Zpět na hlavní stránku

166 centimetrů sarkasmu obaleného v pěkné tvářičce. Topanga je drobná blondýnka se zelenýma očima, jejíž první dojem bývá téměř vždy stejný: vypadá, že ji nic nebaví, nic nezajímá a že by nejraději byla úplně někde jinde. A není to jen zdání, je docela dobře možné, že to tak skutečně cítí, aspoň na chvíli. Vydržet na jednom místě nebo u jedné činnosti déle, než pár minut je pro ni oříšek. Pozici mění zhruba každých pět minut, protože jinak se nevyhnutelně začne nudit. Nesedí, neleží ani nestojí dlouho stejným způsobem – potřebuje neustálý drobný pohyb, jako by její tělo samo protestovalo proti nečinnosti.

Jiskřičky, které jí kdysi tančily v zelenkavých očích, už dávno pohasly. Nezůstal po nich žádný dramatický příběh, jen tichý fakt, že svět kolem ní ji už tak snadno neuchvátí jako dřív. To ale neznamená, že by v ní nebylo místo pro nadšení, jen ho projevuje po svém, úsporně a nenápadně. Když ji něco skutečně zaujme, na tváři se toho zas tolik nezmění, možná se objeví pobavený úsměv, sotva postřehnutelný pro někoho, kdo ji nezná, nebo najednou začne klást otázky, dychtivě a rychle, jako by chtěla dohnat čas, který jinak tráví lhostejností.

Navenek působí klidně, až chladně, s výrazem, který by se dal snadno přečíst jako nepřátelský nebo odmítavý. Je houževnatá, nenechá se snadno vyvést z míry a rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by se předháněli v úsměvech a vřelosti jen proto, aby zapadli. Kdo ji potká poprvé, snadno nabude dojmu, že o kontakt nestojí nebo že si od druhých udržuje odstup z nedůvěry či antipatie.

Jenže ti, kdo se dostanou blíž a mají trpělivost tu první vrstvu prolomit, brzy zjistí, že je to omyl. Ten neměnný, trochu ostražitý výraz je prostě její přirozená tvář, ne signál nepřátelství – nosí ho ve všech situacích a vůči všem víceméně stejně, ať už jde o cizince, nebo o lidi, které má ráda. Rozdíl není v grimase, ale v tom, jak moc se před dotyčným otevře, kolik ze sebe mu ukáže a jak ochotně mu vůbec věnuje pozornost.