Snopek sušené pšenice je symbolickou obětí toho nejlepšího ze sklizně, znázorňuje koloběh života, představuje předky a v zimě (zejména o zimním slunovratu – Kračunu) jim nabízí útočiště v lidských obydlích, je pozváním ke společnému slavení a žádostí o požehnání zdravím, bohatstvím, klidem... Je vázán tak, aby připomínal větve, kmen a kořeny stromu života, čímž upozorňujeme na naše spojení se třemi světy Pravem, Javem a Navem. Tradičně se vyráběl z posledního snopu sklizně, byl obřadně sžat, svázán rudou pentlí, ozdoben kalinou a „napojen“ pivem či vínem. Aranžuje se do rohu pokutí až při zimním slunovratu, do té doby je skryt v komoře.

Pysanky a krašanky jsou zdobená vejce, každé má ale trochu jiný účel a vzhled.

Krašanky jsou vejce obarvená jednou barvou, která se později sní. Jsou naplněná silou slunce a jejich skořápky se v den jarní rovnodennosti posílají po řece do Navu, aby tam alespoň jednou v roce zavládlo slunce. Tradičně se barví v cibulových slupkách, které jim dávají sytou barvu terakoty, mohou se ale používat i jiná přírodní barviva.

Pysanky se tvoří složitými vzory (symboly zdraví, bohatství, lásky, štěstí a ochrany) a stávají se z nich magické amulety. Zdobí se voskem tradičními symboly, nevaří se ani nejí a jejich výroba spadá opět k jarní rovnodennosti. Slovo pysanky vychází z výrazu pysaty – psát, jedinec tak pomocí symbolů a vzorů vypisuje na skořápku svá přání a touhy. V případě, že by se pysanka rozbila, není radno její skořápky jen tak vyhodi, aby jejich kouzelné moci nezneučil někdo, kdo nám nepřeje štěstí. Vhoďte je do tekoucí vody nebo spalte. Pysanky jsou vhodným darem pro své blízké, které chceme ochránit nebo jim popřát štěstí a blahobyt. Umisťovaly se také na rakve zesnulých, v případě alatyrských pohřbů se pálí společně s těly zemřelých a mísí se s jejich popelem.

Pokuť je domácí oltář, police umístěná do východního rohu místnosti nad stolem s rohovou lavicí. Uctívají se zde nejen bohové, ale také předci, démoni domova nebo přírodních sil. 

Je zdoben rušnykem, obrázky či drobnými soškami uctívaných postav, rostlinami a malovanými vejci. Umisťuje se na něj také léčivá voda, svíčky hromnyce a obětiny, zejména nápoje a pokrmy, a amulety a různé magické nástroje.

Kdysi se každý návštěvník domu nejprve poklonil pokuti, než promluvil na obyvatele domu. Probíhá zde také první obřad začlenění novorozeněte do rodiny – předkům se nabídla obilná kaše a s dítětem se třikrát obešel stůl pod oltářem. Podobně se do rodiny přijímají také novomanželé, které jsou při svatební hostině symbolicky usazení v rohu přímo pod pokutěm.

Pod pokutěm má být klid. Hádky nebo užívání vulgárního jazyka pod oltářem přináší celému domovu neštěstí.

Po smrti obyvatele domu se na pokuť po dobu čtyřiceti dní přináší obětina v podobě obilné kaše na památku zemřelého a k ulevení přechodu do Navu. 

Rušnyk je obřadní plátno, bohatě vyšité obřadními symboly (nebo je s nimi již utkané). Věší se po stěnách, ale hlavně nad pokutě, a to ten nejkrásnější a nejdelší, aby se duchové předků měli do čeho zahalit. Aranžuje se jako stan nebo záclonka nad oltář.