žádné velké emoce.
Až na to, že vůbec… Tato zkrácená verze je sice pravdivá, Tavi v ní ale mnoho věcí vynechává.
Skutečně ho vychoval dědeček, natolik zklamaný Taviho otcem, že si do Mokošátka začal projektovat všechny své bývalé výchovné chyby a rozhodl se to tentokrát udělat lépe. Vzít tuhle druhou šanci a vytvořit si z Taviho dokonalého dědice, který zdědí nemalý majetek a obrovskou firmu. Už odmalička tak byly na Taviho kladeny vysoké nároky - zejména pak na jeho vzdělání, produktivní využití času, chození do kostela…
Jedinými chvilkami, kdy měl možnost být dítětem, byly chvíle strávené s jeho aupair - Carmen - která mu ve své podstatě nahrazovala veškerou rodinu. Učila ho vařit, zahradničit, psát… Dědeček ale podobné věci nejen považoval za ztrátu času, ale také za něco nevhodného pro svého vnuka, proto Carmen bez váhání vyhodil. Tavi tak musel velmi rychle dospět a vybrat si, jakou životní cestou se vydá.
Dál poslušně studoval, stal se mluvčím své třídy, na dědečkův příkaz docházel do rodinné firmy, aby už jako dítě zjistil, co všechno je v sázce.
Dospívání v něm ale něco probudilo. Do té doby netušenou vzpurnost, divokost způsobenou tolika lety pod obrovským tlakem. Přes den tedy byl dokonalým vnukem a dědicem impéria, přes noc se vytrácel na párty s partou lidí, kteří nebyli tak úplně přátelé. Neříkal ne. Neříkal ne alkoholu, příležitostně ani drogám. Neříkal ne chlapcům, kteří viděli jen jeho skořápku, ze které si chtěli uloupnout něco pro sebe. Taviho jedinou starostí se stalo, aby se ráno probudil ve vlastní posteli s jen takovou kocovinou, aby mohl zbytek dne zapadnout do své druhé reality.
Nepřekvapivě netrvalo dlouho, než se dědeček dozvěděl, že se jeho malá pečlivě vymodelovaná kopie začíná vymykat kontrole. Drogy, alkohol, nelegální záležitosti… Všechno by vnukovi pravděpodobně odpustil. Co ale přehlédnout nedokázal byla Taviho na světlo světa vytažená orientace. Něco, co vedle dědova konzervativního přístupu roky schovával a nechával pečlivě zametené pod koberec.
Další chlapcovo směřování bylo příkazem, ne volbou. Zbytek studií dokončených na prestižní škole ve Švýcarsku, kde se má dát dohromady a vrátit se domů až všechny své eskapády odčiní a prokáže, že svých “zvyků” se zbavil. Jedině potom ho možná čeká přijetí. Potom mu možná začne dědeček opět důvěřovat a předá mu firmu, pro kterou Tavi celý život tolik dřel.
Mazlíček:
Nemá.
