Bastien Etienne-Kallis
Základní informace:
Božský rodič
Bělboh
Datum narození
1. Léto 2004
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Bastienův šarm spočívá v mnohem více aspektech než pouze ve fyzické atraktivitě, ale jeden by řekl, že jeho obličej nepatří mezi špatně vypadající. Jak by taky mohl, nese rysy boha. Přesto zdědil veškeré výrazné rysy po matce. Otec ho poctil svými lícními kostmi na výraznějším spektru, avšak ani podle nich by Bastiena s Bělbohem nikdo nespojil. Genová loterie jeho matky taktéž nebyla nehezká. Bastienova širší ústa jsou ideální pro formulaci vítězných i smířlivých úšklebků, zatímco svýma bezpečí slibujícíma očima tmavě hnědé barvy láká potencionální oběti svého laškování k sobě blíže. Z pouhého vzhledového dojmu si člověk nikdy nemůže být jistý, zda o jeho přítomnost tento Bělbohův syn stojí. S hřejivými rysy kontrastuje mladíkův odmítavý postoj, kdy při každé možné příležitosti kříží své paže, popřípadě je vkládá do kapes, umožní-li to jeho oděv. Oceňuje kapsy, kapsáče i tepláky, zkrátka cokoliv, co jeho nohám umožní necítit se jako zajatec drtivých punčocháčů. Vršky svého oblečení naopak volí v upnutějším stylu, aby šlo vidět těch pár obrysů svalů, co si za své pravidelné návštěvy v posilovně získal. Na krku často nosí všemožné železné přívěsky, většinou ve formě malinkých plátů. Drží se ponurejších barev, neboť jak sám tvrdí, více než dosud vynikat netouží. Největší projevy pozornosti, včetně neustálého šmatání od jiných osob, schytávají jeho vskutku načechrané a husté kaštanové vlasy. O ty obzvlášť pečuje, neboť jsou jeho pýchou a jejich oholení by bylo tou jedinou věcí, která ho v životě nenechává chladným. Má tendenci s lidmi kolem sebe navazovat jistý oční kontakt, což mu u většiny populace nedělá potíž, vzhledem k jeho výšce 178 centimetrů. Kupodivu jeho kůži nezdobí výrazné pihy, jizvy či tetování, prozatím. Za zmínku stojí to, že jeho nehty vždy pokrývá vrstva napůl již oloupaného černého laku.
Rodina:
Bělboh - Otec
Georgios Kallis - adoptivní otec
Alizé Etienne-Kallis - matka
Theodosia Kallis - sestra, nepokrevní
Bastinův rodokmen je zamotaný, leč to on sám netuší. Jeho matka podlehla svěžímu elánu boha, protože to se čas od času samozřejmě stává, a vznikl z toho románek. Se zjištěním těhotenství a strachem o svou pověst odjela z Francie a nabrnkla si očividně mentálně opožděného kněze a přesvědčila ho, že je dítě jeho. Šťastný konec pro všechny kromě toho dítěte a jeho sestry, kterou jejich otec pro jistotu schoval v klášteře. Jak říkám, zamotaný.
Minulost:
Byl by z něho mizerný kněz. Slýchával po celou dobu svého studia, čemuž se ani nešlo divit. Ve svých slovních zásobách měl místo pouze pro občasný cynismus a výčet jeho volnočasových aktivity se skládal z popíjení za školou a bosými procházkami v přírodě. Obojí obsahovalo borovičku, takže v tom zase takový rozdíl neviděl.
Hvězdný student Bastien, syn muže víry a v budoucnu tentýž muž sám. To zase slyšel jeho nevlastní otec. Šel za tou iluzí jako pominutý. Když se z Georgiosovy dcery vyklubalo Ďáblovo sémě, knězovo druhé dítě bylo jedinou nadějí, které mohlo kráčet v jeho šlépějích. Až na to že vůbec. Bastien v církevní výchově tvrdnul od svých čtyř let a popravdě, nesnášel to. Otcovy striktní fyzické tresty, neustálé předříkávání textů a minimální emocionální pozornost tehdy mladého chlapce přivedlo k slzám, poté k vzteku, a nakonec k absolutní lhostejnosti. Jako mladičký teenager byl příšerný a ten, kdo s ním veškerou příšernost sdílel, byla jeho sestra, uvězněná mezi podobně pošahanýma jeptiškama. Tolikrát plánoval, že z domu uteče, ale to by přišel o občasné návštěvy sestry po boku svého otčíma. Setrval, lhostejný a odhodlaný zároveň, pouze ve dvou rozdílných rovinách.
Takže když při výjimečné cestě do školy objevil svou sestru sprintující od kláštera kvůli vraždě, samozřejmě ji vzal k sobě. Dávalo to kompletní smysl. Jak to tak bývá, od svých rodičů vypadl co nejdříve to šlo a díky školnímu stipendiu si užíval samostatné bydlení, než se jeho příbuzná neřízená střela objevila. Pak jí odnesl lidský pták. Kompletní smysl. Když si pak random kůň přicválal i pro Bastiena, nic nedávalo větší smysl než na něj prostě nasednout, ne?
Mazlíček:
Nemá.