Zpět na hlavní stránku

Vzhled:

Azizi je vzhledově velmi výraznou osobou, minimálně mezi Evropany pro své rysy typické Egypťanům, některými je také podobný obyvatelům Libanonu, neb částečně, z matčiny strany, podělil geny i z tohoto koutku světa. Málokdy ho s někým zaměníte, minimálně tedy tváří, když už svou postavou patří mezi průměrné.

Měří totiž 182 cm, což není ani moc, ani málo, a tak nějak nepočítá s tím, že by měl ještě růst. Popravdě mu
to ani nevadí. Stavbou těla pak také nijak extra nevyčnívá. I když má trup jako Dorito, tedy v ramenou
má největší obvod, který se cestou dolů stále zužuje až v úzký pas, jedná se o chlapce štíhlého, pružného,
s jemně vyrýsovanými svaly ze všeho toho cvičení, kterému se podrobuje – jízda na koni a voltiž dělají přeci jen své. Chodidla i nohy má přiměřené vůči své výšce a stavbě těla. Dlaně a konečky prstů má ztvrdlé
z voltižních madel a kytarových strun, ale i přes to dokáže být jeho dotek až nevídaně jemný, zřejmě proto,
s jakou mírností Azizi zachází s ostatními, jak klidně působí na své okolí, vzhledem k tomu, jak tiše
a distingovaně se nosí. Možná až moc jemně, možná až moc opatrně našlapuje.

Jeho kůže je možná trochu světlejší, než by se geneticky na Egypťana slušelo, avšak opaluje se snadno a dobře, chytá nazlátlé, vřelé odstíny a to mu propůjčuje velmi svěží vzhled. Zdobí mu ji několik pih, tmavých znamének, ať už různě po těle, tak i v jeho hubeném obličeji. Právě tím je Azizi tak nezapomenutelný. Není možná vyloženě krásný, ale jeho zvláštní genetická směska mu dává to něco, co k němu přitahuje pohledy. Podlouhlý obličej s nevýraznou bradou. Malé, avšak stále jaksi plné rty, krásně vykrojené. Nad nimi výrazný nos, jako středobod jeho obličeje bývá hlavní dominantou jeho tváře. Trochu orlí, trochu hrbolatý. Jeho oči jsou další zajímavou součástí jeho obličeje. Nejsou nijak výjimečné svou barvou, jsou koneckonců hnědé
– spíše lískové, na světle tak trochu měkce medové. Jejich tvar je však podmanivý. Tedy… pokud si vás podmaní věčně ospalý pohled. Není to tak, že by byl ospalý, to jen vnější koutky má skloněné níže než ty vnitřní
a společně s jeho těžkými víčky může na ostatní působit v celku unaveně, ačkoli mu tvář září energickým úsměvem. A co víc – jeho oči jsou lemované řasami, které by mu záviděla kdejaká slečna. Dlouhé, husté, úžasné. Nad očima se mu klene husté, tmavé obočí, téměř neustále neupravené a rozlítané do všech stran.

Koneckonců na podobném principu fungují i jeho vlasy. Udržuje si je tak nějak přiměřeně krátké, sahají mu zhruba do půlky šíje, jsou husté a špatně se s nimi cokoli dělá, protože odmítají držet tvar bez výpomoci gelů či gumiček a sponky to často vzdávají. Tmavě hnědé, občas působí až černě, záleží na světelných podmínkách, vlní se a kroutí v silných pramenech. Zakrývají mu tak možná špičky uší, a tak je náušnice v jeho levém uchu – obyčejný stříbrný kroužek – dobře vidět. V pravém uchu míval pár poměrně nenápadných náušnic v boltci, dnes po nich ale zbývají jen rozšklebené jizvičky. Co se porušení jeho kůže týče, jednu má i na tváři – na levé, pod očním důlkem, táhnoucí se dolů ke koutku jeho úst. Tahle je zase ostrá a čistá, avšak už docela vybledlá. Další, menší či větší jizvičky má i na zádech a ramenou, která ale většinou skrývá pod látkou oblečení. Nejnovější jizva se mu však vybarvila pod klíční kosti z levé strany po tržné ráně.

A když už jsme u toho – jeho styl je velmi jednoduchý, tlumenějších odstínů. Má rád volné vintage košile, pohodlné krátké kalhoty a sandály, neboť z domova je zvyklý na trochu jiné klima. Je ale velmi přizpůsobivý
a i když zůstává u jednoduchých, praktických kousků, nebrání se v podstatě ničemu. Co se poté nějakých doplňků týče, nemá nic proti blyštivým cetkám, šperkům, nevadí mu sluneční brýle ani pokrývky hlavy, i když právě ty se na něm moc nevidí.