Andrew Oliver Williams-Wynn
Základní informace:
Božský rodič
Živa
Datum narození
2. Zima 1998
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Na první pohled má Ollie něco, čemu se těžko odolává. Ten typ přirozeného šarmu, co není hraný ani přehnaný. Měří asi 188 centimetrů a má postavu, která prozrazuje, že se o sebe stará, i když to nepůsobí jako vědomá snaha o dokonalost, spíš jako vedlejší produkt neklidu a potřeby se hýbat. Má široká ramena, pevné paže a sportovně vyrýsovanou siluetu, která si však pořád uchovává něco klukovského. Vlasy nosí většinou schované pod kšiltovkou nasazenou obráceně, sem tam mu zpod ní vyčnívají prameny tmavší blond, které si neustále odhrnuje z čela, když se směje nebo přemýšlí.
Jeho tvář působí klidně a otevřeně, má výrazné lícní kosti, mírně špičatou bradu a ten druh úsměvu, který se objeví dřív, než stihne člověk cokoliv říct. Když se směje doopravdy, dělají se mu u koutků drobné ďolíčky a oči se mu rozzáří tak, že je téměř nemožné mu úsměv neoplatit. Oči jsou světle hnědé, s nádechem jantaru, a působí dojmem, že vidí víc, než dávají najevo.
Ollie se obléká jednoduše, bez zbytečné pozornosti. Jeho klasikou je bavlněné tričko, mikina, tmavé kalhoty, bílé tenisky. Občas jako módní doplněk nosí nedioptrické brýle. Kšiltovka je jeho obvyklým poznávacím znamením, stejně jako náramek z provázku na levém zápěstí a stříbrný řetízek, který dostal od sestry. Na levém zápěstí má sotva znatelnou jizvu, o které nikdy moc nemluví, a na rameni malé tetování ve tvaru měsíční fáze, které si nechal udělat krátce po jejím odchodu, jako takový tichý způsob, jak ji mít stále u sebe.
Když vstoupí do místnosti, působí dojmem, že se světlo najednou rozptýlí trochu jinak. Není to aura dokonalosti, spíš pocit bezpečí, že s ním se dá smát i dýchat volněji. Jeho přítomnost je nakažlivá, stejně jako ten jeho neposedný úsměv, který si nejspíš člověk odnese s sebou ještě dlouho potom, co odejde.
Rodina:
Otec (vlastní): Jonathan Arthur Williams-Wynn – Ollie žil se svým otcem, hlavou vážené velšské rodiny, kterého vždy vnímal jako svůj největší životní vzor. Jonathan ho vedl k přísné křesťanské morálce a filantropické zodpovědnosti, avšak jejich vztah je komplikovaný strachem; Ollie se panicky bojí otce zklamat, a proto před ním tají svou orientaci i potlačené sny.
Matka (nevlastní): Eleanor Williams-Wynn – Eleanor ho vychovávala od dětství a plně sdílela manželovy hodnoty o službě a povinnosti. Ollie k ní má vřelý a láskyplný vztah, který je ale, stejně jako u otce, zatížen nutností přetvářky a strachem z odsouzení.
Sestra (dvojče): Marie Emily Octavia Williams-Wynn – Via je Ollieho dvojče, ale kvůli svému osudu poupěte žije od čtrnácti let odděleně v táboře Sněženka. Je jeho jednou ze dvou nejbližších osob, kotvou a důvěrnicí, která zná jeho nejtemnější tajemství, a to i přesto, že se po jejím odchodu kvůli studiu a vzdálenosti vídali jen zřídka.
Bratr (nevlastní): Sebastian Charles Williams-Wynn – Seb, Jonathanův syn z prvního manželství, je považován za "černou ovci" rodiny, protože se otevřeně vzepřel přísnému životnímu stylu a morálce svých rodičů. Zatímco rodiče jeho volby vnímají jako zradu, pro Ollieho se stal symbolem svobody a po odchodu sestry i hlavní emoční oporou; je jedním z mála lidí na světě, kterým Ollie bezmezně věří a svěřuje se mu se svými skutečnými pocity.
Minulost:
Andrew Oliver Williams-Wynn, pro většinu prostě Ollie, začal život doslova jako ve zlaté bavlnce. Narodil se ve Walesu do vážené movité rodiny, která se o své bohatství nikdy nebála dělit, a učila své děti, že majetek znamená odpovědnost vůči druhým. Jeho rodiče, biologický otec Jonathan a nevlastní matka Eleanor Williams-Wynnovi, vedli své potomky k empatii, vděčnosti a úctě. Ollie se spolu se svou sestrou, dvojčetem Marií Emilií Octavií, kterou všichni znají jako Viu, naučil, že soucit je nejvyšší forma síly a že skutečné postavení člověka se měří tím, jak se chová k těm, kteří takové štěstí v životě jako oni neměli. Přestože vyrůstal obklopený přepychem, nikdy se necítil jako někdo výjimečný. Možná právě proto, že mu rodiče neustále připomínali, že privilegium není výsada, ale závazek.
Oba sourozenci by se dali popsat jako povahová zlatíčka; otevření, citliví a navenek bezstarostní. Ollie byl ten, kdo smíchem dokázal rozzářit i nejtišší kout domu, jenže právě tam, za úsměvem, se od dětství skrýval tlak. Tlak být dobrý, vděčný, laskavý, dokonalý. Být příkladem.
Úlevu v tomto tlaku nacházel také u svého staršího nevlastního bratra, Sebastiana Charlese Williams-Wynna. Seb, Jonathanův syn z prvního manželství, byl v rodině považován za "černou ovci", protože se otevřeně vzepřel jejich přísnému životnímu stylu a křesťanským přesvědčením. Zatímco rodiče jeho volby vnímali jako zradu, pro Ollieho se stal symbolem tiché svobody. Zvláště po odchodu Vii se Seb stal jeho hlavní emoční kotvou a jedním z mála lidí na světě, kterým Ollie bezmezně věřil a svěřoval se mu se svými skutečnými pocity.
Ve čtrnácti letech se ten tlak proměnil v něco, co sám nedokázal pojmenovat. Došlo k tichému zlomu. Ollie propadl beznaději, kterou nedokázal vysvětlit, a to ani sobě, ani ostatním, a v jednom slabém okamžiku se pokusil podřezat si zápěstí.
Byla to Via, kdo ho našel. V panice a hrůze, když viděla svého bratra umírat, se v ní instinktivně probudila její zděděná moc. Její schopnost Healing explodovala v plné, zoufalé síle. Podařilo se jí ho zachránit, ale cena za tento zázrak byla vysoká. Takto silný a předčasný projev moci odhalil, že Via je Poupě. Kvůli riziku, které její nekontrolovaná síla představovala, byla okamžitě odvezena do specializovaného tábora Sněženka.
Ollie tím ztratil svou nejbližší kotvu a osobu, která znala jeho nejtemnější tajemství. Přestože v rodině stále nacházel tiché útočiště u svého bratra Seba, pocit, že přišel o svou druhou polovinu, ho neopouštěl. Aby čelil dospívání a nové vlně osamělosti, vrhl veškerou svou frustraci, bolest a přebývající "Živátkovskou" energii do jediného ventilu, který mu dával smysl: do hokeje. Na ledě se konečně cítil sám sebou, byl to pro něj symbol svobody, místo, kde mohl vypnout hlavu a dýchat naplno. Jenže pro jeho rodiče to nebylo dost „úctyhodné“, označovali to za cestu k „chamtivosti a bažení po slávě, moci a penězích”. A protože nikdy nechtěl zklamat jejich očekávání, sen pohřbil a rozhodl se, že se stane lékařem, a bude se věnovat své druhé vášni, která byla zakořeněná v jeho Živátkovské nátuře.
Když v 18 letech začal studovat medicínu, bylo to nejen kvůli rodičům, ale i kvůli sobě. Chtěl rozumět bolesti; té fyzické i té, kterou lidé skrývají za úsměvy. Přirozeně tíhl k pediatrii, protože děti mu vždy připomínaly, že svět může být nevinný a opravdový, pokud mu to dovolíme. Byl mezi nimi víc sám sebou, svou sluníčkovou povahou si získával jejich srdce a rozuměl si s nimi víc, než s mnohými dospělými.
Kromě sourozenců mu byla jeho největší spojenkyní i kamarádka z dětství. Dívka z podobně vlivné rodiny, s níž sdílel víc, než kdokoliv tušil. Oba skrývali svou skutečnou identitu. Ona, protože milovala ženy. On, protože miloval muže. Rodiče by to nepochopili, jejich přísná křesťanská víra a původ jim nedovolovaly připustit, že by jejich syn mohl být jiný. A tak vznikla dohoda, tiché spojenectví dvou duší, které se rozhodly chránit navzájem. Navenek byli pár, za zavřenými dveřmi přátelé. Možná jednou do budoucna i snoubenci, podle toho, co bude třeba, aby se svět nedíval špatně.
V jednadvaceti, během studia medicíny, se u něj probudily jeho schopnosti. Pozdě, opožděně, jako by čekaly, až bude připravený chápat, co znamená být dítětem Živy. Do tábora ale neodešel hned. Požádal o odklad, aby mohl dokončit studia. Věděl, že až jednou odejde, nechce tam přijít jako chlapec, ale jako někdo, kdo skutečně dokáže pomáhat.
A tak ve svých čtyřiadvaceti zamířil do Alatyru, s diplomem v ruce a srdcem, které se pořád učí, jak být opravdové. Má v sobě stejnou jiskru, jakou měla jeho matka Živa. Jeho energie je nakažlivá, jeho empatie hluboká. A přestože si s sebou nese stín, který nikdy zcela nezmizí, naučil se z něj dělat světlo pro ostatní.
Mazlíček:
Snickers: pětiletý kocour, klasický oranžový gaučový filozof s postavou ve tvaru perfektního oválu, kterého jako tříletého Ollie adoptoval z útulku už v tomto obézním stavu. Jeho největší životní motivací je jídlo, spánek a strategické obsazování míst, kde je teplo, ať už je to notebook, hrudník nebo ručník, který Ollie právě použil. Přestože se tváří, že má všechno a všechny na háku, je to typ, který se bez Ollieho nedokáže hnout. Jakmile ho ztratí z dohledu, vydává hluboké, dotčené mňoukání, které zní jako výčitka. Překvapivě však dokáže být vnímavý: ve chvílích, kdy má Ollie špatný den, se mu prostě složí na klín, aniž by čekal pozvání.
Daisy: roční ragdollka, kterou Ollie dostal od kamaráda jako koťátko krátce před odchodem do tábora. Její povaha je přesným opakem Snickerse: zvídavá, hravá, něžná, s tendencí skočit přímo do věcí, které by měla nechat být. Miluje vodu a často se pokouší pít přímo z kohoutku. Zatímco Snickers je klasický domácí povaleč a vyhřívač na krbu, Daisy je naopak aktivní a rozlítaná.
