Zpět na hlavní stránku

Vzhled:

Na první pohled se jedná o chlapce jemného a poměrně drobného. Stále ale roste, a tak se ze svých původních 173 cm pomalu ale jistě dopracovává k finálnímu číslu 181 cm: momentálně měří 176 cm. Svou postavou pak není nějak extra nevídaný, prostě obyčejný klučina, štíhlý, pružný, jemně vyrýsovaný na rukou i nohou, neb
je vášnivým plavcem. Na druhou stranu Ábel někde poletuje neustále, skáče, hopsá od zdi ke zdi a v kombinaci s rychlým metabolismem, který nepokoří ani takřka nenasytný žaludek, si udržuje zdravou váhu od 60 do 70 kg. Výrazné svalstvo se na něm sice nenajde, tenhle kluk holt nikdy nebyl a nebude bouchač do ringu, ale rozhodně je silnější, než může být na první pohled patrné.

Takže… občas možná ublíží i mouše, ale omylem! A pak ji opláče, na což stejně za chvíli každý zapomene, protože Ábelovi se na tváři drží úsměv – furt a neustále a pokud ne, tak je něco skutečně špatně! Čímž chci říct, že zjistil, že došly bonbony, někomu zvadla kytka ve váze, nebo zrovna vyzradil svému bratranci tři roky udržované tajemství a další takové blbosti, však to znáte. Nicméně, jeho tvář neztvrdla, stále si drží ty jemné, občas skoro až dívčí rysy se svými nevýraznými lícními kostmi a ne zrovna pohled upoutávající čelist. To ale hravě vyvažují jiné jeho charakteristické rysy! Jsou jimi například jeho plné rty, krásně zakulacené a růžové, které v úsměvu jeho obličeji dodají další rys, podle nějž je tenhle chlapec možná až nezapomenutelný – jsou jimi hluboké dolíčky ve tvářích. Nos nad nimi s výraznou bambulkou je ve hřbetu možná trochu hrbolatý, minimálně z ánfasu, z profilu je však víceméně rovný. Jeho očka jsou pak mandlového tvaru, orámována hustými řasami. Jeho oči mají velmi tmavou barvu, mísí se v nich hluboká modř s neprostupnou šedí, pro něž budeme pravou barvu očí jeho faceclaimu ignorovat, dobře? Obočí nad nimi má husté, tmavé, na oko divoké, ale ve skutečnosti upravované. Aspoň trošičku. Decentně. Stejně jako je upravené jeho obočí, pečuje i o svou tvář, a tak ho vždy najdete hladce oholeného, i když ve svých mladistvých letech ještě ani není pořádně
co holit. Ale přeci jen, myslíme do budoucna!

O jeho světlou pleť s vřelými podtóny je také dobře postaráno, čas od času na něm najdete nějakou
tu osamělou pihu (třeba nad rtem) nebo jizvičku z let dávno minulých, ale i posledních dní, protože neustále vyvádí blbosti, mlátí sebou o zem, padá ze stromů, nechává se škrábat od koček, no, klasika! Není tedy vzácností najít ho také úplně umazaného od bahna či dalšího venkovního humusu, hlavně jeho ruce se hlíně nevyhnou kvůli jeho zahradnickému koníčku. Špína za nehty je v ten moment také nezbytností, i když si dává záležet na tom, aby byl ve společnosti čistý a aspoň trochu reprezentativní.

Na čem si ale dává záležet nejvíce, jsou jeho vlasy – kudrnaté, neposedné a zřejmě nabyté vlastního vědomí. Málokdy se mu vydaří pokus je nějak řádně zkrotit, takže ve finále ty hnědé a místy i blond prameny prostě trčí do všech stran, jak se zrovna přes noc uležely, i když je měl nejspíše v culíku. Většinou je nosí rozpuštěné, gumičku pro případ nouze má však vždy u sebe, aby si je mohl stáhnout do ohonu nebo drdolu. Sice má rád, když mu je pročechrá vítr, ale když už si na další rozčesávání stěžuje kdekdo, co teprve potom on, no? Taktéž ale není vzácností vidět ho s vlasy spletenými do copu – holt se něco takového musel naučit, aby přežil!

Co se pak jeho oblečení týká, šatník má hlavně pohodlný, veselý a s trochou štěstí uzpůsobený tomu, že bude často špinavý. Džíny, tepláky, lacláče, oversized trička a mikiny, to vše se zde najde, vršky hlavně ve žluté barvě, spodky zase bývají většinou obyčejná modrá džínovina, pokud to materiál a příležitost dovolují.
Při chladnějším počasí možná působí, že zmrzne, když má na sobě jen mikinu, ale jakožto Nor je otužilý. Přesto ho ale obzvláště v zimě určitě zastihnete v džínové bundě, která má zevnitř všitý sobí kožíšek. Ve všední dny ho najdete v pohodlném oblečení, které nijak neomezuje jeho pohyb, v obyčejných teniskách či keckách, ale když na to přijde, nebrání se ani hození se do gala. Šperkům se také úplně nevyhýbá. Sám u sebe má neustále stříbrný starožitný medailonek, který v sobě ukrývá vzpomínku na jeho matku, má ale taky rád náramky a kdyby na to přišlo, nevadily by mu ani prstýnky. Jeho naslouchátko sice není žádný doplněk, nýbrž prostředek, díky němuž se dokáže bezproblémově dorozumívat s okolím (a když není po ruce, odezírání ze rtů společně s normálně slyšícím ouškem to jistí), ale zmíněno musí být – je béžové, obyčejné, schované pod vrstvou vlasů v jeho levém uchu, ale je tam a neustále vás odposlouchává! Se svým vstupem do třídy také přibyl žlutý šátek, který však mění své místo každičkým dnem: jednou ve vlasech, podruhé kolem zápěstí, jindy třeba na kotníku!