Oleksandr Maksymovich Kovalenko
Základní informace:
Božský rodič
Pizmar
Datum narození
2. Předjaří 2002
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Jeho existence poměrně často vyvolává otázku: je to muž, nebo žena? Od vzhledu, přes šatník, až po preferované oslovení – pokud se za ním musí lidé ohlédnout, aby se alespoň pokusili v hlavě urovnat, na koho se to vlastně dívají, ví, že dělá něco správně.
Měří 188 cm, ale moc rád se tyčí nad ostatními a kouká na ně svrchu nejen metaforicky, a tak ho často potkáte klapat v minimálně pěticentimetrových podpatcích. A že mu to jde – jeho catwalk je bezchybná a jedná se u něj o preferovaný styl chůze. Se svou váhou pohybující se kolem 68 kg je velice štíhlý, což rád dává na odiv v přiléhavých kouscích, které obzvláště přitahují pozornost k jeho útlému pasu. Dalo by se říct, že má vyrýsované svaly, ale rozhodně ne proto, že by na sobě měl moc svalové hmoty, i když průběžně cvičí. Jeho pleť je světlá, s narůžovělým nádechem a občasnou pihou. Na bedrech byste mu našli Apollónovy dolíčky a klíční kosti mu zase zdobí čtyři mikrodermální piercingy (dva na každé straně) v podobě droboučkých kamínků. Celkově Sasha působí křehce, jemně a žensky.
Minimálně ta ženskost přetrvává i při pohledu do jeho tváře. Štíhlý oválný obličej s lehce ostřejší čelistí (a jazykem), plnými růžovými rty a rovným nosem. Dominantu ale tvoří oči mandlového tvaru, s dlouhými řasami, a hlavně uhrančivé jantarové barvy. Ve stínu působí jako poměrně nenápadná lísková hnědá, možná trochu oranžovější, na světle však odhalí svoji úžasnou zlatavě medovou barvu, pro kterou si získal už mnoho pozornosti a podmanil nejedno srdce. Jeho obočí je výrazné, ale pečlivě upravované, čas od času ozvláštněné eyebrow slitem. Není odpůrcem líčidel, právě naopak. Nikdy nevychází alespoň bez lesku na rty a rozjasňovače na tvářích a v koutcích očí. Byl nařčen z „blush-blidness“, na to má ale jedinou odpověd: „Není to blush-blindness, když přesně víš, kolik produktu nanášíš“. I když rád poutá pozornost, jeho make-up bývá většinou poměrně přirozený, jen pro určitých příležitostech volí kouřové stíny nebo výrazné rudé a vínové rtěnky (těch má ovšem nemalou sbírku).
Vlasy si udržuje dlouhé zhruba po ramena. Mají tmavě hnědou barvu a přirozeně jsou spíše vlnité s občasnou kudrlinkou, nebojí se s nimi ale experimentovat, ostatně jako se zbytkem svého těla. Bere je fénem, žehličkou, natáčkami, zaplétá je do složitých copů nebo je jen svazuje gumičkou, jak to zrovna cítí. Po příchodu do tábora bude ale asi konec dnům perfektního stylingu, alespoň dokud si nenajde vlastní způsob.
Co se jeho stylu týče, Sasha nepreferuje jedinou estetiku nad ostatními. Prostě nosí všechno, co se mu líbí, takže jednou je minimalista, jindy zase maximalista, tu ho osloví cottage core a další den ho uvidíte v minišatech posetých stovkami flitrů, pozítří zase v kožené bundě a popozítří v kabátu z falešné kožešiny a low waist džínách. Nosí vyzývavé i zahalující oblečení, nejrůznější materiály, střihy, barvy, styly… Bez ohledu na to, o jaký kousek se jedná, dbá ale na kvalitu materiálů i provedení, vyhýbá se fast fashion jako čert kříži a spousta jeho kousků je ručně dělaná, ať už na zakázku, nebo proto, že si je ušil sám. Jedinou konstantou jeho každodenních outfitů se v posledních letech staly rukavice, zejména krajkové, vlastní ale i několik saténových párů v různých barvách. Zbožňuje šperky všeho druhu, zejména náhrdelníky a přívěsky (v současnosti hodně nosí tradiční ukrajinské rudé korále, gerdany, silijanky či jiné korálkové náhrdelníky, mnohdy vlastní výroby, nebo přívěsek, který zvěčňuje duhovku jeho očí). Uši propíchnuté (zatím) nemá, a tak nosí náušnice pouze na klipsy, má rád i různé spony a skřipce do vlasů.
Jak již bylo řečeno, Sasha rád mate lidi tím, jak vypadá, alespoň co se týče jeho pohlaví. Často si ho pletou se ženou a přesně tak se mu to líbí. Jeho cílem je vypadat luxusně, nedosažitelně a excentricky, přitahovat k sobě pozornost a být obdivován – a přitom působit, jako že mu netrvalo déle než pět minut, než to dal všechno dohromady.
Rodina:
Sashova rodina je velice malá – je to jen on a jeho otec Maksym Adamovich Kovalenko, který vzal svého syna a odešel s ním z Ukrajiny, když byly chlapci asi tři roky, a zamířil s ním do Spojených států, kde se eventuelně usadili v NYC. Jejich vztah býval mnohem lepší, než jaký je teď. Maksym totiž nebyl jen Sashův otec, ještě před rokem byl ale také jeho manažer, což kapku po kapce otrávilo jejich vztah do bodu, kdy spolu promluví možná jednou za půlroku.
Zbytek Sashovy rodiny zůstal na Ukrajině. Kovalenkovi se tehdy kvůli Maksymově odchodu – a dalším osobním neshodám – rozhádali a trvalo několik let, než obzvláště prarodiče spolkli hrdost a obnovili s nimi kontakt. Respektive, se Sashou. Několikrát je letěl za svůj život navštívit a poslední roky s nimi trávil Vánoce, alespoň dokud nedošlo k ruské invazi na Ukrajinu. Velice se sblížil se svými sestřenicemi Katerynou a Natalyou, se kterými udržuje kontakt skrze videohovory a jsou jeho nejbližšími důvěrnicemi stejně jako on jejich. Se svými bratranci nikdy úplně nevycházel, neměli toho moc společného.
Za zmínku stojí také jeho „found family“, kterou tvoří jedinečná a nezaměnitelná Sofia Valentina Meléndez, na kterou narazil čirou náhodou na jednom z univerzitních večírků a od té doby jsou prakticky nerozdělitelní. Až doteď.
Minulost:
Sasha nemá moc vzpomínek ze svého nejranějšího dětství. Skoro by se dalo říct, že jeho život začal až v Americe, kam se s otcem přestěhoval, když byl ještě docela malý. Asimiloval se do americké kultury natolik, že měl ještě relativně nedávno problémy ztotožnit se se svou ukrajinskou identitou, dokud se opět neshledal se svou širší rodinou.
Většina Sashova života byla osamělá. Byl to jen on a jeho otec, málo přátel, protože měl od dětství dost silnou osobnost, a pak spousta lidí, které na něm fascinovala jeho andělská krása a komfort být ve středu pozornosti. Zazářil v několika dětských rolích v reklamách či ve filmech, druhý stupeň prožil jako v podstatě každé další běžné dítě (včetně šikany), od střední školy se mu ale nabídly další možnosti kariéry a dětské práce: modeling.
Svět módy, runwayí a focení se stal jeho životem. Stal se objektem zájmu hledáčků fotoaparátů, pozorné péče vizážistů, stylistů a kadeřníků, horkým tématem módních časopisů obdivujících se androgynní kráse mladého ukrajinského chlapce z New Yorku. Vířil v jasu světel runwayí i večírků oslavujících úspěšnou přehlídku, byl zahrnován pozorností a povrchní láskou, strháván tužbami těla i srdce. Užíval si život, vydělával peníze a přehlížel vše špatné na odvětví, které využívalo nedostatků svých modelů stejně jako běžného člověka. Sasha byl ve svém živlu.
Dokud mu nebylo osmnáct, kdy přišlo nemilé probuzení do reality. Po něčem, co mnozí nazývají „hysterickou epizodou“, Sasha opustil svou modelingovou agenturu. Beze směru, bez duše, okraden o svou největší vášeň. Téměř.
Lásku k módě z něj nemohl nikdo vypudit. Co se stal modelem, obdivoval nejrůznější kousky, kreslil si je, imitoval je, učil se. Nejen v Americe, ale také na Ukrajině, u své rodiny. Když mu bylo čtrnáct, dvě roztržené části Kovalenků se opět spojily dohromady, alespoň na svátky, a od té doby se Sasha učil mateřskému jazyku a kultuře, a co víc, řemeslům a ukrajinskému umění. Tradičním výšivkám, tvorbě korálkových náhrdelníků, šperků – to všechno se dodnes promítá do jeho tvorby, se současnou situací snad ještě víc než kdykoli předtím.
Začal studovat Fashion Design na Parsons School of Design, opět našel svou vášeň, svůj smysl života. Vymetal party, našel si nové přátele i nové povrchní vztahy – s těmi to pak vzdal. Už rok je single a je tak šťastný. Život bez závazků mu sluší. Navíc, na světě jsou důležitější věci než shánění se po partnerovi. Bere vážně svá studia, tvoří a využívá svou platformu k tomu, aby mluvil o věcech, které jsou pro něj důležité a mnohdy se ho osobně týkají tím či oním způsobem. Ať už to je postavení queer lidí v americké společnosti, toxický modelingový průmysl, feminismus, ekologické a etické otázky módy nebo, a to obzvláště v posledních měsících, záležitost ruské invaze na Ukrajinu.
Prostě si žije svůj normální život, staví reflektory záměrně tak, aby nevrhala světlo na jeho minulost, a snaží se ve světě zanechat svou stopu. Alespoň doteď, než si ho k sobě přivine svět polobohů.
Mazlíček:
Nemá.
