Duarte Elias Valença
Základní informace:
Božský rodič
Kostroma
Datum narození
1. Podlétí 2005
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
FC
Thomas Alexander
Vzhled:
Duarte na první pohled nepůsobí uhlazeně ani nedostupně. Je v něm cosi živého a neposedného – výraz se mu mění rychle, ruce doprovázejí téměř každou větu a na tváři se málokdy podaří utajit, co si právě myslí. Měří 186 centimetrů, svou výšku však využívá hlavně ve chvílích, kdy se s někým pře. Tehdy se napřímí, pozvedne bradu a instinktivně se přiblíží, jako by se převaha dala získat pouhým správným rozložením centimetrů.
Roky strávené plaváním a vodním pólem se podepsaly především na širokých ramenou, pevných pažích a štíhlém trupu. Není mohutný ani vyloženě svalnatý; jeho tělo je stavěné pro rychlost, výdrž a pohyb ve vodě. Na rukou má zdrsnělou kůži od lan, lodního vybavení a práce kolem pobřeží, přes pravé předloktí se táhne úzká světlá jizva. Další drobné stopy na kloubech obvykle pocházejí z méně rozumných způsobů řešení sporů.
Tvář má delší, s výrazným nosem, vystouplejšími lícními kostmi a měkčí linií úst, která se snadno stáhne do pobaveného úšklebku. Nad obočím se nachází malé znaménko. Jeho oříškové oči jsou barevně neklidné stejně jako on sám – v ostrém slunci se v nich objevuje medová a zelená, v chladném světle mohou vypadat téměř šedě. Při hovoru udržuje přímý oční kontakt, při hádce až provokativně dlouhý.
Tmavě hnědé vlasy mu sahají k ramenům. Nechává je většinou volně rozpuštěné nebo je stáhne do nedbalého uzlu, ze kterého mu kolem obličeje unikají dlouhé prameny. Po koupání či dešti je jednoduše odhrne dozadu a nechá uschnout, takže málokdy vypadají stejně dva dny po sobě. Pleť má světlou s teplým, lehce olivovým podtónem a přes léto se snadno opálí.
V oblékání kombinuje pohodlí s nenápadnou marnivostí. Nosí tílka, jednoduchá trička, rozhalené košile, volnější kalhoty a obnošenou koženou bundu. Nejčastěji sahá po černé, krémové, tmavě zelené nebo vínové. Má rád kovové prsteny, tenký řetízek od Leonor a občas si do vlasů uváže tmavou šňůrku místo gumičky. Vypadá, jako by se oblékl bez přemýšlení – ve skutečnosti však velmi dobře ví, co mu sluší.
Rodina:
Tomás Valença – otec: Duarte ho respektuje a miluje, přestože jejich vztah stojí spíš na disciplíně a skutcích než na otevřených citech.
Amélia Valença – babička: Je pro něj bezpečným přístavem a jediným člověkem, před kterým občas dokáže skutečně zvolnit.
Leonor Valença – starší nevlastní sestra: Stále ji hluboce miluje, ale jejich vztah zůstává poznamenaný tím, že jí ve snaze pomoci vzal možnost rozhodnout o vlastním životě.
Kostroma, známá jako Marina – matka: Zná ji pouze z několika fotografií a otcových kusých vzpomínek, takže její zmizení vnímá hlavně jako nezodpovězenou otázku.
Estrela – samice žraloka obrovského: Považuje ji za rodinu a jejich každoroční setkání patří k několika chvílím, kdy se cítí naprosto klidný a přijímaný.
Minulost:
Duarte se narodil ve Vila do Porto na portugalském ostrově Santa Maria, v městečku obklopeném oceánem, přístavem a větrem. Jeho matku znal otec Tomás pod jménem Marina, několik měsíců po Duarteho narození však žena beze stopy zmizela a zanechala po sobě jen několik fotografií a otázky, o kterých se doma příliš nemluvilo.
Vyrůstal s otcem, babičkou Amélií a o šest let starší nevlastní sestrou Leonor. Tomás pracoval u námořní záchranné služby a syna od malička vedl k plavání, disciplíně a schopnosti zachovat chladnou hlavu v nebezpečí. City vyjadřoval hlavně praktickou péčí; Duarte proto brzy přijal přesvědčení, že strach a bolest se překonávají činem, nikoli rozhovorem.
Už jako malý si Duarte uvědomoval, že mořským tvorům rozumí způsobem, který nedokázal vysvětlit. Nejsilnější pouto si vytvořil s mladou samicí žraloka obrovského, kterou společně s otcem osvobodil z lan zachycených kolem ploutví. Podle světlých skvrn připomínajících hvězdy ji pojmenoval Estrela. Následujícího léta se objevila u pobřeží Santa Marie znovu a od té doby se vracela téměř každý rok. Ostatní její návraty připisovali migraci a potravě, Duarte však věděl, že Estrela vyhledává také jeho. Ve vodě s ní dokázal trávit celé hodiny a právě díky ní si ke žralokům vytvořil hluboký vztah i potřebu bránit je před pověstí bezmyšlenkovitých zabijáků.
Nejbližší vztah měl s Leonor. Když se však zapletla se starším, charismatickým mužem spojeným s nelegálními obchody, Duarte mu od začátku nevěřil. Sledoval ho, procházel sestřiny věci a postupně shromažďoval zprávy i další důkazy. Nakonec vše bez Leonorina vědomí předal otci a policii.
Muž byl zatčen a Leonor se z nebezpečného vztahu dostala. Současně však přišla o práci, část přátel a možnost rozhodnout, jak se situací naloží. Před odchodem z domova Duarteovi řekla, že měl možná pravdu, ale přesto jí ublížil téměř stejně jako člověk, před kterým ji chtěl zachránit. Od té doby spolu komunikují jen vzácně.
Duarte se po této události ještě častěji vměšoval do cizích konfliktů. Jednou během potyčky na pobřeží chránil mladšího chlapce před skupinou starších. Vztek v něm probudil něco, čemu nerozuměl: voda z přístavu se zvedla a jednoho z útočníků stáhla pod hladinu. Duarte ho pustil teprve ve chvíli, kdy si uvědomil, že se skutečně topí.
Mazlíček:
Nemá.
