Polobohové
Být polobůh – co to vlastně znamená a obnáší?
Kromě bezpochyby jasné záležitosti původu, tedy situace „jeden
z mých rodičů je bůh“ a v našem konkrétním případě některý
ze slovanské mytologie, polobožství s sebou nese další aspekty, které jej poněkud odlišují od obyčejných lidí.
Polobohové jsou kupříkladu dlouhověcí – ne nesmrtelní, neboť každý může zemřít na zranění či velice vážné onemocnění
a pravděpodobně i stářím, i když o takovém způsobu úmrtí není dochovaný žádný doklad. Přestože odhadovaný nejvyšší možný věk přesahuje i stovky, ne-li tisíce let, v průměru se dnešní polobohové nedožívají více než 25 let. Zřejmě se nejedná o zrovna optimistickou zprávu na začátek, pozitivně to berme ale v tom smyslu, že právě proto jsou co nejdříve dopraveni do výcvikového tábora, kde jsou seznámeni se svým původem, chráněni před možnými hrozbami a sami se učí, jak se bránit – čímž se snad podaří tento průměr zvednout aspoň o pár let.
Pro jejich dlouhověkost je tedy na místě otázka, jak to mají
se stárnutím? Významné fyzické změny v rámci růstu a vývoje probíhají zcela přirozeně během puberty, pročež se jejich stárnutí výrazně zpomalí. Nezastaví, jistě, první šedivé vlasy ale přijdou
až po první, možná druhé stovce, pochopitelně za předpokladu,
že žil jedinec poklidný život. Velice nepravděpodobné.
Jejich odolnost vůči nemocem je také jedním z důvodů, proč
se mohou dožít tak vysokého věku. Pakliže se nejedná o Poupata,
o nichž se dozvíte níže, jejich imunitní systém je schopen velice dobře bojovat s různými viry a bakteriemi. Nevylučuje to možnost onemocnění, to koneckonců také záleží na osobní životosprávě
a dalších aspektech, obecně se však dá říci, že bývají jen málokdy náchylní k nemocím, alergiím a fyzickým poruchám. Jejich regenerace je v mnoha případech lepší než u obyčejných lidí –
– mnoho polobohů se tak zotavuje rychleji ze svých zranění, stále se jedná ale o řádky dnů, zatímco jiní polobohové, konkrétně potomci Živy, mají regeneraci natolik vyspělou, že jsou schopni přeskočit i týdny hojení.
Z fyzického hlediska je také potřeba zmínit jejich zdatnost: jakožto potomci samotných bohů mají jisté výhody nad obyčejnými lidmi. Mohou být silnější, rychlejší, obratnější a vytrvalejší a to ne zrovna o málo. I mezi samotnými polobohy můžeme najít jedince excelující v jedné z těchto disciplín – v tom případě se jedná
o talent zděděný po svém božském rodiči. Jedná se například
o silné potomky Svaroga nebo rychlé děti Jarila.
Když se pomalu přesuneme od fyzických záležitostí k těm magickým, je třeba se ještě na chviličku pozastavit nad polobožskou krví. Dalo by se říci, že jim magie doslova koluje žilami – proto
je jejich krev velice cenná a mocná, dokonce natolik, že se jedná
o jednu z nejvyšších obětin. Démoni po ní fyzicky a někteří
i magicky sílí, a zatímco například domácí čjorti po ní nebaží
do bodu krvelačnosti, jiní démoni ano, což staví mladičké polobohy do potenciálního nebezpečí. V dětství jsou víceméně chráněni, jejich jedinečné magické schopnosti totiž nejsou ještě probuzeny, ne v takovém rozsahu, aby jejich krev prosytily magií natolik, aby
je byli nebezpeční démoni schopni vystopovat. Zlom přichází kolem 15. roku života, kdy prochází jejich tělo i magie tím nejbouřlivějším vývinem. Samozřejmě, nachází se výjimky, které mohou svůj magický potenciál objevit dříve (Poupata), později, nebo nikdy (Odkvetlí).
A co tedy magické schopnosti, o které jsem se již otřela? Každý polobůh má několik schopností zděděných po svém rodiči,
o kterých se více dozvíte na stránce Bohové. Může se narodit
s potenciálem ve všech z nich, ale také třeba jen ve třech, dvou…
v takových případech bývají jednotlivé schopnosti silnější, než kdyby byl talent rozdělen mezi všechny čtyři. Jak již bylo psáno výše, tyto speciální schopnosti po božském rodiči se začínají probouzet kolem 15. roku života, všichni polobohové mají ale i další schopnosti, které jsou součástí jejich každodenního života
od narození. Jedná se o pasivní schopnosti po rodiči (například komunikace se zvířaty), které jsou opět poměrně různorodé,
a mimo to oplývají také dalšími pasivními schopnostmi, které vychází čistě z polobožství.
První z nich je Zrak. Tato schopnost dovoluje jedinci vidět démony a vnímat činnost magie. Zpravidla se s ní nerodí obyčejní lidé, přinejmenším ne ti, kteří nejsou ani částečně provázaní s magií.
Ti, jenž Zrakem neoplývají, nejsou schopni vidět nadpřirozené tvory a jiné takové záležitosti – jejich mozek jim nedovoluje vnímat takové skutečnosti a nasadí místo nich nejrůznější atrapy: místo vlkodlaka vidí zuřivého psa, některé démony nemusí vidět vůbec
a činnost magie si vysvětlují nejrůznějšími jinými jevy, obzvláště pokud zanechala nějakou škodu. V podstatě si tvoří své vlastní vnímání reality.
Druhou z těchto schopností je vnímání tepu života. Co to je? Tep života je energie, v mnoha případech do jisté míry magické povahy, vycházející z každého živého tvora, jedince, rostliny, půdy –
– v podstatě ze všeho kolem nás. I předměty, které bychom obvykle považovali za neživé, jako například kov nebo kameny, mají svou energii. Polobohové jsou schopni tyto energie vnímat a do jisté míry je vnímají celý svůj život, mnohdy však ne tak závratně, aby
se jednalo o rušivý vjem. Výjimka platí pouze v případech potomků Živy, kteří jsou na tep života hluboce napojeni a vnímají skrze něj spojení se světem kolem nich jako málokdo. Práce s tepem života pomáhá polobohovi poznávat své schopnosti a čím známější pro něj jsou, tím jednodušeji je postupem času schopen rozeznat své vlastní sourozence jen podle energie, kterou vyzařují díky své magii. Později se tato schopnost může rozšířit do takové míry,
že postupně rozeznávají polobohy s magií jim podobnou (například dva polobohové od různých bohů, které spolu však pojí schopnost Shapeshifting) a poté i vycítí, kdo se také řadí mezi polobohy. Rozeznat však poloboha a zjistit na základě jeho tepu života,
čí je potomkem, jsou dvě rozdílné záležitosti, ta druhá pochopitelně v mnohém složitější, a tak je třeba jí věnovat speciální trénink –
– obvykle pod dohledem Žrece, tedy se jedná o schopnost, kterou je možno vypilovat ve třídě dušek.
Poupata
Poupata jsou polobohové, jejichž schopnosti se probudily až moc brzy, o dost dříve, než dosáhli 15. narozenin. Tyto děti bývají velice často v ohrožení života, nejen díky démonům, a málokdy se dožijí dospělosti nebo přesáhnou průměrný věk poloboha 25 let.
Nejenže probuzení jejich magických schopností v tak nízkém věku je ihned vrhá do nebezpečí ze strany démonů, je tu však ještě jeden problém: jejich tělo není na magii stavěné.
Polobohové jsou jakožto potomci bohů stavěni na koncentrovanou magii, která je součástí jejich nitra, ovšem jen na určité množství. Poupata se rodí s magickým potenciálem vyšším než ostatní polobohové – a čím nižší věk, v němž se jejich magie probudí, tím mocnější jsou.
Používání magie má jisté principy, základní z nich je, že to je něco za něco, většinou v podobě vlastní energie, kterou je potřeba vynaložit na její úspěšné seslání. Cena za moc je u Poupat mnohem vyšší, což vede k rychlejšímu opotřebování jejich tělesné schránky, a to i ve chvílích kdy magii aktivně nevyužívají.
Na rozdíl tedy od „normálních“ polobohů, Poupata neoplývají fyzickými výhodami: jejich imunitní systém je oslabený, mohou trpět na alergie, jsou viditelně křehčí a slabší, dokonce i jejich fyzické atributy se spíše přibližují lidskému potenciálu a pro jejich choulostivost není moudré je přepínat a vystavovat tak riziku takového oslabení, které by nadále vedlo jen k úpadku těla.
Magie je v tomto případě pro polobohy jakousi tasemnicí, která nenasytně žere o to víc, pokud je magie používána.
Přístup k tréninku Poupat je tedy velice opatrný a specifický. Přepnutí sil v tomto směru totiž mnohdy vede k bolestivým záchvatům, kdy se jedinec ocitá v křečích celého těla, sužován horečkami a dalšími příznaky ve snaze těla ze sebe vypudit to,
co mu tak ubližuje. Tyto záchvaty mohou být smrtelné.
Existuje způsob, jak jim ulevit, ale ani ten není zrovna příjemný, bezbolestný nebo s vysokou úspěšností. Dokonce někdy není ani úplně bezpečný. Je to takzvaný svazovací rituál, který Poupě připraví o některou ze schopností. Jelikož jejich potenciál nelze utlumit, může být pouze zcela odebrána, čímž se uleví oslabenému tělu.
Hrát za Poupě je možné pouze po domluvě s Adminem, jelikož se jedná o OP postavy, k nimž je potřeba choulostivý přístup hráče.
Odkvetlí
Další speciální skupina polobohů – Odkvetlí. Od Poupat
a „normálních“ polobohů je odlišuje jejich přístup k magii.
Řeč je o jedincích, jejichž magie se probudí pozdě (po 20. roce života), přičemž je poměrně slabá a i nadále existuje možnost,
že se jednoduše vytratí, nebo se nikdy neprojeví.
Odkvetlí stále disponují schopností Zraku a vnímání tepu života
a také pasivními schopnostmi po božském rodiči, tím ale jejich příklon k magii mnohdy končí. Jelikož je jejich souznění s magií velice slabé, mnohdy se vyhdou střety s démony, kteří by lačnili
po jejich krvi. Čím více magie v krvi je, tím cennější je pro ty, kteří po ní touží, což není v případě Odkvetlých zkrátka a dobře jejich problém.
Nejedná se však o polobožské budižkničemu – na druhou stranu
je totiž posílen jejich fyzický potenciál, a tak jsou schopni dosáhnout se svým tělem skutečně úctyhodných výkonů.
Hrát za Odkvetlého je možné pouze po domluvě s Adminem.