Roxane Desaulniers
Základní informace:
Božský rodič
Jarilo
Datum narození
1. Předzima 2003
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Roxy je živoucím paradoxem, vizuálním oxymóronem, v němž se snoubí éterická křehkost porcelánové panenky s houževnatou vitalitou divoké šelmy. Při své výšce 165 centimetrů a váze, která je tvořena spíše šlachami než tukem, působí na první pohled drobně, téměř až bezbranně. Tvář má jemné, souměrné rysy, kterým dominují velké, výrazné oči – hluboké tůně v podmanivém, šedomodrém odstínu, které většinu času září hřejivou vřelostí.
Pleť má světlou a posetou několika drobnými pihami; ta nejvýraznější, připomínající malou kávovou skvrnku, se jí ukrývá na levé straně krku, těsně pod linií čelisti, a další drobné tečky zdobí její pravé rameno jako nahodilé souhvězdí.
Korunu tvoří záplava dlouhých, přirozeně vlnitých vlasů v odstínu měkké, světlejší hnědé, která na přímém slunci hází medové odlesky. Ačkoliv má ráda pocit volnosti, kdy jí prameny padají do tváře, často a ráda je krotí do složitých, pevných účesů. Vlasy, často spletené do vysokých culíků nebo propracovaných copů, nejsou jen módním výstřelkem, ale součástí rituálu přípravy na boj; je to moment, kdy se z romantické dívky stává válečnice, ať už jde o akrobacii na koni nebo boj s nepřítelem.
Jakmile se Roxy pohne, iluze křehkosti se okamžitě rozplývá. Chůze bývá tichá, nášlapy měkké a pohyby úsporné, s dokonalou koordinací někoho, kdo strávil život balancováním na hřbetech cválajících koní. Pod volnějšími košilemi či přiléhavými tílky se rýsuje tělo vysochané léty tvrdého drilu – má překvapivě silná, vyrýsovaná záda a především pevná stehna a lýtka. Postavě, jinak atletické, nechybí ani výrazná ženskost v podobě plnějšího poprsí; ačkoliv by se mohlo zdát, že bude pro akrobatku přítěží, Roxy se naučila pracovat s těžištěm svého těla dost na to, aby jí křivky v pohybu nijak nebránily.
Její styl oblékání je zrcadlem duše – je to pragmatismus zahalený do estetiky. I v polních podmínkách tábora si potrpí na to, aby věci ladily. Když zrovna netrénuje v prostém cvičebním úboru, sahá po kouscích, které podtrhují její ženskost, aniž by omezovaly pohyb – oblíbila si volné, vyšívané halenky, které nechávají dýchat ramena, dlouhé sukně s rozparky umožňujícími běh, či měkké kožené korzety, jež drží tvar, ale netlačí. Miluje doplňky; její prsty často zdobí stříbrné prsteny, uši jemné visací náušnice a krk vrstvené řetízky, které cinkají v rytmu její chůze. Pro Roxy nejsou šperky zbytečností, ale brněním krásy, připomínkou toho, že i ve světě monster je místo pro eleganci. Jejím nejvěrnějším, byť poněkud zneklidňujícím „módním doplňkem“, však zůstává starý kožený bič smotaný u pasu, který nosí se stejnou samozřejmostí jako jiní nosí opasek.
Rodina:
Henri Desaulniers (otčím): Principál Cirque de l'Ombre. Muž tvrdý jako kůže jeho bot, pragmatik a perfekcionista, který však svou rodinu hluboce miluje svým vlastním, tichým způsobem. Pro Roxy je vzorem disciplíny a nezlomnosti a ačkoliv není mužem velkých slov a city najevo příliš nedává, jeho činy – neúnavná péče o bezpečí cirkusu a předání jeho vlastního biče Roxy na ochranu – mluví hlasitěji než jakékoliv vyznání. Roxy ho respektuje jako otce a autoritu, která ji naučila přežít ve světě, kde se neodpouští chyby.
Camille Desaulniers (matka): Křehká a milující provazochodkyně, která je pro Roxy spíše starší sestrou a spřízněnou duší než jen matkou. Sdílí spolu všechna tajemství a sny. Camille dlouhá léta tajila identitu Roxyina biologického otce (Jarila), nikoliv ze studu, ale z mateřské touhy uchránit svou dceru před nebezpečným světem polobohů co nejdéle. Odhalení pravdy a následný odchod Roxy pro ni byl tím nejtěžším momentem v životě, přesto svou dceru s láskou podpořila v její cestě za osudem.
Gaspard LeRoux (přítel a mentor): Stárnoucí cirkusový iluzionista a dlouholetý rodinný přítel, jehož triky už sice vyšly z módy, ale jehož moudrost je nadčasová. Pro Roxy byl takovým dědou, kterého nikdy neměla; byl to on, kdo jí v dětství potají nosil cukroví, když Henri nařídil přísnou dietu, a kdo ji učil vnímat krásu v detailech. Gaspard ji naučil, že magie v cirkuse je sice jen trik a iluze, ale že úsměv, který vykouzlí na tvářích diváků, je ta nejopravdovější věc na světě.
Minulost:
Narodila se ve Francii, avšak její kolébkou nebylo jedno konkrétní město či dům, nýbrž vrzající podlaha maringotky a nekonečné cesty v konvoji Cirque de l'Ombre. Její matka, éterická provazochodkyně Camille, pro ni nebyla jen rodičem, ale spřízněnou duší a nejlepší přítelkyní; byly si tak blízké, že často sdílely nejen šatnu a kostýmy, ale i sny. Henri Desaulniers, principál a krotitel, se stal otcem, kterého Roxy biologicky postrádala. Byl to muž staré školy, přísný a náročný, jehož slovo bylo zákonem, ale pod drsnou slupkou a hroší kůží, kterou si vypěstoval léty v manéži, se skrývalo srdce, jež by pro svou rodinu dýchalo. Henri ji naučil, že v cirkuse se neodpouští lenost, ale také ji naučil, že když spadneš, musíš se zvednout, oprášit si kolena a usmát se do reflektorů.
Roxino dětství bylo prosyceno vůní pilin, pudru a sladkého sena. Nebylo to dětství v bavlnce, byla to tvrdá dřina – vstávání za úsvitu, péče o koně, hodiny tréninku rovnováhy – ale Roxy tuto disciplínu zvládala. V manéži našla svůj smysl, stala se „jezdeckou balerínou“, hvězdou, která tančila na hřbetech cválajících koní s lehkostí pírka. Co však diváci neviděli, byla tichá magie, která tato vystoupení provázela. Roxy totiž koně nekrotila; ona jim rozuměla. Byla to schopnost, kterou považovala za zcela přirozenou, stejně jako dýchání. Od útlého dětství vnímala jejich myšlenky a emoce, vedla s nimi tiché dialogy a oni jí odpovídali absolutní důvěrou. Bič, který jí Henri svěřil, v jejích rukou nebyl nástrojem strachu, ale prodlouženou rukou umělce, taktovkou, jejíž prásknutí do vzduchu udávalo rytmus a tempo, aniž by se kdy dotklo zvířecí kůže.
Dlouho žila v přesvědčení, že je jen obyčejnou dívkou s neobyčejným talentem. Vše se změnilo v den jejích devatenáctých narozenin, kdy do tábora nedorazila gratulace, ale podivný dopis, který voněl lesem a ozónem, doprovázený ještě podivnějšími posly. Teprve tehdy jí matka, s očima plnýma slz, odhalila tajemství jejího původu – příběh o letním románku s bohem jara, Jarilem, a o dědictví, které jí koluje v žilách.
Mazlíček:
Nemá.
