Mia Aesh Flores
Základní informace:
Božský rodič
Černoboh
Datum narození
3. Polétí 2003
Třída
Stopař
Postavení
Táborník
Vzhled:
Mia je na první pohled nenápadná drobná dívka s hustými tmavými kudrnatými vlasy spadajícími kolem bledého kulatého obličeje, kterému dominují velké oříškové oči, díky kterým může působit velice nevinně. Pokud ovšem chce. Něco jako raněná laňka oslněná světly kamionu. Ale to opravdu jenom, když chce. Jinak by se výraz, který má 98 procent času ve tváři, dal popsat úplně jednoduše jako „resting witch face”. Je to jako bitch face, ale člověk se reálně bojí, aby ho za zády nebodla obřadní dýkou nebo neuštknula.
Psala jsem, že je Mia drobná? Tak opravdu je. Měří krásných nenápadných 160 centimetrů a celé její tělo
je štíhlé, pevné, drobné a nějaké bujné ženské vnady byste na něm těžko hledali.
Ovšem Mie to tak naprosto vyhovuje. Být nenápadný se hodí. Člověk se tak snáz ztratí, inu, kdekoliv.
Mezi lidmi, mezi podrostem, ve stínech… Kdekoliv je potřeba.
Proto si i zakládá na tom, aby na sobě neměla žádné příliš nápadné rysy, jako jasně viditelná tetování, barevné vlasy či oblečení, piercingy… Nic takového u ní nenajdete. Výjimku tvoří vytetované tečky na prstech a maličké nenápadné tetování magnolie z boku na patě pravé nohy.
Nosí tmavé pohodlné a praktické oblečení a vždycky, vždycky kalhoty. Šaty u ní nenajdete. Legenda praví,
že ji v šatech nikdy nikdo neviděl, alespoň nikdo, kdo by to přežil a mohl o tom pohledu vyprávět!
Na šperky a ozdoby si nepotrpí, protože to, podržte se, ano, není praktické. Ovšem kromě stříbrného náramku ve tvaru hada s nefritovýma očima, který si kouše vlastní ocas, čímž jí velmi pevně drží na útlém zápěstí. Toho nesundavá. Nikdy. A pokud nechcete pokousat nebo přijít o ruku, tak jí na něj nesahejte. Fakt. Věřte mi.
Rodina:
Naživu není nikdo, o kom by věděla. Nebo vědět chtěla. Prašť jako uhoď!
Ovšem o kom neví, to už je jiná, že… Ano, myslíme drahého tatíčka Černoboha.
A mimo něj i poloviční sourozence, které v Alatyru nalezla. Jedná se o Euneho Gatlina (zesnulý), Hàn Gia Thuậna (momentálně mimo Alatyr), Nikolu Jovanoviče, momentálního Mistra démonologa, a Nameena Laghari, člena Simeonů.
Minulost:
Mia vyrůstala v jedné z chudších vesnic ve španělském vnitrozemí, pouze s matkou a dvěma sourozenci, staršími bratry. Co se týče horké hispánské krve, tak ano. Tady jí bylo na jednom místě opravdu až moc, a její milá drahá máti vypadala, že jí snad ještě pila každé ráno k snídani.
Nebylo to harmonické dětství. Nebylo to šťastné dětství. Nebyla to úplně… Funkční rodina. Ale co se děje
za zavřenými dveřmi ve Španělsku, to je tabu, do toho se nemluví, to se neřeší.
A Mia? Mia nikdy neměla ráda zavřené dveře. Proto utíkala. A utíkala často. Skoro pravidelně, alespoň třikrát do roka od doby, co oslavila osmé narozeniny. Bohužel ji vždycky buď našli a odvedli domů, nebose vrátit prostě musela, protože jí došly zásoby, či ji někdo načapal při krádeži.
Už jsem zmiňovala, že je Mia od mala pěkná straka? Ne? Ehm.
Každopádně, vysvobození přišlo, když bylo Mie 13 let. Její nejstarší bratr vezl celou rodinu na, hm, dejme tomu poklidný rodinný výlet. Samozřejmě se všichni začali hádat už v autě, a to takovým způsobem, že kvůli tomu její bratr sjel ze silnice. Auto se dvakrát překotilo a skončilo v řece.
Mia byla praktické děvče, a tak byla jako jediná z pasažérů starého oprýskaného Volva připoutaná. O Volvech
se říká, že jsou to nejbezpečnější rodinná auta. A to jsou. Pokud nejste banda idiotů a umíte si zapnout bezpečnostní pás a nenecháte svému autu tři roky propadnout technickou kontrolu.
Každopádně Mia přežila. Bezpečnostní pás musela sice přeřezat malým zavíracím švýcarákem, který si ukradla na jaře toho roku během jednoho svého útěku, ale nakonec se dostala z potápějícího se auta ven. Pomlácená, poškrábaná, ale celá.
Chvíli zůstala stát na břehu a sledovala místo, kde její rodina zmizela pod hladinou, ale pak se otočila a odešla. A neohlédla se. Ani jednou.
Pro celý svět tak byla Mia Floresová mrtvá, zahynula v autě se svojí rodinou, jen se její tělo naneštěstí nikdy nepodařilo vypátrat. Asi ho odnesl proud, znáte to.
A Mia?
Mia žila na ulici. V ghettech. Ve squatech. Naučila se o sebe postarat tak jako nikdy. Už ji při krádežích nikdo nikdy nenačapal. Na jednom festivalu okradla i vyhlášeného kapsáře v akci. Musela se pak sice chvíli skrývat, poněvadž to vzal jako urážku na cti, ale co už. Stálo to za to!
Kromě hbitých prstů má Mia navíc talent nacházet ty nejzajímavější věci na těch nejnepravděpodobnějších místech. A pokud někdo hledá něco ztraceného… Můžete vzít jed na to, že Mia to najde. Rychleji. (A když
to našla, tak už je to její, to dá rozum!)
Nakonec vyměnila i malý zavírací švýcarák za větší krásnější úzkou dýku s perleťovou rukojetí, kterou našla
na střeše opuštěného hotelu z 20. let. S tou se nikdy neodlučuje, podobně jako od svého hadího náramku.
A jak přišla k tomu? Inu… To je jistě zajímavá historka. Třeba vám ji někdy poví.
