Zpět na hlavní stránku

Na první dobrou vám nejspíše tak trošku docvakne, že Luca je směskou několika původů a etnik. Ať je důvodem způsob, jakým se nosí, jakým se zdobí, nebo jakým se jeho celé kostra společně se silnou vrstvou hmoty běžně chová a hýbe za nejrůznějších situací. Snad by se dal poměrně dobře popsat jako prototyp Adonise, jinocha, co byl dovezen k obdivu nejen pro svou sílu, ale též kontrastní jemnost a krásu v jistých pohybech, jež jeho milý obličej dokresluje v až renesanční výjev.
Světem si vandruje tyčíc se nad většinovou populací s 195 cm, což sem tam mimo jiné tvoří propast v navazování bližších kontaktů, minimálně těch očních, maximálně se mu občasně dostává zaskočených a zděšených reakcí. Ovšem tato „maličkost“ tvořila i užitečný nástroj při draní si cestiček v zalidněných ulicích New Yorku. K tomu samozřejmě i dopomáhá fakt, že se v jeho případě nejedná o vzrostlý uschlý klacek, spíše solidní kus silného mahagonového pařezu. Není divu, pohyb a sport jsou velkou částí z té hrstky umožněných činností, jimž se pravidelně a dlouhodobě věnuje. Nebylo týdne, kdy by jej někdo zastihl bez pravidelných tréninků amerického fotbalu, k nimž se často připojovaly i hodiny strávené v posilovně. Bral své tělo jako své nejlepší náčiní, o které pečoval všemi způsoby. Mít jistotu, že tohle náčiní vždy odpoví všem jeho záměrům, je pro něj nutností a samozřejmostí. Neřekl by, že to nějak přehání, ovšem na jeho slova zde nemůžeme brát až tak zřetel, jelikož je dosti hluchý, když přijde na výkony. Jasným důkazem zde tvoří viditelně bujaré ramenní, prsní, hýžďové a stehenní svalstvo vytvářejíc dojem přesýpacích hodin s téměř až vosím pasem, od kterého linie míří do širokých tvarů dvou trojúhelníků. Bez mála by takto mohl konkurovat svým poprsím a “juicy fat ass” kde jaké slečně.
Pokožka, jež kryje všechny tyto linie, tak dělá v tmavých medových, lískooříškových odstínech. Jeho snědost, co drží, jak je rok dlouhý, je jen dalším přikývnutím k havajským kořenům. V zimě tato barva sice dostává políbení chladnějších, šedivějších tónů, ovšem v létě chytá déčko jako kdyby se nechumelilo, měníc se tak v celý průvod karamelového bronzu. Bronz se rozlévá po jeho těle ve skoro nulovém narušení. Znamének má pár, za zmínku například stojí ta na hrdle, boku, špičce nosu a středu pravé tváře. Jednou z nepřirozených známek života a času jsou jizvy v okolí jeho pasu, jež nese od dětství. V poslední řadě poskvrněným místem tohoto plátna činí záda, jež obdržely dotek bolesti a inkoustu, a to docela čerstvě. Od jednoho konce trapézového svalu až po druhý, přes téměř celou délku páteře se rozléhá kākau, tedy tradiční havajské tetování v podobě manty obrovské jinak také známé jako hāhālua, v jejímž designu můžeme pochytit i dalších vodních stvoření a zdobné přírodní prvky, linie rostlin, květy a klasické havajské symboly.

Je to právě obličej, co tvoří největším kontrastem k mohutnosti a síle jeho tělesné stavby. Lucovy rysy jsou spíše jemné a pěkné. Zaoblený ksichtík s plnými tvářemi, lehoučce vystouplými lícními kostmi, silnou hranatou bradou, jež navazuje k prominentní čelisti. Doménou obličeje jsou plnější "pouty" rty s klasicky rovným korejským nosem a double eye-lids mandlovýma očima, jež se jeví dle výrazu lišácky, či bobulovitě ve své bohaté hořké-čokoládové až povidlové barevnosti. Nad nimi se táhne robustní rovné obočí. Celá tvář je doplněna o dvě mírně odstávající uši, jež mu propůjčují jistou dávku dětskosti, k níž přidává důležitá drobnost, které si všimnete při každém úsměvu, jimiž Luca opravdu nešetří. Znatelně větší a delší špičáky, které vyčnívají z řady jinak rovných zdravě bělostných zubů. Celý obličej mu lemují havraní vlasy, co nyní nosí v délce lehce pod uši, mírně vlnící se po stranách čela a šíje. Při prvotních castinzích se k němu dostaly různé názory. Že by si měl nechat spravit zuby, uši přišít, vlasy ostříhat v jasné podpoře jeho “mužnosti” či oči nechat skalpelem ještě více vykouknout z pod kůže. Tyto názory měly ale tendenci jít jedním uchem dovnitř a druhým ven, tudíž každá tato část zůstala pevně neměnná. Jako každý správný Asiat se o svůj obličej staral s prvotřídně poskládanou skincare rutinou tváře i těla. Krémy, séra, tonica, věděl, co funguje, proč a jaké jsou účinky každé části složení. Vždy avšak tíhl spíše k produktům přírodnějšího rázu, účinnost zde byla stejná, ale pocit z toho byl mnohem lepší. Mimo jiné tak podlehl i čajům, nálevům, zeleným smoothíčkům a doplňkům, jež podporovaly péči aplikovanou zvenčí.
Oblékán chodí poměrně jednoduše, ležérně. V chladnějším podnebí New Yorku tíhne spíše ke kalhotám, riflím, mikinám, svetrům, džínovým, koženým a kožíškovým bundám, pod nimiž se většinou schovávají uplá trika, nátělníky, roláky či košile všech velikostí a střihů. Nejde však jen o tyto basic kousky, co skládají jeho šatník. Řekněme, že když k tomu přijde, vytáhne i lehce okázalejší modely, ať jde o platformy, kožené sety, vesty všech délek a látek, cropnuté svršky a bundičky. Jen zrovna k těm, bohovéželte, není moc prostoru k vynošení, jeho otec by ho nejspíše vydědil, vidět ho v některém z fitů, v nichž brouzdá nočními ulicemi, cluby a photoshooty. Co se stalo pro něj ovšem každodenní stálicí jsou doplňky. Chová jistou lásku k slunečním i nedioptrickým brýlím, něžným elegantním šperkům, především prstenům. Důležitým kouskem je malý přívěšek ibišku na zlatém řetízku, jež nikdy, kdo ví proč, nesundává. Též má velkou sbírku různých látkových, pletených a zdobných náramků. V uších málokdy něco nosí, ač je má propíchlé, většinou jde o malé kroužky. Zda na jeho hlavě neuvidíte vysunuté brýle, zcela jistě tam budou sluchátka posazené na jedné z pokrývek hlavy. Kalhoty obvazuje různými typy pásků, též vlastní pár pasových korálků a řetízků. Vše velmi rád doplňuje lakem na nehty. Obyčejně své upravené nehty přetírá bezbarvým, ovšem tu a tam jej nachytáte s jedním, dvěma prsty, co nesou barvu, či nějaký znak. Z tohoto vám je nejspíše jasné, že si velmi rád hraje s tím, kým zrovna kdy bude, jak moc vykročí do něčeho, co sesadí ostatní z židlí, či zůstane u už tak účinných liních, kterými se zahaluje. Samotné zahalování je ovšem kapitola sama o sobě. Kdykoliv, kdy tomu jsou podmínky nakloněny, nosí toho nejméně jak může. Odhalující košile, volné lněné kraťasy, vlastně nejlépe žádná košile, sandály, a ještě lépe na boso. V oblečení, co má svým způsobem rád, se vždy cítí... jakože stojí ve velkém nepohodlném přebytku.
Tudíž, snad pokud bychom to vše měli nějak sbalit do jednoho označení sady, “něžný gigant” zní víc než dobře.