Zpět na hlavní stránku

Vzhled:

Valča je chlapec drobný, štíhlý a neustále v pohybu. Se svou momentální výškou okolo 155 cm a takřka křehkou stavbou těla se vejde do kdejaké skuliny, v objetí je potřeba ho pořádně držet, aby ve své živosti jednoduše nevyklouzl (a to obzvláště, pokud se vám ho podaří zvednout ze země, což je více než pravděpodobné, pokud jste vyšší aspoň o 10 cm a nechcete si namáhat kolena v podřepu). Teprve mu začala puberta, není se tedy čemu divit, že ramena ještě nemá bohové ví jak široká a že vypadá jako párátko – svalovou hmotu na něm sice najdete velice jednoduše, ale to hlavně proto, jak je hubený. Váží zhruba 50 kg, metabolismus má rychlý a ještě k tomu neustále pobíhá kolem, věčně umazaný od bláta a s jehličím a listím ve vlasech. Vrátí se sice hladový jako vlk, ale vše zase rychle vyběhá a vyskotačí, a tak ve většině případů není o nabírání váhy ani možné uvažovat.

Na to však, kolik času tráví venku, je jeho pleť velice bledá a jednoduše se spálí. Pravda, většina jeho pobytu venku se dá smrsknout na stíny lesa, takže pravděpodobně proto občas připomíná roztomilé upířátko. Jeho pleť ale není mrtvolně bledá, to vůbec! Má sice chladnější podtóny zejména ve tváři, ale zdravě září. Nebo
se leskne potem z toho, jak neustále někde skáče a pobíhá. To bude ono. À propos, když už jsme u tématu jeho kůže, rozhodně není neporušená a prosta znamének. Pih sice nemá moc, ale jednu pod pravým očkem
a na levé straně obličeje – na bradě, několik pod lícní kostí.

Několik pih má i po těle – jednu u pupíku, další na levém boku a ještě jednu na žebrech. Pár znamének
mu také zdobí záda, třeba pravou lopatku a na bedrech mu tři pihy dělají takový trojúhelníček. Mimo to má ale také několik jizev, zcela pochopitelně k jeho životnímu stylu. Jednu má na pravém chodidle, když se mu do něj jaksi zapíchl ostrý výstupek spadlé větvičky. Šel zrovna bos. Na pažích má taky různé, spíše drobné šrámy
ze všech svých výletů do lesa, kdy si jimi klestil cestu různým křovím a skrze větvoví. Jednu jizvu má také
v levé dlani, když se mu při šplhání smekla ruka o ostrý kámen. Mimo to má také na levém předloktí pozůstatky po vlčích čelistech, což nemálo vyvolává otázky. Jinak však je většina jeho jizev jen pozůstatkem velice energického dětství stráveného v přírodě.

Jeho tvář je ve tvaru oválu s výraznou bradou. Jeho rysy jsou poměrně jemné a androgynní – čas od času, zřejmě i díky jeho vlasům, si ho někdo splete s dívkou. Alespoň do momentu, než promluví. Vyzdvihnout jednu jedinou věc, kterou na první pohled jeho tvář zaujme, je trochu obtížnější záležitostí. Někoho zaujmou jeho jemně propadlé líce, dalšímu učarují jeho ledově modré oči mandlovitého tvaru se zvědavým pohledem, a jiný se možná pozastaví nad těmi až stupidně měkce vypadajícími rty, krásně vykrojenými nahoře
do srdíčka, dole zase do dokonalého oblouku. Působí možná trochu napuchle. A rozvlněně. Mezírka mezi horním a spodním rtem se svažuje a pak jde zase nahoru, z obou stran zakončena vzhůru mířícími koutky. Často se usmívá už jen z pouhého principu, že miluje život a každý jeho výraz je upřímný a bezelstný. Rozhodně by se na něm poznalo, kdyby se pokusil lhát, jeho tvář by ho velice jednoduše prozradila.

Obočí i vlasy má husté a tmavě hnědé, jen přes léto mu trochu zesvětlají. Jeho účes si poté dělá co chce
a pravděpodobně by nepomohlo ani stříhání. Těsně po mytí vlasů jsou pak jeho prameny ještě divočejší
a chaoticky se vlní a zaplétají do spletenců volnějších kudrlinek, postupně se ale uvolňují, až jsou zase skoro rovné. Ale jen skoro, stále tam je pár chaotických vln a kudrlin. Nemá je kratší než po bradu, málokdy je má ale delší než po ramena. Avšak už se také stalo, že by měl vlasy delší, skoro až po lopatky. Bylo s tím ale hrozné práce. Vlasy si moc neupravuje, prostě je nechává žít vlastním životem, občas je sotva učeše, protože si prostě nevzpomene, že by měl, a tak není zrovna neobvyklé, že chodí kolem s pořádným hnízdem. A jestli to někoho zajímá, ano, už si mu tam velice rád sedl nejeden ptáček a on s tím byl naprosto v pořádku, nic nového nebo divného. Málokdy si vlasy svazuje do gumičky, sponky a pinetky mu jsou taky cizí, takže jeho největším účesem je šoupnout si pár pramenů za uši a hotovo. Padají mu tedy do očí v těch nejméně vhodných příležitostech a furt se někam pletou, ale jemu to nevadí. Stejně tak by mu ale asi ani nevadilo, kdyby se někdo jeho pramenů chopil, aby je trochu zkrotil.

Co se poté jeho oblečení týká, nejedná se asi o nic světoborného. Drží se zejména nějaké přírodní palety hnědých a zelených odstínů a většina jeho šatníku je poděděná po starším bratrovi. Nejčastěji nosí volnější trička a obnošené kalhoty a různé neznačkové tenisky (když tedy zrovna nejde bos, protože ne, nepoučí se), prostě cokoli, co se může ušpinit a poničit, aniž by to bylo Valimu nějak moc líto. Na jeho věcech mu záleží, samozřejmě, ale všechno se dá umýt nebo opravit, takže to neprožívá nějak hluboce a dál si prostě lítá
v pohodlném vytahaném oblečení a užívá si svobody pohybu. Také není moc velký fanoušek různých doplňků a šperků. Jen mu překáží! Cinká to a blyští se, ne, to není nic pro něj, když se snaží tiše pohybovat po lese, aniž by byl zpozorován. Ovšem nějaké přírodní šperky? Třeba přívěsek z čepičky žaludu?! Jo, dal by si říct a ověnčil by se tím jako tou největší trofejí – obzvláště pokud by byla od nějakého kamaráda nebo kamarádky. Sám
o sobě takové serepetičky nenosí, ale být to dárek se sentimentální hodnotou a najednou má nejoblíbenější kousek oblečení nebo doplněk.