Nevena Kavinsky
Základní informace:
Božský rodič
Svarog
Datum narození
2. Podzimek 1999
Třída
Léčitel
Postavení
Vysloužilý táborník
Vzhled:
Co na Neveně přihlížejícího pravděpodobně zaujme jako první jsou její kudrnaté kadeře. Veniny vlasy
se jí v zrzavých loknách točí až k lopatkám a tím tvoří na pohled při zapojení trochy fantazie hustý závoj.
Ač pro ni není úplně jednoduché ze svých pramenů vytvořit jakýkoli uhlazený účes, snaží se je většinu svého času držet v něčem, co alespoň zdánlivě připomíná drdol. Vzhledem k tomu, že valné množství svého času
v polském táboře trávila léčením zraněných na ošetřovně, nemohla si dovolit, aby jí vlasy překážely v práci. Dalším specifikem jejího vzhledu jsou zajisté drobounké pihy, jenž jí zdobí nos a tváře. Celkově její kůže hraje spíše teplejšími odstíny, než je v jejím okolí zvykem. Její opálená pokožka lehounce připomíná bronz, což může v Rusku kapku vyčnívat. Jejím jemným rusům ve tváři dominují výrazné rty a především pak zasněně působící tmavě modré oči.
Veni je se svými 174 cm průměrné výšky a váhy. Stejně jako v případě ostatních polobohů, Veni
má ve fyzických atributech výhodu. A když se k tomu připočte ještě sedmiletý pobyt v polském táboře, řekněme, že Nevena skončila s pružnou a pevnou postavou.
Když má zrovna volnou chvíli, v letním období ve svém šatníku vždy sáhne po ručně šitých jednoduchých šatech, nejčastěji světlých barev a mnohdy zdobených květinami. Ty ostatně nenosí pouze na oblečení, ale taktéž na hlavě. Pokud se nejedná o věneček, vždy si dá záležet na tom, aby si jeden kvítek strčila do vlasů nebo za ucho. Její nohy pak většinou zdobí hnědé sandálky. V zimních měsících se zase neobejde bez šatů svetrových nebo spíše svetrů obecně. Letní období má přece jen o něco raději.
Květiny na jejím těle se objevují dokonce i v její kůži. Nad pravým kotníkem má vytetovanou kytici pampelišek, ke které výjimečně přidává blyštivé nalepovací kamínky. To se sice stává převážně na slavnostní události, ale v ty dny má Veni kamínků na rozdávání.
Další ozdobou, kterou však nosí velmi často, jsou náušnice. Ty mění doslova každý den. Proč? Jelikož tvar jejích náušnic vždy odpovídá venkovnímu počasí. Pokud je venku zrovna, můžete si být jistí, že si Nevena své šperky přizpůsobí na miniaturní sluníčka. Pokud sněží, vymění je Veni za vločky a jakmile se rozprší, tak jí uši zase zdobí malé kapičky.
Kolem krku také nosí zlatý přívěšek, který svým tvarem připomíná podkovu. Na levé paži, kousek
po ramenem má také kolem kůže obtočený stříbrný kroužek. Od předloktí až ke konečkům prstů překvapivě žádný šperk nemá a to opět kvůli práci na ošetřovně. To si však vynahrazuje pravým kotníkem, na který si čas od času taktéž nějakou tu ozdobu vezme. V neposlední řadě nosí na levém rameni připnutou brož čtyřlístku.
Rodina:
Adoptivní otec - Andrew Davis-Kavinsky
Adoptivní matka - Maria Kavinsky
Svou biologickou matku Nevena sice nikdy nepoznala, ale to neznamenalo, že by díky této skutečnosti většinu svého života citově strádala. Prvních pár let svého života strávila v dětském domově, ale i tam mladičká polobohyně zapadla do kolektivu poměrně snadno a nebylo vzácností, že jí jiné děti neustále lezly po zádech
a visely jí na krku. Když bylo Veni sedm let, byla adoptována a společně se svými novými rodiči se přestěhovala do Arizony.
Tam s nimi zrzečka strávila šťastné dětství a následně i spokojené dospívání. Nevena své rodiče hluboce miluje, což také pramení z toho, že dívku brali jako svoji vlastní krev. Zvláště pak její starostlivá matka, Marie, která
i vzhledem k tomu, že nemohla mít vlastní děti, dívenku zamilovala už od prvního pohledu. Veni svým rodičům pravidelně posílá dopisy a vždy si dává záležet na tom, aby se ukázala na pravidelných návštěvách.
V táboře se seznámila se svými polovičními sourozenci: Qi Fang, Lucianou Freyou Sienkiewicz-Sjöberg a Charliem Brownem.
Minulost:
Veni se už jako malinká ocitla na prahu dětského domova ve Varně, když se o ní její matka nemohla kvůli nespecifikovaným problémům postarat. Minimálně tak to bylo Neveně po nekonečných otázkách prozrazeno.
Ve Varně taktéž strávila celých sedm let svého dětství, než do domova zavítal jeden netradiční pár, který holčička zaujala především svým mírně nezbedným vhledem. Následné papíry byly podepsány bez obtíží a tak Andrew a Maria přijali do rodiny nový přírůstek. Netrvalo ani rok a mladá zrzečka se společně s rodiči přestěhovala do Arizony za rodinou Andrewa. Tam spokojeně existovala až do věku patnácti let, kdy si její přítomnost vyžádal polský tábor a ona se i přes protesty stala polobožskou tábornicí.
Informace o svém původu brala dívka nejdříve opravdu překvapeně, ovšem zanedlouho se její překvapení změnilo v radost. Stejně jako kdekoli jinde, ani v Perunově hvězdě neměla problém se adaptovat.
Naopak mezi ostatní táborníky zapadla tak dokonale jako poslední kousek puzzle do skládačky.
Jakmile si v táboře trochu zvykla, vzala si tak trochu na starost nováčky, kteří se do jejich skromného tábora zatoulali. Vždy si dávala záležet na tom, aby se táborníci kolem ní cítili dobře a tak mimo jiné přišel nápad zdobení. Tak se také stalo, že během dalších let se Perunova hvězda pomalu měnila na takový veliký chaotický interiér a jediná místa, která vylepšení od Veni unikla, byla ta, jenž patřila členům rady. Ovšem, ona sama
se poměrně brzy vyšplhala ve společenském žebříčku opravdu vysoko a tak nikoho nepřekvapilo, když
se po objevila po boku Vrchní léčitelky jako mentorka.
V té době se stále seznamovala s různými příchozími táborníky, mezi kterými však jeden vynikal. V den, kdy do tábora dorazila Léa Sitar, se Nevenin život zase o něco změnil. Stejně jako u ostatních nováčků si dívku vzala pod svá křídla s tím rozdílem, že jí tak trochu nikdy nepustila. Jistěže se věnovala svým povinnostem
a jiným nově příchozím, ale vždy si našla čas, aby strávila nějaké ty chvíle s Léou.
A stručně řečeno, jak sílil Léin pokrok, tak možná ještě více rostly i Veniny city, u kterých sama netušila, kde se u ní vzaly. Nad tím ovšem zase tak moc nepřemýšlela a jelikož patřila mezi otevřené dušičky, při nejbližší možné příležitosti své city Eléonoře prozradila. Bohužel pro ni se tato akce ukázala být dosti chybnou, protože jen pár dní poté Léa z tábora nadobro odešla. A Veni se na zahnání lítosti ještě více ponořila do svých povinností a především také do svého umění.
O několik let později začala Nevena dokonce vycházet mimo tábor a obcházet různá polobožská útočiště, kam dodávala zásoby a pomáhala s případnými neduhy. A přesně tímto způsobem se nám Veni dostává také
do Alatyru, o kterém slyšela, že by se jim hodily zásoby navíc. A pokud Veni na něco slyší, tak je to volání
o pomoc.
