Zpět na hlavní stránku

Minulost:

Victoria své pravé rodiče nikdy nepoznala. Nebo, alespoň si to tak myslela. Co věděla, byl ten fakt že se narodila na Kubě, kde jí někdo z jejích pravých rodičů, těsně po jejím narození zabalil do bílého prostěradla a společně s přívěskem na krk ve tvaru Perunovy hvězdice jí položil před dětský domov. Tam se jí ujaly pracovnice domova. A život Victorii byl vcelku poklidný. Sice tedy, ne vždycky měl domov dost financí, ale i tak se tam měla Victoria vcelku dobře. Tak tomu bylo až do jejích čtyř let. 

Tehdy se to všechno změnilo. Victoria si jako obvykle hrála na pískovišti. Často si takhle sama hrála na stavitelku zámků pro své panenky. Když v tom za ní přišla s roztaženým úsměvem po celé tváři její vychovatelka. ,,Victorio, jsou tu tvoji noví rodiče“ Victoria to tehdy nechápala, neměla nejmenší ponětí proč si nemůže dál hrát na pískovišti, taky nechápala proč některé z jejích vychovatelek brečely a už vůbec ne proč jí objímá nějaká cizí paní s pánem, kteří o sobě tvrdí, že jsou její noví rodiče. Odvezli si jí do velkého sídla, Victorii připomínalo jeden ze zámků, který vždy tak pečlivě tvořila pro své panenky. 

 Victoria postupně zapomínala na svůj život v sirotčinci a sžila se se svojí novou identitou. Byla dcera velmi bohatého podnikatele, který s jeho ženou nedokázal mít pravé děti. A Victoria si se svojí novou náhradní maminkou velice dobře sedla. Byla mladá holčička, kterou ze všeho nejvíce bavilo plavání a jízda na koni. Všechno to jí naučila právě její matka, ta byla dokonce bývalou mistryní světa v plavání. 

Její otec se v mezičase věnoval naplno podnikání. A byl v tom talentovaný. Budoval sklářské pece, doly, hutě, kupoval akcie. Všichni v okolí ho měli rádi, dokonce přesvědčil několik místních obyvatel, aby ho taky podpořili v jeho podnikání a koupili jeho vlastní akcie. Zároveň taky nechával stavět pro jeho dělníky byty. Nechal jejich rodinné sídlo přestavět v novorenesanční zámeček. Na přestavbách se podílelo přes tisíc dělníků a přestavby se zvládly za pouhý rok a pár měsíců. Všechno bylo zalité Sluncem. Anebo se to, alespoň tak tvářilo. Jelikož znenadání přišla bouře.

Rudy, které její otec těžil začaly obsahovat příliš velké množství nežádoucích látek – zejména síry. Otec platil nemalé částky za vědecké výzkumy, co měly rudu od síry odstranit. Všechno, ale bez nějakého velkého úspěchu. Dále pak to byly povodně, ty zaplavily skoro všechny z jeho fabrik a otec přestával mít finance na to fabriky opravit. Osudová rána pak byl pád finanční burzy na Kubě. Otec začínal být zoufalý, ale nechtěl, aby o jeho „selhání“ někdo věděl a tak si začal půjčovat. A to o sto šest. Půjčoval si všude u všemožných věřitelů ze všech koutů světa. Rodina žila dál na oko poměrně poklidný život. Hned o rok později měl mít otec velmi důležité jednání s věřiteli v Rusku. Konkrétně v Petrohradě. Místo to bylo ideální, jelikož na předměstí Petrohradu konkrétněji na vesnici Repino, žila i jeho starší sestra – teta Victorie. Se kterou neměla Victoria ještě, ale tu čest se poznat. A tak se celá rodina vydala do Ruska. Celý výlet započal nevinně. Přijeli do Moskvy, kde v tu dobu desetiletá Victorie nemohla odtrhnout oči z chrámu svatého Vasila Blaženého. Tehdy ještě netušila, že domů zpátky na Kubu se již nikdy nevrátí. Ubytovali se v domě její tety v Repinu. Což nikdo nedokázal moc pochopit, jelikož měli přeci peníze na rozdávání. Důvod byl prostý, otec už měl v tu dobu veškeré kreditky zablokované. A neměli by se, jak moc ubytovat. Poslední peníze utratil za letenky. Den na to šel její otec do banky v Petrohradu. Dovnitř, ale nikdy nedošel. Těsně před vstupem do banky ho totiž zastavila tajná policie a odvedla ho do vazby. Bylo to kvůli daňovým podvodům. Když se to Victorie s její matkou dozvěděli nechtěla tomu ani jedna z nich uvěřit. Okamžitě se rozjeli do Petrohradu za otcem, kde chtěly podat vysvětlení, že se musí bezesporu jednat o omyl, vždyť tohle byl on nikdy neudělal. Byl to stále v jejich očích velmi čestný muž.

To, ale nevěděly, že se otec ke všem svým podvodům přiznal. A taky se přiznal i k dluhu, který činil přes astronomických 3 856 060 956, 612 ruských rublů. A tak soud poslal otce na 20 do vězení pro dlužníky. A Victorie přišla o všechno. Její dosavadní život se sesypal jako domeček z karet. A ona s její matkou neměly kam jít. Měly strach se vrátit nazpět na Kubu, protože si svým počínáním její otec získal na Kubě snad ještě víc nepřátel než v Rusku. A tak se Victorie s její matkou rozhodly zůstat u strýce a tety. S tetou si Victorie nerozuměla. Teta totiž zastávala trochu jiné výchovné metody než její matka. A tak se ne jedenkrát stalo, že na ní teta vztáhla ruku. Což samozřejmě bylo Victorii – dívce vychovávané v přepychu naprosto cizí. 

Ale život plynul dál. Victorie začala chodit do obecné školy, kde se naučila i poměrně docela dost dobře Rusky. Sice mluvila i nadále s lehkým Kubánským přízvukem, ale gramatiku ovládala na to, že se učila Rusky intenzivně dva roky poměrně dobře. A tak bez nějakých větších problémů ukončila základní školu jako průměrná studentka. Dokonce si v Rusku začínala nacházet i nějaké kamarádky, se kterými pokračovala studium až do konce nižší střední školy. V té době se zase všechno pokazilo. Její matka onemocněla rakovinou žaludku. Bylo to neléčitelné a Victorie pocítila vůči své matce zodpovědnost s ní její poslední dny trávit. Na školu se vykašlala, chodila na nelegální brigády, aby poté mohla své vydělané peníze směnit za drahé léky, co její matce pomohly, alespoň trochu od bolestí. Bohužel i přes to, když bylo Victorii 15 let její matka na následky nemoci podlehla smrti. A s Victorií to šlo i nadále z kopce. Závěrečné zkoušky nezvládla, a tak nemá vystudováno prakticky nic. Pár měsíců po úmrtí její matky odešla od své tety, aby mohla žít sama. Všechno jí tam totiž připomínalo její matku. A tak nastoupila do místní fabriky a snažila se zapomenout. Odtamtud si akorát, ale získala závislost v kouření cigaret. Až teď ve svých čerstvých sedmnácti letech si začínala dávat svůj život pomalu, ale jistě dohromady. To se, ale změnilo. Fabrika, kde pracovala začala zažívat krizi a do toho všeho se přišlo na to, že tam někdo kradl. Byla to Victoriinina nadřízená, tím si byl jist každý. Až na vedení, jelikož právě ona nadřízená se rozhodla shodit vinu na Victorii. Tak si jí samozřejmě povolali na „kobereček.“ Tam Victorie samozřejmě všechno popřela, ale nadřízení jí stále nevěřili. Chtěli jí vyhodit z práce a zavolat na policii. Victorie to nevydržela a vybouchla. Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo vymámit z její nadřízené přiznání o tom, jak to bylo doopravdy. To ještě nevěděla, že k tomu použila svůj magický dar. Když se po tom všem pomalým tempem kolíbá, celá upocená z práce, však uvidí před bytovkou, kde bydlí, velmi podivnou bytost. Jednalo se o ptáka s ženským tělem, který jí předal ještě podivnější dopis. Victoria, byla z toho všeho celá zmatená. Myslela si, že je v nějakém snu. A tak s dopisem souhlasila a za pomocí Alkonosta se dostavila před brány tábora.