2. Podlétí 2022

Šťastné shledání, můj nejdražší zápisníku. Přemýšlela jsem a došla k závěru, že ti dám jméno, protože vyplní se-li má přání, budeš mě provázet vskutku dlouho. V případě, že vše nám drahé nezatopí v 1. Zimu voda.

Dovol mi začít znovu.

Šťastné shledání, Arnošte. Od naší poslední komunikace se toho událo štědře. Abych začala pozitivně - Ophelia se probrala. Do tábora dorazili další posily. Mám kamarádku, která randí s mým bratrem Simeonem. Podepsali jsme mírovou smlouvu s vujalkami. Tolik k pozitivním událostem. Stále se snažím držet v obraze. Dnes jsem dokonce dopisovala kroniku. Cítila jsem se velmi nápomocně.

Nicméně, k tomu zatopení.

V průběhu Kupala se objevila bohyně Kostroma a jak jsem již naznačila, to setkání nedopadlo dle představ kohokoliv z nás. Chce přivést svého bratra Kupala a skupina táborníků se ho pokouší najít. Tedy, pokusí. Vychází zítra. Víc o tom bude zajisté v kronice, pokud neskončí pod vlnami. Slibuji, že jí budu chránit všemi možnými prostředky.

Přemýšlela jsem, že bych za výpravou poslala ptáčky. Konkrétně August a Larta obzvlášť můj plán podpořili. To, kdybys Arnošte nevěděl, jsou Ořešníci. Velmi miloučcí. Samozřejmě bych neposílala jen je, pro ně je důležité odpočívat a nemohu s jistotou říct, že by stačili tempu výpravy. Je to složité. Netuším, zda-li má Car jiný plán, jak se s nimi udržet v kontaktu. Zda-li má vůbec nějaký plán. Mohla bych poslat Augusta vyzvídat zítra na dvůr. Car bude sdělovat členům výpravy poslední pokyny. Nejspíše se zařídím podle toho.

Prosím, ať se vrátí všichni v pořádku.

Charlotte

1. Jaro 2022

Drahý zápisníku,

Nezapomněla jsem na tvou existenci. To mohu říct na svou obranu.

Dění v táboře probíhá klidně. Od Podzimkového masakru se nic podezřelého nepřihodilo, což už podezřelé je.

Nemohu si dovolit usuzovat závěry, ale to si tu netroufá nikdo. Na pozitivnější stránku, všechny vyslané hlídky se prozatím vrátily v pořádku. A každé ráno se koná základní trénink, ten také napomáhá k pocit bezpečí. Možná sebou jaro skutečně přináší i naději.

Jedinou změnou je to, že do tábora dorazil revizor. To se dá brát jako další znamení toho, že se Alatyr pomalu staví na nohy. Jmenuje se Grayson Durow a ačkoli je jeho zjev znepokojivý, nemyslím, že by měl špatné úmysly.

Nejnovější nováčci se pomalu zařazují do tříd a pokud bude vše pokračovat tímto tempem, vše se brzy vrátí do starých kolejí.

Bývalý Mistr démonolog je stále ve vězení a Ophelia stále leží v bezvědomí na ošetřovně. Takže jak jsem psala, žádné velké změny.

Slibuji, že jakmile se něco stane, zapíšu to.

CH.

2. Zima 2021

Drahý zápisníku,

s hrdostí ti oznamuji, že jsem duch. Tedy, ne úplně. Narozdíl od ostatních jsem se ocitla v té druhé polovině šťastlivců při Podzimkovém masakru, a tak kráčím ještě mezi živými. Tím pádem nejsem duchem v doslovném smyslu.

Možná, že jsem myška. Taková ta myška, co se objevuje v knižní sérii Iluminae, ve třetím díle, myslím. Byla to moc hezká knížka a já jsem se stala tou nejchytřejší myškou. Nebo bych se jí alespoň stát chtěla.

Jsem neviditelná, schovávám se mezi regály a proplouvám dlouhými dny tiše jako potůček u pramenu. Myslím, že jenom Julian ví o mé přítomnosti. Jemu málokdy něco uniká, všimla jsem si toho.

Ale ani ty nejvíce plaché myšky se nemohou schovávat věčně. Ne, pokud chtějí přežít. Vím to. A taky vím, že momentální alatyrský klid je čistě povrchový. Čím dál tím více táborníků nechává své negativní pocity ovládnout jejich myšlení. Děsí mě to.

Ovšem, neděsí mě to natolik, abych si toho nevšímala. Už ne.

Tohle místo je tak chaotické. Ani v knihovně už není takový klid, jaký býval. Ta nejistota se na všech podepisuje. Je obtížné si všimnout podstatných věcí - podezřelých věcí, těch smrtelně důležitých.

Je tu spousta nových lidí, které neznám a znát ani nemohu. Přesto je důležité mít oči na šťopkách i před nimi. Převážně před nimi. Je toho tolik, co mi uniká. Vyvolává to ve mě silné pocity frustrace.

Avšak, možná se na mě usmálo štěstí. Mám pomocníky. Spousta malých pomocníků. Spousta párů malých očiček.

Ve vší upřímnosti bych nikdy nečekala, že budu něčím podobným jako je krotitelka opeřenců. Či spíše jejich sestra ve zločinu. Jejich společnice a kamarádka. Vím, že mi pomohou. A vím, že pokud si nezaznamenám to, co se uvnitř tábora bude v následujících dnech odehrávat, je možné, že se vše ztratí po mé smrti. Ráda bych na to nemyslela, ale skutečností je, že nám smrt všem dýchá za krk. A pěkně hlasitě funí.

Zítra napíšu víc. Pokusím se něco zjistit. Vím, oči dokořán a sluch našpicovaný.

CH.