Zpět na hlavní stránku

Vzhled:

Camilo je od pohledu… inu, osobnost! Svou výškou vás sice moc neuchvátí, i když se často ohání tím, že ještě roste, ale ve finále má ještě docela hezkých 170 cm, takže se mezi skrčky vyloženě neřadí. Tělem zase připomíná vyzáblé, nevykrmené kuře a je na něm poznat, že činky viděl maximálně tak při jízdě na motorce
a ještě k tomu naprosto omylem, nenechte se ale zmást – jeho tělo je zpevněné a flexibilní v reakci na všechny ty hodiny strávené tréninkem různých latinskoamerických tanců, těch klidnějších i těch divočejších
a vášnivějších, což na něm zanechalo jasné stopy: občas jde krokem tanečníka hezky do rytmu hudby, kterou slýchával v ulicích Trinidadu, a nestává se to zrovna málo, kdy jsou pohyby jeho paží ostré, zcela očividně koordinované nějakou vyšší silou, které rozumí snad jen ti, kteří se latině věnovali.

Je na něm vidět, že má své tělo rád a dobře se o něj stará – nekouří, jí zdravě, jak to jen jde, často se pohybuje
a to právě díky tak oblíbenému tanci. Jen jedno místo na sobě nemá rád, co se těla týče, a tím jsou jeho boky. Snad vždycky mu připadaly až moc dívčí, a tak dělá vše proto, aby je obyčejně skryl pod dlouuuhým a až moc velkým tričkem – bonusové body, pokud mu schová i jeho velevážené pozadí, protože nesnese, když
mu na něj ve spojitosti s jeho boky někdo civí. A to i když civí lichotivě! Pochopitelně něco takového jde stranou, když zrovna tančí, protože tam to je prostě potřeba.

A teď, když za sebou máme pojednání o jeho zadku, vás provedu pojednáním o jeho kůži. Zaprvé – je o dost světlejší, než jakou uvidíte na kterémkoli jiném Kubánci. Dokonce vedle jeho kamarádů působí chladně, protože není plná těch teplých, oranžových odstínů, kterými se obyvatelé jeho domoviny pyšní. Zadruhé
– je plná pih. Všude, furt a neustále, ale nejvýrazněji přirozeně hlavně v létě, když sluníčko nejvíce praží a jemu vyskáčou pihy i na pihách, aby se neřeklo. A za třetí – má tetování. Oooh, on má tetování! Úžasné! Na Kubě docela ano, když vezmeme v potaz, že to tam dost možná není legální ani hygienické, a tak to byl risk zdravotní nejen kvůli tomu, že se to mohlo pěkně pokazit, ale taky proto, že by ho jeho drahá babička mohla vzít všemi pantofly, co doma má, po hlavě, kdyby nebyla už nějakou dobu lehce přisleplá. Nicméně, dost o rodinném životě: tetování má na pravém předloktí, poměrně nevýrazné, přesto většinu času skryté pod dlouhým rukávem (nebo pod vrstvou make-upu, což ho tedy samozřejmě mrzí, ale upsal se k tomu sám, když si ho nechal načerno udělat!). Jedná se o tři kolečka, od lokte největší po nejmenší u zápěstí. Za čtvrté, abychom završili pojednání o jeho kůži: jizvy. Má jednu rozsáhlejší jizvu, památku na své setkání s ne zrovna přátelským synem Simargla. Popáleninu nalezneme na jeho pravém rameni, částečně i z boku na krku, zhruba do výšky ohryzku. Nad klíční kostí není ona jizva tak výrazná jako jinde, neboť tam oheň sežehl hlavně popruh vesty, ale i tak se to neobešlo bez zranění. Nejzřetelnější je tedy na krku a na zbytku ramene.

Že se jedná o osobnost mu je vidět hlavně ve tváři. Ono ho nejde moc brát vážně, když člověk zjistí, jak moc má vlastně jemné rysy – nevýraznou čelist a drobný nos, masité rty, ještě ke všemu je posetý pihami, jako
by ho někdo nahodil barvou ze štětce; vlastně působí jako neviňátko. Nebo by působil, kdyby se většinu času netvářil, jako kdybyste mu zabili rodinu a k tomu snědli jeho poslední sušenku. Tedy tak trochu vražedně, nepřístupně a rozmrzele. Je až k podivu, jak chladně mohou vypadat jeho čokoládové oči, nemluvě o tom, jak mu celý výraz ztvrdne, když jen trochu nakrčí husté, tmavé obočí v podrážděné grimase. Tomu už nedokážou pomoci ani jeho plná ústa, protože ta se spíše nesouhlasně stahují, než aby se zjemnila v úsměvu, který bývá velmi vzácnou záležitostí a rozhodně existuje jen málo osob, kterým za něco takového dle Camila stojí.
O to hezčí je pak jeho tvář, když se pro něco skutečně nadchne – úplně se projasní, pusa se mu roztáhne tak široce, že mu skoro vidíte až do krku, ale koho to zajímá, když se ten kluk konečně usmívá? Takové stavy přirozeně netrvají dlouho, ale rozhodně stojí za to, protože mu ještě hodnou chvíli po nich v očích jiskří tak nadšeně, jako by úplně poprvé ochutnal skutečné žití. Husté, tmavě hnědé vlasy si pak udržuje většinou krátké, protože jakmile mu jen trochu padnou na krk, začnou se neposlušně kroutit a dělají si, co se jim zachce.
Ne, že by krátká délka něco takového eliminovala, ale činí to aspoň snesitelnějším, a s těmi několika prameny, které mu padají do očí, dokáže žít mnohem snáze než s chuchvalci vlasů v puse a v podstatě úplně všude.
Tvář si udržuje dohladka oholenou.

Oblečení je pro něj pak jednoduchou, v podstatě nepodstatnou záležitostí, pokud vyškrtneme jeho nároky
na dlouhá a obrovská trička – hlavní ale stále je to, že potřebuje něco pohodlného. Džíny, trika, občas nějaká
ta hezká košile, kraťasy, tílka, však to znáte. Má rád žabky a sandály a nejradši tancuje bos, když to situace dovoluje, ale při většině tréninků se samozřejmě nemá cenu bránit pořádné obuvi a oblečení, které… inu, velmi lichotivě zdůrazňuje jeho křivky. Možná až moc lichotivě na jeho poměry! Ale znáte to, to se občas tak stane… Dále také není úplně fandou různých cingrlátek, takže šperky zrovna neunosí, pokud tedy nepočítáme jednu výjimkou – je jí drobný stříbrný křížek, který dostal od babičky, a který jako správný ateista tiskne k srdci, kdykoli zrovna potřebuje Boha.