I tentokrát byly jeho zoufalé otázky okatě (a prsatě) ignorovány. – Gabriel Adri

Jenomže ke Kasově smůle měl Gabriel rád poslední slovo. Zvlášť, když byl někdo takovej ignorant jako tady mladej. A tak po něm hodil šišku. Velkou. A kupodivu měl Gabriel fakt dobrou mušku, takže ho trefil do hlavy, aby si získal jeho pozornost. Protože, bohůmžel, aura, kterou kolem toho blbce viděl, znamenala nulový šance pro to, aby se pokusil zmanipulovat jak byl zvyklý. A jakmile ho snad aspoň na chvíli zastavil tímhle blitz attackem, tak ho došel. Rychle, dlouhý nohy na tom měl dost. – Gabriel Adri

Už se jim začínalo dařit mluvit spolu skoro civilizovaně. Což bylo s podivem, vzhledem k obsahu vysvětlení, která pro něj Kas měl. Člověk by skoro řekl, že spíš kvůli nim by měl Gabriel vyšilovat. Ale, no… Míra extrémnosti, kterou může zažít za jeden jediný den, už dávno dosáhla všech možných limitů, takže… Ne, tohle už ho nemohlo hodit do panické spirály. To už mu nemohlo rozhodit ani botník. Maximálně nakopnout pantoflíček. – Gabriel Adri

A pak musel poslouchat. Zapisoval si reakce na všechno za uši, aby na ně nezapomněl, a trpělivě čekal, až Kas skončí. A on mu bude moct vrátit naušnici. A postupně dospěl k závěru, že uši mu stačit nebudou. Chtělo by to spíš tužku a takovej ten hodně tlustej zápisník na kroužcích. A velkou sadu samolepek k tomu. – Gabriel Adri

Celá ta záležitost s jednou náušnicí byla trochu chaos. Vážně, to si Kas nemohl pořídit pár, jako každý normální člověk? No nic, hlavní j e, že už si na to docela zvykli a přehazovali si ji mezi sebou jako horký brambor. Horký užitečný brambor, pokud si měli vzájemně rozumět. – Gabriel Adri

No co. Poděkovat za pomoct zvládl dokonce i on! A taky… Byl sice zatraceně hezký, ale naštěstí nebyl hloupý. Spočítal si, že Kaspar je jeho největší šance na přežití! Přesněji řečeno… On a jeho boty! – Gabriel Adri

„No… Tak hádám, že můžeme vyrazit!” zadíval se na les před nimi, a pak na Kaspara a jeho profil. „Uvidíme, jak bude ta teorie fungovat v praxi!” pronesl, a dokonce se snažil, aby to znělo povzbudivě. Jako kdyby byli hlavní postavy nějakého sexy dobrodružného seriálu na Netflixu, a právě měli vyrazit za hlavní dějovou linkou. Fakt se snažil. – Gabriel Adri

Protože ne, ani na vteřinu si nemyslel, že by snad za pár let už nevypadal jako modelka. To byla naprosto tristní představa, skoro by se zasmál, a jeho matka určitě taky. Gabriel nikdy ve svém životě nebyl ošklivý. A hodlal v tom pokračovat. – Gabriel Adri

V alkonostím hnízdě už nebyl celé věky. Což znělo, jako kdyby tam kdysivává chodíval každé ráno krmit prsatý holuby skývami od chleba, v době, kdy všechno bylo ještě v pořádku, mládež neměla internety, a ten chleba byl poctivě vydělanej. Což tak jako nebylo, no.
– Jesse S. Meijer

Mohli by použít všechny Abiho kondomy, svázat je a použít jako nafukovací raft? … Ne, netušil, jak… Jak se stalo tohle. Jak se to stočilo k… No dobře, tušil, jak se to stočilo ke kondomům, ale… K raftu? – Jesse S. Meijer

A protože Mia byla líná přecházet přes celý dům, vzala to zkratkou. Oknem na střechu, přes střechu ke svému oblíbenému povolnému oknu. Na které následně silně zaklepala. A muselo jí uznat, že měla tolik slušnosti, aby do toho pokoje nevlezla rovnou a nepolila
ho studenou vodou nebo tak něco! Protože mohla. Ta západka na tom okně byla fakt tak chatrná, že připomínala Sévovu vůli, když
v lese vidět pár Samodiv! – Mia Flores

Nebyly matching jizvy něco jako snubní prstýnky? Nebyla rána pěstí bohovi vyznání lásky? – Mia Flores

Co horšího se mohlo stát! Mohl by přijít Čerňa a ptát se jí, jestli už má nějakou holku, a jestli ji přivede v neděli na oběd? – Mia Flores

A pak konečně mluvila Fany. Samozřejmě, že říkala lepší věci! Sakra, to se někde rozdávaly manuály a ona zrovna chyběla?!
– Mia Flores

No dobře. Fajn. Kdyby mohla, tak by si v klidu sedla někam na kraj, na zem, a spokojeně jen sledovala, jak Azi cvičí s kopím. Klidně celé hodiny. Nebo dny. Jakkoliv dlouho by to šlo! A dobře, možná, možnáá, ji při tom napadlo, jak by to vypadalo, kdyby si u toho sundal košili. Možná. Na chviličku. Ale od toho tu nebyla. A popravdě byla ráda, že momentálně v dosahu byla jen ona sama s vesniným darem ukazovat, po čem lidi zrovna touží, protože kdyby se k ní teď přiblížil nikdo jiný s touhle schopností, tak… To by bylo… To by měla rozhodně problém. A musela by utéct. A přestěhovat se do Nepálu, aby tam začala nový život jako horská koza.
– Nikki Ville Rasmussen Ortega 

V jídelně si vzala čajdu a usadila se, aby mohla poslouchat Tessu. A málem se v tom čaji utopila. Kostroma? Zatopení tábora? Kupalo?
U Velesova vousu, jednou, JEDNOU nešla na slavnost, a hned tohle?! – Nikki Rasmussen Ortega 

A vůbec, Cami si udělal kamaráda? Skutečného kamaráda? A dokonce takhle zlatého a milého? Jak se mu to povedlo? Praštil se do hlavy a ta na chvilku začala komunikovat jako normální vstřícná lidská bytost? – Nikki Rasmussen Ortega 

Nic není hrozivějšího než latino resting bitch face a letící papuče od abuely. – Nikki Rasmussen Ortega 

Zápěstí měl zafixované, a hlavně, už se na něj mohl dívat, aniž by automaticky zbledl o pár znatelných odstínů bílé, od „domácky obýváková bílá”, přes „Ledové království”, po „naprosto mrtvě mrtvá bílá”. Rána byla zahojená, uzavřená, netekla z ní krev, a hlavně, nic z ní netrčelo. Žádná… Žádná kost, která by měla být hezky uvnitř, stejně jako její kostní sestra, napojovat se na zápěstní kloub
a kůstky, a nezírat zvědavě na venkovní svět. Ten nebyl pro kosti ani pro orgány, zkrátka pro žádné životně důležité věci, kterým bylo nejlépe uvnitř těla. – Railey Jackaby