Zpět na hlavní stránku

Max měří 178 centimetrů, není vyloženě vysoký, ale už je to krapíteček nad průměrem. Je štíhlý, ale není na svoji výšku nijak vyhublý. Naopak působí velice elegantně, jemně, snad až trochu étericky, jako by byl elf a ne chlapec.

Má výrazné, přesto jemné rysy tváře, které dodávají jeho vzhledu neobvyklou kombinaci něžnosti a charismatu. Jeho pokožka je světlá a hladká, což kontrastuje s tmavými, lesklými vlasy. Ty padají v nepravidelných pramenech až k ramenům a rámují mu obličej tak, že někdy zakryjí část jeho pohledu, což působí tajemně a trochu zasněně. Pravda je ovšem takové, že je to ideální maskování, když se chce tak trochu schovat před světem kolem.

Jeho oči mají mandlový tvar (tzv. Boba eyes) a přitahují pozornost jemným, ale intenzivním pohledem. Maxieho úsměv je bezpochyby jednou z jeho nejsilnějších stránek – působí hřejivě, upřímně a dokáže okamžitě rozzářit celý jeho obličej. Vidět jeho úsměv je takové malé blessing samo o sobě. A když byl mladší, usmíval se hodně. Poslední roky se na něm ale hodně podepsaly a tak se onen hřejivý úsměv objevuje hodně zřídka. A i když někdy ano, ne vždycky dosáhne až do jeho očí.

Vždy vypadá, jako by se o svůj vzhled staral, aniž by to působilo nuceně. Pohybuje se s lehkostí, která ale nevychází z jistoty v jeho vlastním těle, naopak. Ta lehkost je způsobená silně vycvičeným flight or fight instinctem, kdy se musel neustále hlídat. To, jak působí, jak vypadá, jak se pohybuje, jak mluví. Jaká gesta používá. Je zvyklý pohybovat se lehce a tiše, neustále ve střehu, neustále si vědomý svého okolí.

Co se týče jeho stylu, dalo by se říct, že se ještě trochu hledá. Utekl z domova teprve před necelým rokem, kdy konečně unikl všem restrikcím a nátlaku, unikl z klece, která neměla jiný účel než v něm zničit všechno, co vytvářelo jeho skutečná já, jeho duši. Byl v ní dlouho. A cesta zpátky je dlouhá a trnitá. Ale drží se na ní. Už jen to, že si konečně zase dovolil nechat narůst delší vlasy je obrovský úspěch. A protože posledních pár let musel strávit v uniformách, ať už té z katolické školy, nebo té doma, která hlásala “dobrý syn”, už nikdy na sobě nechce mít nic podobného. Nic svazujícího. Má proto zálibu ve volnějším oblečení. A poslední dobou se dokonce odvážil tak trochu mazat hranice mezi tím, co by mělo být vyloženě mužské a co ženské oblečení.