Pravděpodobně tu umrznu. (3. Předzima 2021)

Koncept deníku je pěkná hovadina.

Kdybych byla doma, tak zapnu notebook a budu pár hodin psát, abych se uklidnila. Jenže jsem v polobožským táboře uprostřed lesů kdesi v Rusku a ještě před chvíli jsem neměla tušení, jestli tu vůbec funguje elektřina. A notebook s sebou nemám. Logicky. Ten... Tvor, co mě sem donesl, mi nedal úplně šanci si sbalit.

Takže se budu muset vrátit ke kořenům, a použít pero a papír. Sakra, nepamatuju si, kdy naposledy jsem psala na papír. Myslela jsem si, že to patří ke středověku. Ale... Alatyr vypadá, jako by přímo ze středověku vypadl, takže se asi nemám čemu divit.

Dneska sněží, což je fajn, protože už všude konečně není krev a bláto. Fajn ale není, že to nevypadá, že by měl ten sníh někdy přestat. Takže tady asi všichni umřem pod hromadou sněhu a přežijou jenom polobohové, co mají se zimou něco společnýho. Jestli takový jsou. Jako že pravděpodobně jo. Určitě tu pobíhá někdo, kdo umí vyčarovat sněhuláka jako Elsa z Frozenu.

Možná bych měla napsat něco hlubokýho, ale tenhle deník stejně nikdo číst nebude, takže... Jo, prostě budu psát jenom kvůli tomu, aby mi nešiblo. Protože jsem zjistila, že moje schopnosti neznamenají, že jsem blázen. Ne. Jsou totiž normální. Vidím minulost cizích lidí, a tady to považujou za normální. Vsadila bych se, že kdyby mi narostla druhá hlava, taky by to nikomu nepřišlo divný.

Nejsem si jistá, co si mám o tomhle místě myslet. Ani o lidech, co tu žijou. Možná, kdybych přišla v lepší dobu, možná... Tak nebo tak se odsud nejspíš brzo nedostanu. Ať už kvůli tomu, že tábor teď hlídají jako přísně střeženou věznici, kvůli tomu, že se venku prý potulují démoni (Jasně, a taky zombie, čarodějnice a yetti...) nebo kvůli tomu, že nemám nejmenší ponětí, jak bych odtud asi odešla.

V historii jsem dávala dost pozor na to, aby mi uvázlo, že být v Rusku v zimě je big no no.

Takže tady asi příštích pár týdnů nebo měsíců zůstanu. Zjistím, co a jak. Naučím se pracovat se svýma normálníma schopnostma. A pak se vrátím domů.

Myslím, že babička šílí strachy. Chtěla jsem jí napsat, ale pak mi došlo, že poštu tu najdu asi těžko. A můj mobil nefunguje. Takže budu jen doufat, že teta ví, že jsem v pohodě, a řekne jí to. Teta ví vždycky všechno.

Abych ale nebyla jen negativní, tak asi nejsem jedinej zmatenej nováček tady. Minimálně po mým 'příchodu' jich tu bylo až až. A Novovi se tu líbí. Je z něj hvězda, což mě nepřekvapuje, protože se do něj každej zamiluje na první pohled.

A jestli se tu líbí Novovi, tak to nemůže být tak zlý. Asi.

Takže půjdu ven, a dám tomu šanci. Tak. A budu doufat, že neumrznu.

Když se tak dívám na ten text, možná ten deník není úplná pitomost. Je mi líp.