Matthew Vaughn
Základní informace:
Božský rodič
Simargl
Datum narození
1. Jaro 2003
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Matt je vizuální definicí slova „hrozba“, ovšem v tom podmanivě nebezpečném smyslu. S výškou úctyhodných 189 centimetrů a postavou, která je výsledkem let tvrdého drilu a genetiky poloboha, působí, jako by zabíral v místnosti víc prostoru, než mu fyzicky náleží. Jeho tělo je samý sval a šlacha – má široká ramena, mohutný, vyrýsovaný hrudník a paže, které vypadají, že by dokázaly zlomit člověka v půlce, aniž by se u toho zapotil.
Jeho tvář je ostře řezaná, s výraznými lícními kostmi a čelistí, kterou většinou pokrývá pečlivě udržovaný knírek a bradka, dodávající mu starší a drsnější vzhled. Pod havraními černými vlasy, které nosí většinou ledabyle rozcuchané nebo sčesané dozadu, svítí pár temně hnědých očí. Jeho pohled je často nečitelný, zkoumavý, s oním typickým „psím“ podtónem – buďto vás sleduje jako kořist, nebo jako člena smečky, kterého bude bránit.
To, co však na Mattovi upoutá pozornost nejvíce, je jeho kůže, která slouží jako živé plátno. Jeho tělo je pokryto rozsáhlou sbírkou tetování ve stylu blackwork a realismu. Hrudník, paže i záda má téměř kompletně pokryté inkoustem; od složitých geometrických vzorů na rukávech, které se táhnou až na hřbety rukou a prsty, přes temné motivy lebek a růží, až po masivní obrazce na zádech. Tetování se mu plazí i po krku a mizí pod čelistí, což jen podtrhuje jeho rebelský vzhled.
Jeho styl oblékání tuto vizáž jen podporuje; maskulinní mix motorkářské estetiky a funkční módy „gym rata“. Jeho šatník osciluje mezi dvěma polohami: tou tréninkovou, kde dominují taktické kapsáče, těžké vojenské boty a bandáže na rukou, a tou civilní, kde sahá po ošoupaných džínech, kůži a těžkých doplňcích. Společným jmenovatelem obou verzí je však jeho averze k volnému vršku; Matt si potrpí na přiléhavá tílka nebo upnutá trika, která nekompromisně obepínají jeho trup jako druhá kůže a dávají okatě na odiv jeho vypracovanou muskulaturu, a to bez ohledu na to, zda je v posilovně, na cvičišti nebo uprostřed mrazivého Islandu.
Jeho spřízněnost s psovitými šelmami se plně manifestuje v jeho zvířecí podobě. Matt na sebe dokáže vzít podobu mohutného dobrmana, který je věrným odrazem jeho lidského já – samý sval, elegance a hrozba. Má hladkou, lesklou srst v barvě uhelné černě s typickým rezavým pálením, a ačkoliv v této formě přichází o svá tetování, jeho pronikavý, inteligentní pohled tmavě hnědých očí zůstává nezměněn. Působí jako nekompromisní strážce podsvětí, z něhož i v této formě sálá tiché, nebezpečné horko.
Rodina:
Thomas Vaughn (otčím): Majitel bezpečnostní agentury Vaughn Security, chovatel dobrmanů a člověk, který má místo srdce kalkulačku a místo páteře ocelovou tyč. Pro Matta byl Tom vždy spíše velitelem než otcem. Je to tvrdý pragmatik vyznávající filozofii alfa samce, pro kterého jsou emoce jen zbytečnou přítěží v efektivitě. Ačkoli Matta naučil disciplíně, boji a jak přežít v nehostinném světě, jejich vztah byl vždy bojištěm. Byl to právě Tomův nátlak a následná hádka v dílně, co spustilo Mattovu magii a následný požár. Ironií osudu mu Matt zachránil život, což mezi nimi vytvořilo zvláštní, nevyřčené příměří – Tom se ho začal bát a Matt jím začal pohrdat.
Sarah Vaughn (matka): Květina rostoucí v betonu. Sarah je pro Matta ztělesněním absolutního dobra a nevinnosti, kterou je třeba chránit před špínou světa – a hlavně před jejím manželem. Je to tichá, submisivní žena, která sice nemá sílu se Tomovi postavit čelem, ale pro svého syna by snesla modré z nebe. Matt ji miluje, ale zároveň ho frustruje její neschopnost odejít z toxického prostředí. Je jeho „Achillovou patou“; jediným důvodem, proč Matt v Birminghamu nespálil betonový barák na uhel už dávno, byla ona. Vědomí, že ji nechal samotnou s Tomem, je jeho noční můrou.
Arthur Vaughn (nevlastní strýc): Černá ovce rodiny Vaughnů a Mattův nejoblíbenější příbuzný. Zatímco Tom zasvětil život drilu a psům, Arthur utekl na venkov, kde se věnuje sokolnictví. Matt k němu utíkal jako do jiného světa – světa, kde neexistoval křik a beton, ale jen ticho a křídla dravců. Arthur byl jediný mužský vzor, který Matta nesoudil a viděl v něm víc než jen problémového kluka z ulice. Právě u něj se projevila Mattova přirozená afinita k jestřábovitým dravcům. Díky němu má Matt svého orla Diesela a také vědomí, že existuje i jiný druh síly než jen hrubá agrese.
Minulost:
Pokud se říká, že domov je tam, kde je srdce, tak Mattovo srdce muselo pocházet z betonu a oceli. Nikdy nepoznal teplo rodinného krbu v pravém slova smyslu; jeho „domovem“ bylo výcvikové středisko pro ostrahu na špinavém, průmyslovém okraji Birminghamu. Žádný domek se zahradou, ale cihlová budova bývalé továrny, kde v přízemí štěkali dobrmani a ovčáci v kotcích a smrděl olej z garáží bezpečnostní agentury, zatímco nahoře se krčil stroze zařízený byt. Jeho dětství, to byl život rozdělený na dva neslučitelné světy. Přes den žil v „kleci“ pod tvrdou rukou svého otčíma – těžkého pragmatika, drsného kynologa a chlapa s mentalitou alfa samce, který uznával jen disciplínu a hierarchii. Matta vnímal jako „slabý kus ve smečce“ a levnou pracovní sílu, kterou se rozhodl zocelit tvrdým drilem a nekompromisní výukou boje zblízka.
Ale jakmile padla tma, utíkal oknem do svého druhého světa – na ulici. Toulal se městem, kradl motorky, rval se v pouličních bitkách a ventiloval ten obrovský přetlak, který v něm doma rostl.
Léta trávil na dětských táborech, kam ho otec „uklízel“. Nebyl tam za vzorňáka; byl to rozený bully, problémové dítě, které vytvářelo chaos jen proto, aby si vynutilo aspoň nějakou, byť negativní pozornost. Jediným světlým bodem v tomhle marastu byl jeho nevlastní strýc, otčímův bratr a sokolník, ke kterému Matt utíkal, jak jen to šlo. Tam, mezi dravci, našel klid, a odtud si také přinesl lásku k jestřábovitým ptákům a svého orla Diesela.
Vztah s matkou byl kapitolou sama pro sebe. Byla naprostým kontrastem k otčímovi – tichá pečovatelka, která vedla svou „partyzánskou válku lásky“. Nosila mu tajně jídlo, když měl zaracha, ošetřovala mu rány po bitkách a hladila ho po vlasech. Byla jedním ze dvou lidí v jeho životě, před kterými si dovolil sundat masku a být zranitelný. Zároveň ho ale neskutečně frustrovala její slabost a naivita, s jakou věřila, že se věci zlepší. Ten vztek na svět, který byl k jeho mámě tak krutý, v něm bublal jako magma pod povrchem, dokud v devatenácti letech nevybuchl. Doslova.
Během jedné z mnoha hádek s otčímem, kdy vzduch houstl nejen napětím, ale i nepřirozeným žárem, se Mattova magie probudila. Místnost se začala vařit, otčím lapal po dechu a omdlel, praskla žárovka, přeskočila jiskra a vadná elektroinstalace ve staré továrně udělala své. Mattova rodící se Ignikinesis oheň „popostrčila“ a peklo bylo na světě. Pokusil se je oba dostat ven, ale zradilo ho vědomí. Hasiči je našli na poslední chvíli – Matt ležel na otčímovi a svým tělem ho chránil před plameny. Ironií osudu tak zachránil život člověku, kterým hluboce pohrdal.
Po této události putoval do Kolovratu na Island. Zimu a izolaci nenáviděl, ale ten vojenský dril? Ten si zamiloval. Poprvé dávala bolest a vyčerpání smysl; nebyl to trest, byla to cesta k síle. Jeho dětský sen o otevření motorkářské dílny se rozplynul v momentě, kdy uviděl Sedm Simeonů. Viděl v nich to, co mu doma chybělo nejvíc: dokonalou smečku, kde jeden kryje záda druhému. Pochopil, že jako mechanik mámu před démony neochrání, ale jako elitní voják ano. Jeho cílem se stalo dostat se mezi ně – ne pro slávu, ale pro tu absolutní loajalitu.
Mazlíček:
Diesel (orel skalní) – Diesel je ztělesněný stoický klid a majestátnost, dokonalý protipól k Mattově výbušné a chaotické povaze. Je to tichý, inteligentní pozorovatel s pronikavým „soudícím" pohledem, který si od cizích lidí udržuje aristokratický odstup a nenechá na sebe sáhnout, s výjimkou Matta. Svému pánovi je absolutně oddaný, funguje jako jeho emoční kotva; často mu svou těžkou vahou na rameni pomáhá se uzemnit a má zvláštní zvyk Mattovi něžně probírat zobákem vlasy, když vycítí, že na něj jde úzkost nebo vztek.
