Theodosia Kallis
Základní informace:
Božský rodič
Mokoš
Datum narození
1. Podlétí 2005
Třída
Žádná
Postavení
Nováček
Vzhled:
Theodosia běžné lidské oko zaujme okamžitě, ač ne kvůli své neexistující ušlechtilé kráse, nýbrž díky svému extravagantnímu vzhledu. Rovné zelené vlasy si nechává narůst maximálně pod bradu, především ze zvyku, jelikož v životě před Alatyrem pro ni možnost dlouhých vlasů neexistovala. Nejčastěji své kadeře nechává bez výrazných úprav volně padat podél bledého kulatějšího obličeje, avšak někdy sáhne po páru gumiček a vytvoří si na hlavě dva culíčky, které by se s přivřenými víčky daly popsat jako roztomilé. Respektive, právě tyto dva pomyslné růžky značí, že se Theino rozpoložení nachází v dobrém stavu.
Vcelku obyčejné oříškové oči jí čas od času zdobí jednoduché linky a řasenka, ovšem tím pro ni používání líčidel končí. Místo toho dává Theodosia přednost poněkud jiným ozdobám. Co se samotné tváře týče, konkrétně jejího nosu, nachází se v něm drobounký piercing. Ten, podobně jako několik nevýrazných tetování, je poměrně čerstvý. Ostatně, všechny její ozdoby, jak jim ráda říkává, nasbírala těsně půl roku předtím, než
se dostala do tábora.
Tou pravou zvláštností je hlavně její šatník. Ten se skládá z několika řeholních hábitů, po kterých sáhne vždy, když se vydává mezi lidi. Její hábit jí totiž již několikrát zajistil mnoho perfektních příležitostí. Nikdo přece nebude podezírat jeptišku z vandalismu, no ne?
Samozřejmě vlastní i jiné kousky, avšak ty jsou vesměs vyrobeny z rozstříhaných a znovu sešitých látek
z hábitů. V jejím šatníku tedy dominuje černá a bílá. Naštěstí si zvládla obstarat i pár normálnějších kousků, tudíž, také díky prosbám jejího bratra, nelítá v řeholním oděvu neustále. Řekněme, že se zprávy o nemravné jeptišce rozkřikly docela rychle, takže Theie vlastně ani příliš jiných možností nezbývalo.
Co se stavby těla týče, díky častému modlení a práci v sadech Theie kromě pocitu otravy zůstalo i drobnější štíhlé tělo, které bohužel postrádá výrazné svalstvo. Za svůj život neměla moc příležitostí vyrůst ani do výšky,
a tak si s oblibou stěžuje na svých 167 centimetrů. Na podpatcích však chodit neumí a po neúspěšném pokusu na chůdách se se svou výškou pomalu smiřuje.
S čím se ještě tam úplně nesmířila, je pětice výrazných jizev na horní části zad. Ty se sice nesnaží nijak důkladně zakrýt, ovšem jakmile na ně někdo poukáže, Theina nálada se změní natolik, že by dotyčný měl raději utíkat, než ho trefí papučkou.
Rodina:
Theodosia vyrůstala za zdmi zapadlého kláštera v Parze, kde vyrůstala pod přísnou rukou své opatrovnice Domny, matky představené. Kromě svých sester z kláštera má i pár žijících členů své biologické rodiny. Jestliže nepočítáme samu bohyni Mokoš, za zmínku stojí její otec, Georgios Kallis. Kupodivu to byl právě Georgios, pravý muž víry, jenž svou dceru poslal v pouhých třech měsících na výchovu k Domně, tudíž se nelze divit, že má jejich vztah daleko od čehokoliv vřelého.
Jediný člen rodiny, o kterého se Theia skutečně zajímá, je její nevlastní bratr Bastien. Ten jí mimo jiné poskytl přístřeší po jejím kouzelném zmizení ze spárů Matky představené.
Minulost:
Podobně jako jiné nepřízně osudu, Theodosia dorazila na svět v tu nejhorší možnou chvíli. Jejího biologického otce v té době dělilo jen pár posledních dní od přijetí kněžského postu. A to, že se mu do života vrátila v jeho paměti již zapomenutá milenka společně s dítětem, mu ani trochu nehrálo do karet.
Bohyně osudu, ať se to může zdát jakkoli ironické, představovala pro mladého ambiciózního muže víry pokušení, a zároveň chybu, které následující ráno příšerně litoval. Bylo očividné, že její návštěvu ani
v nejmenším nečekal. Nemohl si dovolit přijmout nemanželské dítě, neboť by jeho reputace i sny lehly popelem. A tak Georgios bohyni prosil, ať si holčičku nechá, neboť on sám to břemeno nést nemohl. Jeho škemrání však nemělo žádný účinek. Mokoš tenkrát maximálně protočila oči a zanechala mu dítě v náručí.
Theodosia se stala živoucím ztělesněním Georgisova hříchu a on s ní jednoduše řečeno nechtěl mít nic společného. Dlouhé hodiny přemýšlel, co s holčičkou udělat a jak napravit svůj hřích, až došel k závěru, který smetl ze stolu obě dvě mušky jednou ranou.
Řekl si, že jestliže dítě obětuje Bohu, jistě mu odpustí. A protože kolem Pargy bylo jen samé moře, rozhodl se, že své dítě utopí.
Naštěstí, možná ne zrovna zásahem osudu jako spíše knězova zdravého rozumu, si po dlouhém uvažování uvědomil, že zabít je o trochu větší hřích než tančení ďáblova tanga.
Doma si Theodosii nechat nemohl, protože, aby těch komplikací nebylo málo, doma na něj čekala jeho žena
a jednoroční syn. Georgios tedy udělal jediné, co mohl. Zatahal za nitky a vložil výchovu dcery do rukou Domny, jeho známé z nedalekého kláštera.
Theodosia vyrůstala pod přísným dozorem a snahou stát se vzornou mladou křesťankou. Jenže, světe div se, Mokoš do tohoto silně náboženského prostředí přivedla malého Ďábla. Theia nesnášela úplně všechno
na fanatickém konceptu a způsobu života uvnitř kláštera. Čím déle byla držená uvnitř jako zajatec, tím více
se snažila utéct. A čím více se pokoušela z toho místa dostat, tím méně trpělivosti matce Domně zůstávalo.
Dospívající dívka neměla mimo Matku představenou jiného opatrovníka a Domna si k ní v průběhu let vytvářela nenávistné pouto. Theodosia časem přestala spolupracovat z čistého vzdoru a Matka představená
jí oddělila od zbytku klášterních sester. Místo toho dostala Theodosia své nové místo v chladných prostorách sklepa, kde často trpěla pod krutými pažemi Domny.
Jediným zdrojem světla v jejím životě se stal Bastien, hoch, kterého viděla přibližně jednou za dva měsíce. Společně se svým otcem se chodíval podívat na Theiny pokroky a na rozdíl od knězova zacházení k ní byl vřelý. Jak chlapec rostl a sám se vydal na boží cestu, začal využívat respektu svého jména, aby svou nevlastní sestru navštěvoval sám. Za ta léta se sourozenci sblížili a ač Theia věděla, že jí odtamtud nemůže dostat, vždy ho ráda viděla.
Jakmile se přehoupl Thein šestnáctý rok života, společně s ním přišly i první vize. Theodosia o nich nejdříve mlčela, ale její změna v chování Domně neunikla. A očividně jí nenapadlo nic jiného, než se pokusit již o pátý exorcismus, aby dívku zbavila zlovolných sil. Tentokrát však, pro případ, že by ani pátý pokus nevyšel, si sebou Matka přinesla rituální dýku, aby mohla Ďáblovo řádění ukončit svýma vlastníma rukama jednou provždy.
A Theodosia? Podobně jako snad každá šestnáctiletá dívka zavřená v izolaci a ohrožená ostřím v ruce šílené stařeny, i ona měla strach. Tenkrát to byl jen záblesk, jedna třepotavá zlatá nitka ve vzduchu temnoty. Pamatovala si, jak se po ní natáhla. Vzpomínala, jak použila všechnu svou sílu a škubla. Viděla, jak se Domna zarazila. Udělala pár váhavých kroků směrem k ní a pomalými mechanickými pohyby přeřezala její provazy.
A pak, jakmile byla dívka volná, navázala s Matkou svůj poslední oční kontakt. Skrz rty jí prokouzl tichý výdech. A pak si Matka vrazila s děsem ve skelných očích vrazila dýku do krku.
A Theodosia utíkala.
Netušila kudy nebo kam, ale po několika panikařících minutách narazila na svého bratra, který si to zrovna štrádoval na
návštěvu kláštera. Možná že její matka vylosovala další kartičku osudu, ale Theie to bylo jedno.
Nemluvila, minimálně první měsíc ne. Schovávala se v Bastienově bytě, než hledání po ní trochu ustoupilo.
A pak se, podobně jako další mladí z kultovního prostředí, utrhla ze řetězu. Změnila svůj vzhled, způsob komunikace a svůj strach vyměnila za agresi. Po tolika letech ochutnala svobodu a pila z ní plnými doušky. Tedy, do té doby, dokud jí cestu nezastoupilo podivné prsaté stvoření.
