Luciana Freya Sienkiewicz-Sjöberg
Základní informace:
Božský rodič
Svarog
Datum narození
2. Polétí 1998
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Už od prvního pohledu výrazná osůbka s kšticí namodro obarvených vlasů, tvořících dominantu, která neochvějně zaujme. Svoji výšku nepovažuje za nikterak nadprůměrnou, když dosahuje 179 cm. Postava atleticky stavěná, vysportovaná, líbivá pro oko. Upoutají hlavně výrazné boky, společně s dobře tvarovanými hýžděmi. Zásluhou rychlého metabolismu i pravidelného odříkávání, se udržuje v dobré kondici. S křehkou panenkou si ji však rozhodně nesplete, ba naopak působí dojmem rozhodné, uvědomělé ženy. Drobnou vadou na kráse, mohou být širší ramena nebo tělesné
modifikace, krom mnoha ať menších či větších tetování, také dva kovové piercingy. I přes extravagantní zevnějšek ovšem působí vstřícně, přátelsky, občas i uklidňujícím dojmem. V oblékání dominují tmavé barvy
a korzety v nejrůznějších obměnách, či kůže. Neopomíná ani zdůrazňovat bujné vnady. Zvládne jak působit elegantním dojmem, tak probudit vnitřní zvíře. Módní trendy nesleduje, vždy vyhledává vlastní cestu, jež
se ubírat. Někdy prostě nepohrdne vytahaným tričkem s tepláky, když předchozí den zářila v nabíraných šatech.
Světlounké hnědo-zelené oči bedlivě, zvídavě vnímají okolí. Většinou jich naplňuje jakási smířlivá starost, opatrně, zkoumavě pozorují každého cizince. Mnoho mužů shodně tvrdilo, že se v nich dokázalo ztratit
na dlouhé minuty, přičemž se pouze těžko navraceli zpět do reality. Největším kouzlem však oplývají, pokud Skylla pláče, zračí v sobě esenci zraněné laně sloučenou s hlubokým zármutkem. Málokdo zůstává vůči oněm vzlykům imunní, jakoby dokázaly probouzet smutek v cizích duších. Snad kvůli komplikované minulosti, mnohým prožitým peripetiím, uchovávané bolesti, kdy výjimečně ventiluje strasti, může takto zasáhnout pozorného jedince. Jinak totiž vyzařuje auru silné, zocelené ženy, stojící nohama pevně na zemi, čímž podbízí ostatní k důvěře. Jedná se o přirozený první dojem, díky němuž často lehce zapadne do kolektivu. Nevyhledává rvačky, ba naopak většinou energicky usmiřuje obě strany konfliktu, neboť obdobné chování vede pouze do pekel.
Rodina:
Lena Sienkiewicz (matka, mrtvá) – drobná křehká žena nekonfliktní povahy, která zemřela na neoperovatelný mozkový nádor. Před svou smrtí domluvila vše potřebné, aby její milovaná dcera mohla dál prožívat svůj nejlepší možný život. Krom ní za života zbožňovala hru na klavír a klasické opery.
Sonia a Harald Sjöberg (teta a strýc, mrtví) – život jim dlouhou měrou upíral potěšení z dětí. Jejich jediný syn zemřel ve 3 letech na leukémii a poté se dozvěděli zdrcující novinu, že nemají šanci opět se stát rodiči. Oba tak přijali Lucianu okamžitě za svou, přičemž se co nejvíce snažili zmírnit její smutek i bolesti. Byli tolerantní, otevření a především obětaví. Zemřeli při letecké havárii.
V táboře se seznámila se svými polovičními sourozenci: Qi Fang a Charliem Brownem.
Minulost:
Někdy naše životy začínají slibně, naplněné radostí, přičemž později se promění v bolestnou noční můru. Dětství v silně katolickém Polsku nepředstavovalo žádný med pro svobodnou matku, která ještě svoji holčičku před vlivem kněží ukrývala, špitající jí do ouška slova o výjimečnosti. Lena dcerku rozmazlovala, milovala
z celého srdce a urputně bránila vůči církevnímu světu. Matka vyučovala hru na klavír a zároveň působila jako učitelka v mateřské školce. Nechyběla jí trpělivost, něha i péče, kterou věnovala nejen svěřencům, ale také svému rozmilému děťátku. V malé Lucianě (tehdy se jmenovala pouze Luciana Sienkiewicz) probouzela především lásku k hudbě společně s uměním. Pravidelně navštěvovaly divadla, galerie nebo nejrůznější kurzy sloužící k rozvíjení kreativity. Dostalo se jí vskutku milujícího dětství naplněného přehršelem podmětů, přičemž nakonec zůstala především u dvou, hraní na hudební nástroje (bicí + kytara) a zpěvu. Platila
za relativně slibný talent, vyhrála dokonce pár lokálních soutěží, než do poklidného, šťastného dění, vstoupila neočekávaná tragédie.
Lena postupně slábla, začínala působit unaveně, nezvládala občas popadnout dech. Pravidelně navštěvovala doktory i přesto však stále více chřadla. Vidět matku v takovém stavu, malou Lucianu trápilo, zvláště když ona sama jí odmítala sdělit jakékoliv podrobnosti, pouze opakovala věty, že se nemá strachovat. Krátce před dovršením 13 narozenin poté dorazila na návštěvu teta Sonia, matčina sestra, která kdysi odcestovala
do Švédska, kde nalezla manžela i trvalý domov. Nyní vypomáhala s péčí o strádající ženu a postupně
si osvojovala většinu povinností souvisejících se starostmi o dospívající puberťačku. Postupně vlastně dívka nabyla přesvědčení, že ty dvě se dohodly dávno před tím, nežli matčina nemoc plně propukla. Teta Sonia
se totiž dočasně přestěhovala zpět do Polska, s Lucianou trávila hodně času, vodila ji do školy, na kroužky, pozvolna přebírala rodičovskou roli. Několik dnů po pohřbu poté společně odcestovaly pryč.
Tak začala nová životní kapitola v zemi, kde ji všichni oslovovali jakožto Freyu, přičemž získala i druhé příjmení, aby se předešlo nějakým zbytečným nedorozuměním. Švédská společnost se k mnohým věcem stavěla otevřeněji, nežli katolické Polsko, což jí zcela nepokrytě učarovalo, stejně jako zdejší záliba v drsné, nevybíravé hudbě. Třebas to šlo připsat na vrub nastávající pubertě, či touze po změně a zapuzení starého života, tak jako tak, začala účinkovat s nejrůznějšími kapelami na pozici bubenice. Aby její přehnaně dlouhé jméno nepůsobilo obtíže, zvykla si využívat přezdívku Skylla, jejíž kořeny sahají do starých řeckých bájí
a pověstí. Nakonec se jí podařilo uchytit v slibně rozjeté doom metalové skupině White wings of doom, přičemž ženský element, vhodně doplnil stávající sestavu a společně začali slavit první úspěchy, I kvůli tomu nikdy neupírala svoji budoucnost k pokročilému studiu, hleděla kupředu k slibně nastartované kariéře hudebnice. Jejich první písničky sice neuchvátily, postupně však zaujali širší publikum, načež konečně vstoupili do všeobecného povědomí. Následovalo první a druhé album, několik zastávek na celosvětových akcích,
až vyrazili na turné po Spojených státech. Krátce na to, poprvé poznala, jak chutná pravé, nefalšované zoufalství. Teta se strýcem ji vždy plně podporovali a tak se jevilo logické, že s ní hodlají strávit společný čas
i v rámci jejích prvních význmaných úspěchů na světové scéně. Jejich letadlo patřilo ovšem k těm, které do cíle nedorazí. Pád nepřežil nikdo. Zůstala pouze skupina, která svou zničenou členku vytrvale podporovala
ve snaze navrátit se zpět do života. Přes veškerou upřímnou snahu však Skylla fungovala převážně instinktivně, bez větší radosti z čehokoliv, co nastalo. Odehrávala koncerty s naučenou energičností, rozdávala úsměvy, přestože vnitřně umírala, vracejíce se stále častěji k onomu osudnému dnu, kdy přišla o poslední střípky rodiny. S ubíhajícími měsíci už ani nezvládala své nadšení hrát, postupně ztrácela vůli, náladu, motivaci.
Do toho počala spatřovat čím dál znepokojivější výjevy, démony, číhající v temných koutech. Bývala často zavřená doma, odmítala komunikovat se světem, ze strachu. Nikdo jí neposlouchal, všichni to přisuzovali podlomenému mentálnímu zdraví, že prý si v hlavě vytvořila přeludy, záměrně si promítala své strachy
do reality. Všichni ti psychiatři akorát ordinovali další kvanta psychofarmak, která jí huntovala jak zdraví, tak mysl, až skončila na hranici možností. V polovině turné nastal kolaps, kdy museli přivolat záchranáře, aby
ji odvezli k okamžité hospitalizaci.
Nakonec jí, prý pro vlastní dobro, zavřeli v psychiatrické léčebně, pouze s minimem osobních věcí. White wins of doom předčasně ukončili koncertní šňůru, zatímco do médií vypouštěli pouze nezbytně nutné informace. Takový skandál mohl nevratně poškodit jejich jméno, zničit slibně rozjetou kariéru. Veřejnost nejvíce spekulovala, že se stala závislou na drogách a proto bylo potřeba ji poslat na odvykací kůru. Jakoby měl veškerý život skončit, kdyby dostala možnost už nikdy se nenadechne znovu. Když poté jednou zaspala a otevřela oči, probudila se na zcela jiném místě, které nepoznávala. Co se zatraceně stalo?
