Musel se předtím ještě vysmrkat, neb pociťoval i jisté obtíže s dýcháním, a při té příležitosti nabídl kapesník také Alfiemu. Čistý, pochopitelně. Sdíleli toho spolu mnohé, ale tohle zrovna nemuseli. – Azizi Youssef

Mokošin syn si byl docela jistý, že oslovování někoho jejich nenáviděným prostředním jménem se rovnalo deadnamingu, ale tohle nebyla vhodná chvíle, aby se na to Nikki zeptal. – Camilo B. Gómez

Jasně, výprava jim do nějakých muchlovacích plánů hodila vidle, ale už byl nějakou chvíli zpátky. Sám si představoval dojemné shledání hodné romantických filmů, plné objímání a polibků a… jo. On šel sázet kytky. – Camilo B. Gómez

„Navíc,“ uchechtl se, „někdo tam musel vnýst trošku skepse. Jinak by se to mezi duškami až moc podobalo kultu.“ A ne v tom dobrém slova smyslu jako byl například kult předků nebo takové podobné záležitosti, spíš jako… mormoni. Nebo tak. A on fakt nechtěl nosit to jejich pošahané spodní prádlo, které si nikdy nesundávali. – Camilo B. Gómez

Protože byl v podstatě nepolíbený panic, a ještě k tomu hormonální puberťák, co většinu času netušil, která bije, kromě toho, že má přítele velikosti mrakodrapu a musel by si vzít stoličku, aby mu vůbec mohl dát pusu. Takže jeho prokletému mozku nezbývalo nic jiného, než si představovat… věci. – Camilo B. Gómez

Loki na něj čekala u paty schůdků, svalená na boku a s výrazem, který nevěstil nic dobrého. Po bližším prozkoumání našel pod její tlapou slepici. Tvrdila, že si ji adoptovala a že tam zalezla zcela dobrovolně, což by jí možná i věřil, kdyby ta nebohá slípka nevypadala, že brzy vypustí duši, ať už přidušením nebo strachy. – Dexter Hawkins

A pak přilétla Stoltur. Něco mu řekla, protože samozřejmě, že mu něco řekla, a on mohl jen odhadovat, kde se to zrovna pohybovalo na škále od jedné do „Nikola je zplozenec pekel (ne tak docela nepravda) a zničí tě dřív, než stačíš říct Živa“. – Nikola Jovanovic

Už dneska jednoho ze svých spolužáků počastoval docela nevybíravým proudem slov – vlastně mu řekl, že je asi tak příjemný s ním pracovat jako s džínovinou v šicím stroji, mimo jiné. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„Kovalenko!“ zahřměl. Jedna z dívek s nejistým výrazem sebrala umělé vlasy připomínající zdechlinu na silnici, a ještě nejistěji ji podala Morgansovi. Vytrhl jí je z ruky a schoval je do kapsy, jako by tak mohli všichni rázem zapomenout. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

ak tedy jistě chápete, když se vrátíme k první větě celého tohohle příběhu, když šel bos po ulici, boty v jedné, kabelku v druhé ruce, a přímo před něj se postavilo prsaté okřídlené stvoření, neměl už sebemenší sílu se ptát, co se sakra stalo s jeho životem. Jsou tohle hodně opožděný účinky nějaký party drogy?, napadlo ho. A pak: Whatever. Jesus, take the wheel and crash the car into a tree while you’re at it. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Do očí se mu natlačily slzy a opravdu těžko říct, jestli za to mohla bolest nebo beznaděj, která se ho zmocnila. Nemyslel to sakra doslovně, když žádal Ježíše, aby to s ním narval do stromu! Vždyť ani nebyl věřící, k babiččině věčné nechuti a napříč její snaze dostat ho do kostela a ke zpovědi, protože i když ho milovala, jednoznačně vedl hříšný život. Možná ji měl poslechnout, třeba by teď nebyl… tady, ať už to bylo kdekoli. Ale Sasha byl velká holka. Postará se o sebe. A pepřák funguje i na medvědy, ne? – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Protože je Sasha Kovalenko. Ambiciózní, což tahle výprava z lesa rozhodně byla, když neměl žádné zkušenosti s přežitím v divočině, ale zato dost tvrdohlavý na to, aby tu jednoduše neumřel. I když by u toho vypadal fakt fine. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Z jeho vnitřností by se sice stalo hodně avantgardní umělecké dílo, protože, haha, ne bráško, Sasha se fakt nebude snažit bojovat s medvědem, ani před ním nebude utíkat, protože sakra nemohl, ani se ho nebude pokoušet zastrašit. Viděli jste ho? Sasha je kus, je k sežrání. Vlastně by se tomu medvědovi ani nedivil! – Oleksander Maksymovich Kovalenko

Srdce mu bušilo tak, že ho cítil až v krku, vlastní zrychlený tep, dech tak mělký, že až toho muže (protože jasně, že to musel být muž a ne medvěd, PROBOHA)... – Oleksander Maksymovich Kovalenko

Vlastní jméno k němu dorazilo jako mocné tsunami, div ho nestrhlo k zemi. Nejdřív přišlo překvapení – Jak zná moje jméno? Pak úleva: Možná nejsem v takovým loji, když tu je někdo, kdo mě zná! A pak takový děs, až mu z toho krev zamrzla v žilách: Co když to je stalker-vraždící-maniak?! – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

A teď, teď, po dvou letech se tu zjeví a jako co? Sashuje ho? Hraje si na prince na bílém koni (o kterém zatím ještě nevěděl, že tam opravdu byl) se svými duchaplnými poznatky o zranění, které ho zdržoval posledních pár set metrů od místa, kde ho ta bestie upustila?! Ne. To vůbec. Takové potěšení mu nedá, ani co by se za nehet vešlo. Lucův, protože Sasha měl perfektní gelovou manikúru. To byla asi ta nejšťastnější věc, co se mu za poslední tři dny stala. Napříč všemu měl pořád celý set. Nesmím tomu studiu zapomenout dát perfektní hodnocení, až se z tohohle dostanu. 10/10, nezlomily se ani po pádu z asi dvaceti metrů. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Demonstrativně změnil směr chůze, ale záda Lucovi neukázal. Potřeboval ho vidět. Bylo by to o to demonstrativnější, kdyby se nešoural rychlostí postiženého slimáka. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

I když byl po letu v nebeských výšinách zmrzlý jak hovínko a nezvratně poznamenaný přírodními živly, alespoň dokud nenajde nejbližší sprchu, pořád byl fine as fuck. A víte co, s tím dokázal žít. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Ten chuligán totiž neměl ani dostatek svoucnosti, aby ho to urazilo. Ne! Vydal ze sebe tak prostoduché citoslovce, že to na moment vzalo Sashovi slova z úst a pak se rozhodl, že než aby to dál řešil, prostě půjde dál. Nebude tu ztrácet vzácné vteřiny denního světla s ním. A vůbec, co když jsem se už na tom rulíku otrávil a tohle je jen halucinace? Napadlo ho to vyzkoušet třeba hozením kamene nebo klacku, ale to by se musel ohnout, protože dřepět úplně nemohl, a tyhle šaty… no, byly fakt krátký. A rozhodně tady nechtěl odhalovat svoje slintáníhodné pozadí, mimo jiné, ať už se jednalo jen o přelud jeho mysli, či nikoli. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Říká se, že „distance makes the heart grow fonder“ a na to měl Sasha jedinou odpověď: Fuck you, heart, jednak protože to byla pravda a taky proto, že teď, když se před něj Luca tak iniciativně postavil a efektivně narušil jeho bublinu osobního prostoru, až musel zastavit, aby do něj nenarazil, žádná fondness tam fakt nebyla. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

A Luca tu byl, proboha, ze všech lidí zrovna on, i když ještě určitě mohlo být hůř. Ale vážně? Vážně?! A ještě má takový duchaplný kecy a poznámky. Zvedáme ručičku, odchádzame a ukončujeme konverzáciu. Akorát že vůbec. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Věnoval Lucovi tak přezíravý pohled, že by pod ním instantně zvadla i celá jeho zahrada. Pohodil hlavou takovým způsobem, že si to zasloužilo vlastní třpytkový audio efekt, rozostření všeho na pozadí a ideálně růžový filtr. „Nemám zájem.“ (lži) – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

To, že byl dostatečně tvrdohlavý na to, aby proti němu vyrazil po hlavě, ještě neznamenalo, že se přitom nemohl cítit jako gangbangnutý support v dragon pitu, když tam čistil wardy. Dámy a pánové, začal surrender vote. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Polilo ho horko a neměl nejmenší tušení, jestli to byl vjem z minulosti, nebo studem, ale předpokládal, že to bylo vzteky. Protože Luca si to nejenže pamatoval, ale ještě k tomu to přiznával. Jak po něm chtěl. Jenže to přiznával jako by nic, jako by to nic neznamenalo, jako by ho den na to neghostnul a jako by to bylo to jediné, co na něm bylo hodno si zapamatovat. Ano, najde problém absolutně ve všem a za každé situace. Je to jeden z jeho největších talentů. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„Vážně? Protože zaprvý: to tak za ty dva roky ani trochu nevypadalo, a zadruhý: takhle o tom chceš mluvit?“ Pravda, asi neexistovalo moc vzletnějších možností, jak popsat jednorázovku na záchodové kabince, která jich před nimi i po nich určitě zažila ještě několik, ale doopravdy? A ještě ho k tomu nazval cácorkou! Ten kluk si žádal o flákanec přes obličej nebo o kopanec do rozkroku a Sasha byl takhle :pinching_hand: blízko k vykonání chvatu, kterým by zvládl obojí. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„Fuck. Sakra, nesahej na mě!“ Jako by si za to konkrétně teď nemohl sám. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„No? Sedím.“ Zagestikuloval rukama ke své vskutku sedící osobě a pak je založil na hrudi, aby schoval přetrvávající třas a natáhl nohu před sebe, když po ní teda tak toužil. Dokázal být taky docela benevolentní, když neměl na výběr. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

Co když mám nějaký vnitřní zranění? Neměl způsob, jak to poznat. Hm… Možná tady fakt umřu. A všechna tvoje snaha bude zbytečná. Ani tu nemám fit, co jsem si vybral na pohřeb. Takže tady prostě neumřu. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„Jestli se mě ještě někdo zeptá, jestli to bolelo, když jsem spadl z nebe, aspoň už nebudu muset říkat, že jsem se připlazil z pekla po kolenou. I když to bolelo jak čert,“ pokračoval lehkomyslně dál. Lepší než myslet na svoje předčasné úmrtí. Protože to se jednoduše nestane. Ještě tu měl spoustu práce, spoustu lidí na líbání a na naštvání. – Oleksandr Maksymovich Kovalenko

„Co?“ chtěl hned vědět, paniku v hlase skrýval jen těžce. „Je to zlý?“ V duchu už se smiřoval s uříznutou nohou a s dalším lepíkem na jeho osobní seznam minoritních skupin v Americe. Imigrant? Máme. Queer? Jako by sežral duhu. Psychicky labilní? Různé skupiny lidí by řekly ano z různých důvodů. Invalida? Jakože… Can I pass on this one? – Oleksandr Maskymovich Kovalenko

Nohy se mu houpaly ve vzduchu a on se zhoupl celý z toho pohybu, podlaha před ním plula jako řeka. To ho ale nemohlo zastavit. Možná by mělo. Vali ale nikdy nevěnoval moc pozornosti stopkám a výzvám ke zpomalení. Byl nezastavitelný, dokud do něčeho nenarazil čelem, ať už to byla autorita, strom, nebo v tomhle případě podlaha, pokud ho jeho „dozor“ nechá učinit ten velice odvážný skok z lůžka. – Valeriy Dmitrievich Vovk

Přemýšlet nad tímto jako o validním důvodu bylo asi nemístné – nikdo neříkal, že se ten amulet musel nosit 24/7, stačilo ho mít jen na spaní, ale buďme k sobě všichni naprosto upřímní… Když zapomíná na to, že má zraněnou ruku, vážně si myslíme, že by si vzpomněl před spaním na cokoli, co není součástí jeho těla? Jo, ne. Rozhodně ne. – Valeriy Dmitrievich Vovk

Jestli Valimu něco říkal pud sebezáchovy? Asi tolik jako třeba RITALIN. Netušil, že něco takového vůbec existuje – natož na co to je a že to docela dost potřeboval. – Valeriy Dmitrievich Vovk

„Línej? Línej?! To odvoláš!“ Uraženě nafoukl tváře. Píchl ho prstem do středu hrudi (attack 100, damage 0). – Valeriy Dmitrievich Vovk

Valimu přišlo zbytečné se jít mýt teď, když ještě půjde do lesa, ale nakonec… Určitě přece nepřiláká zatoulaného mývala, když bude smrdět jako popelnice- NO I KDYŽ. – Valeriy Dmitrievich Vovk

Úvod do umění unikal jeho pozornosti s přesností zásahu ostrostřelce, vměstnal se přímo mezi ty záhyby v té růžové hmotě uvnitř jeho lebky a proletěl perfektně skrz, přičemž za sebou zanechal jen matnou otázku: „Nezapomněl jsem na něco?“ – Valeriy Dmitrievich Vovk

V tom měl aspoň šanci vyhrát, ale viděli jste někdy krocana?! Valimu sice strachy běžného smrtelníka zase tolik neříkaly, ale… ale tento tvor… přinejmenším v něm vzbuzoval nejistotu se svou kožovitou hlavou připomínající předkožku. Ne, že by Valiho znepokojovaly předkožky. Jenom když byly upevněné na krku, měly zobák a místy modrou barvu. Nezáleželo na tom, že v sendviči by byli bez toho. Vědomí, že ji kdysi měli a rozhodně ne na kloace, bylo dostatečné, aby Valimu zkazilo chuť, pokud ji tedy v prvé řadě měl. – Valeriy Dmitrievich Vovk

(Ben) „Zajímalo by mě, jaký je to pocit, když používáš svojí magii.“ ... (Vic) „Mokrý, většinou.“ – Vic L. Verhaegen

Možná to byl zásah jednoho z bohů (nebo celého milostného koncilu), co způsobilo, že se mu květinová koruna pohodlně usadila na hlavě, jako by vždycky patřila tam a nikam jinam. – Vic L. Verhaegen

Ale možná by to zjišťoval radši, než aby si přiznal, že svačina a odpočinek jen zastíraly skutečný důvod, proč vylézt na břeh asi takovým způsobem, jako to tehdy udělaly ryby, aby se z nich jednoho krásného dne stali dinosauři. On vylézal z vody, aby se z hormonálního kluka v silném denial stal hormonální kluk v silném denial… vedle zřídla jeho denial. Nebyl to moc velký upgrade, ale nikdo nemohl říct, že k nějaké evoluci nedošlo. Aspoň se už uklidnil v partiích, které se jeho denial možná tak pěkně vysmály. – Vic L. Verhaegen

Vnímej Kupalovy culíčky s beruškami. Ano, jsou tam. Se všemi svými sedmi tečkami, není to žádná čínská vyčuraná beruška, která se sem přistěhovala, aby ojídala brambory, nebo co to dělají. Krasné slunéčko sedmitečné, na které není třeba více pomýšlet. Teď měli důležitější věci k řešení. – Qi Fang

Takže to znamená, že ho Jul musí nechat při pokojové teplotě, aby byl hezky měkký a vláčný a konverzace s ním nebyla jako rána kostkou másla z mrazáku do hlavy. – Emmky, o Thadeovi